Vít Kazmar Books

'It's been a long time since I've read a book that was so persuasive and moving, so intelligently conceived.' - Mario Vargas Llosa Miren and Bittori have been best friends all their lives, growing up in the same small town in the north of Spain. With limited interest in politics, the terrorist threat posed by ETA seems to affect them little. When Bittori's husband starts receiving threatening letters from the violent group, however - demanding money, accusing him of being a police informant - she turns to her friend for help. But Miren's loyalties are torn: her son Joxe Mari has just been recruited to the group as a terrorist and to denounce them as evil would be to condemn her own flesh and blood. Tensions rise, relationships fracture, and events race towards a violent, tragic conclusion . . . Fernando Aramburu's Homeland is a gripping story and devastating exploration of the meaning of family, friendship, what it's like to live in the shadow of terrorism, and how countries and their people can possibly come to terms with their violent pasts.

„Kvůli tomu, že člověk prohraje, ještě nutně nepřestává být hrdinou… Může se stát hrdinou porážky. To je podle mě pro Argentinu klíčové: Argentina je evropskou zemí Latinské Ameriky, zemí předurčenou k velikosti, zemí geograficky nejpříhodněji situovanou, s nejbohatšími přírodními zdroji a s veškerým Božím požehnáním… a je to chudá, žalostná a zapomenutá země třetího světa.“ Tak o své domovině uvažuje významný spisovatel Martín Kohan. Ve směru jeho myšlenek se ubírá monografie věnovaná argentinské literatuře a kultuře posledních tří desetiletí, a jak je patrno už z metafory v názvu knihy, toto hledání provázejí paradoxy. Hrdinství v porážce, snění následované deziluzí, touha po velikosti v marasmu malosti, paměť v boji se zapomněním, typičnost na okraji… Autoři sborníku nabízejí svůj pohled na nejvýraznější témata současné argentinské literatury. Obraz literárního světa je uveden kapitolou o složitém politickém vývoji v Argentině na přelomu tisíciletí a doplněn rozhovory o proměnách nakladatelského trhu, o estetice současné generace a o tématu paměti, souvisejícím s traumatem vojenské diktatury.

Désespéré, Ted McKay est sur le point de se tirer une balle dans le crâne lorsque, le destin s’en mêlant, un visiteur sonne à sa porte. Et insiste. Puis Ted aperçoit sur son bureau, rédigé de sa propre main, un message on ne peut plus explicite : Ouvre la porte. C’est ta dernière chance. Sauf qu’il ne se souvient absolument pas avoir écrit ces mots. Intrigué, il ouvre à l’inconnu, un certain Justin Lynch. Et ce dernier propose à Ted de maquiller son suicide en meurtre, une offre séduisante qui permettrait d’épargner un peu sa femme et ses filles. Mais qui est vraiment ce Lynch ? Et quelles sont ses conditions ? Mise en abîme impressionnante à la logique implacable et véritable labyrinthe psychologique, L’Opossum rose hisse d’entrée de jeu son auteur aux côtés de John Irving et de Stephen King. Federico Axat manipule avec talent et nous offre ici un véritable page-turner. Marc Fernandez, LCI.

Real and fictional characters, most of them are writers, exchange the role of narrator in this polyphonic novel. They recount contradictory versions of the plot, a series of femicides that began with the energy crisis. The central narrator is a psychiatrist who manipulates the accounts of his friend, an author writing a book titled The Night; and his patient, an advertising executive obsessed with understanding the world through word puzzles. This is a political novel about the financial crisis and socio-political division in Venezuela from 2008 to 2010.