Aleš Filip Books

Historie, umění, architektura, památky, trasy. Brno a jeho okolí. V anglickém jazyce.

Rozsáhlá publikace, která vychází jako katalog výstavy české Katolické moderny v Moravské galerii v Brně, je výsledkem několikaleté badatelské práce autorského kolektivu odborníků z různých uměnovědných oborů. Hlavním tématem knihy je prezentace české Katolické moderny, důležitého kulturního ohniska přelomu 19. a 20. století, které tvořila skupina významných umělců a intelektuálů soustředěná kolem časopisu Nový život. Jejím hlavním cílem bylo sblížení tradičních duchovních hodnot s moderním způsobem života. Zakladateli Katolické moderny i jejího časopisu byli katoličtí kněží Karel Dostál-Lutinov a Sigismund Bouška, mezi její hlavní autority pak patřili Julius Zeyer, František Bílek, Otokar Březina, Felix Jenewein, Zdenka Braunerová, Alois Kalvoda, Jindřich Šimon Baar i někteří další umělci, kteří byli respektováni také představiteli jiných názorových platforem.

Editoři: Aleš Filip, Roman Musil Texty: Karin Althausová, Aleš Filip, Marion Jourdanová, Roman Musil, Roman Prahl, Wilfried Rosendahl, Gaëlle Rosendahlová, Josef Vojvodík, Susanne Weberová Malíř českého původu Gabriel von Max (1840 - 1915) patří k nejvýznamnějším reprezentantům mnichovské malířské školy ve druhé polovině 19. století. Jeho dílo přitahovalo pozornost a obdiv v mnoha zemích Evropy i v zámoří. Několikrát byl zastoupen na světových výstavách, stal se profesorem mnichovské Akademie umění a v roce 1900 byl při příležitosti šedesátých narozenin povýšen do šlechtického stavu. Narodil se v rodině Josefa Calasanzy Maxe (1804–1855), který patřil společně s bratrem Emanuelem (1810–1901) k významným pražským sochařům. Studoval malířství na akademiích v Praze, Vídni a Mnichově, kde jej silně ovlivnil jeho hlavní učitel Karl von Piloty. V bavorské metropoli se usadil natrvalo, kontakty s českým prostředím však nikdy nepřerušil. Pravidelně vystavoval v Praze v soukromé galerii Mikuláše Lehmanna a na výročních výstavách Krasoumné jednoty, neboť v Čechách měl četné sběratele a obdivovatele. Max se proslavil svým pojetím oduševnělé ženské krásy, inovacemi náboženské malby, zájmem o spiritismus a darwinismus a obrazy opic. Jeho malba se vyznačuje hladkým, valérovým, staromistrovským přednesem, důrazem kladeným na celkové estetické pojetí námětu a na psychologii zobrazených postav. Jeho umělecký vliv lze sledovat u řady významných malířů: v Čechách to byli Václav Brožík, Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, Emanuel Krescenc Liška, Hanuš Knöchl, Karel Vítězslav Mašek a další. Rozsáhlá publikace mezinárodního autorského kolektivu je výsledkem několikaleté badatelské práce a je první českou monografií Gabriela von Maxe.

Sborník ze seminářů pro průvodce cestovního ruchu pořádaných v únoru až dubnu 2006.

Tato kniha je zaměřena na architekturu města Znojma v jejích kulturně-historických souvislostech. Vzhledem k jedinečné přírodní poloze sídla byla zohledněna topologická situace a její vliv na utváření urbanistické struktury (1. kapitola). Kolektiv autorů této knihy byl veden snahou poskytnout čtenáři názorný přehled o hlavních dílech znojemské architektury, k čemuž napomáhají četná vyobrazení. Poznání historie Znojma a jeho památek má samo již dlouhou historii. Středověké památky Znojma začaly už v 2. polovině 19. století přitahovat pozornost historiků umění a jiných odborníků z oblasti památkové péče. Jenom o rotundě sv. Kateřiny byly do současné doby publikovány desítky odborných i popularizačních prací. Na specializované studie odborníků v našem textu navazujeme a odkazujeme. Kapitoly 2., úvodní část 3. a 5.-7. jsou založeny převážně na původním pramenném výzkumu, jehož výsledky jsou dokonce v případě šesté a sedmé kapitoly u nás poprvé publikovány. Malířství, sochařství a uměleckému řemeslu je věnována pozornost do té míry, pokud přímo souvisí s architekturou, a dotváří její reprezentační funkci atd. Dalším případem je dokumentační funkce malby, grafiky či jiného výtvarného díla. Kniha je určena širokému spektru zájemců o architekturu a historii, aniž by přitom její autoři rezignovali na přesnost a kritický přístup ke zdrojům informací.

První monografická publikace o životě a díle Gottfrieda Lindauera (1839-1926), malíře spojujícího střední Evropu a Oceánii. Plzeňský rodák studoval ve Vídni u Josefa Führicha a Carla Hemerleina. Zprvu se zaměřil na malbu náboženských témat, pracoval pro Římskokatolickou farnost Valašské Klobouky, a na portréty převážně plzeňských měšťanů. V roce 1874, ve svých 35 letech, přesídlil na Nový Zéland, kde se etabloval jako portrétista. Vynikl zejména portréty Maorů, v nichž věrně, až fotorealistickým způsobem, zachytil podobu mužů a žen z kmenů původních obyvatel Nového Zélandu, včetně jejich tradičních oděvů, zbraní, amuletů a tetování na obličeji. Nejen díky brilantnímu ovládnutí valérové malby se světleným účinkem dokázal svým portrétům propůjčit efekt živosti a přesvědčivosti, ale zároveň jim vtisknout heroický ráz, důstojnost i posvátnost. To odpovídalo myšlení a cítění Maorů, kteří v Lindauerovi našli duchovně spřízněnou bytost, která spolu s nezpochybnitelným malířským mistrovstvím byla předurčena k tomu zobrazovat jejich význačné představitele. Monografie je dílem česko-novozélandského autorského týmu, vedeného editory Alešem Filipem a Romanem Musilem, nezastupitelné jsou studie Leonarda Bella z University of Auckland a Ngahiraky Masonové z Auckland Art Gallery, která schraňuje větší část pozůstalosti Gottfrieda Lindauera.

Dne 11. listopadu 2012 by se dožil devadesáti let vzácný člověk, duchovní otec a „dobrý bratr" mnoha lidí Stanislav Krátký, římskokatolický kněz, biskup skryté církve a 25. probošt mikulovské kapituly. V tomto sborníku chceme čtenářům nabídnout nové a dosud nezveřejněné vzpomínky na otce Stanislava, jejichž autoři pocházejí zširokého spektra lidí, které oslovil a ovlivnil. Některé z nich byly proneseny při posledním rozloučení s otcem Stanislavem v Mikulově dne 20. listopadu 2010, jiné byly napsány pro tento sborník a jsou uspořádány chronologicky. Vzpomínky jsou doplněny několika studiemi a rozsáhlou fotografickou přílohou.

Každý malíř dobře ví, jak těžké je vystihnout rozdíly ve výrazu rozesmáté a uplakané tváře. A přece i docela malé děti zvládnou nakreslit buď veselý nebo smutný obličej, aniž by se učily kopírovat skutečnost. Radek Pilař v „domalovánkách“ připravil hřiště, na kterém se dá trénovat stylizované znázorňování výrazů bez napodobování reality. Cílem hry je najít tu správnou konfiguraci dvou bodů a několika jednoduchých linií, které určí základní rysy. Když je děti metodou pokusů a omylů objeví, všichni hned na první pohled poznáme, kdo se směje, a kdo se mračí. Naivistické ilustrace a půvabné verše navádí děti ke kreativitě a kladou důraz na jejich pozornost a fantazii. Malý čtenář může následovat text a tvořit dle své fantazie nebo předlohu dokreslit dle originální předlohy. Je to zároveň cesta, jak dětem ukázat různé nálady, výrazy v obličeji a pomoci dětem pochopit různé psychologické aspekty lidské povahy.

Překládanka Radka Pilaře je obrazovou verzí nonsensových říkadel. Nejsou v ní mňoukající kohouti, zato spousta bytostí, poskládaných z rybiček a ptáčků. Výměny jejich těl, hlaviček, křídel, ocásků a ploutví jsou snadné a připomínají filmový trik. Nebudou z toho ale děti zmatené, jestliže se zrovna naučily zvířátka rozlišovat a správně pojmenovávat? Žádný strach. Ani mateřský jazyk si nikdo z nás neosvojil tím, že se naučil nazpaměť všechna slova a jejich tvary. K porozumění patří i převracení vědomostí. Je to důležitá a užitečná hra. Umožňuje porozumět vtipu a nacházet ve známých věcech nové vztahy a nečekané souvislosti. Radek Pilař s literátem Jiřím Filipem v šedesátých letech intenzivně spolupracoval a vzniklo tak několik zajímavých tvůrčích počinů pro děti. Kniha Rybky, ptáčci, proměňáčci byla Pilařovými prvním ilustrátorským souborem kreseb (koláží) vydaných knižně v roce 1963. Pilař zde popustil uzdu fantazii a pro Filipovy veršovánky vymyslel originální vazbu (tzv. překládací kniha), kterou si nechal patentovat.