The essay explores contemporary crises by analyzing Shakespeare's Coriolanus and Julius Caesar, offering insights from a prominent figure in European political philosophy. Through this literary lens, the author examines themes of power, governance, and human conflict, connecting historical narratives to modern political challenges. The work provides a thoughtful critique of societal issues, making it relevant for those interested in the intersection of literature and political thought.
Exploring the philosophical depth of Montaigne's Essays, Pierre Manent highlights the subtle unity and radical ideas within the text. By comparing Montaigne to modern thinkers like Machiavelli and Rousseau, he examines the implications of a life devoid of state influence, a question pertinent to today's society. Manent emphasizes Montaigne's insights into the human condition, particularly his reinterpretations of virtue, pleasure, and mortality, ultimately presenting a new model for thoughtful living that underscores Montaigne's significance in modern philosophy.
Pierre Manent is one of France's leading political philosophers. This first
English translation of his profound and strikingly original book La loi
naturelle et les droits de l'homme is a reflection on the central question of
the Western political tradition.
The book features autobiographical and philosophical essays presented through insightful interviews, offering a deep dive into the work of a prominent contemporary political philosopher. It chronicles the author's journey from critiquing modernity to exploring its roots in ancient Greek political thought. Personal anecdotes illuminate postwar France, contrasting his father's Communist ideals with American influences, and highlight his formative experiences at a provincial lycée and the prestigious École Normale Supérieure during the upheaval of 1968. Additionally, it discusses the emergence of a Tocquevillean school of thought in France.
Zamierzam przedstawić w tej książce pewną interpretację dziejów Zachodu,
dokładniej – polityczną interpretację tej nieustającej rewolucji, która nadała
Zachodowi charakter. Stawiam następująca tezę: pierwotnym źródłem zachodniego
rozwoju jest polis. Przed pojawieniem się tego wynalazku ludzie żyli zgodnie z
niezmiennym w zasadzie ładem rodzinnym, wciąż żywym w wielu rejonach świata.
Kiedy powstaje polis, ludzkość wkracza w ten nowy żywioł, jakim jest polityka,
czyli zarządzanie rzeczą wspólną, a historia Zachodu staje się odtąd historią
jego czterech wielkich form politycznych: właśnie polis, a potem cesarstwa,
Kościoła i narodu. Jest to następstwo nie tylko chronologiczne, lecz również
przyczynowe. Każda nowa forma wynika z poprzedniej, ta zaś, dotarłszy do kresu
swych możliwości, powołuje do istnienia następną. Tak polis, rozwinąwszy swoje
energie do tego stopnia, że wyczerpała się w walkach wewnętrznych i wojnach
zewnętrznych, zrodziła cesarstwo zachodnie, najpierw Aleksandra, potem Rzymu.
Tak Kościół, jako wspólnota powszechna, stał się następcą cesarstwa, które
okazało się niezdolne do utrzymania obiecanej przez siebie jedności.
We live in the grip of a great illusion about politics, Pierre Manent argues in A World beyond Politics? It's the illusion that we would be better off without politics--at least national politics, and perhaps all politics. It is a fantasy that if democratic values could somehow detach themselves from their traditional national context, we could ent
„Co si dnes skutečně představujeme pod slovem člověk, které tak často používáme? O kom to mluvíme, když hájíme lidská práva nebo když pěstujeme humanitní vědy? Na tuto otázku nejen že nemáme žádnou jednoznačnou odpověď, ale nevíme ani, jakým směrem a jakými postupy bychom se ji měli vydat hledat.“ Těmito slovy, které mají záměrně upomenout na svatého Augustina a jeho rozlišování lidské a boží obce, začíná významný současný francouzský historik a ..lozof, spoluzakladatel revue Commentaire a profesor na École des hautes études en sciences sociales, svou významnou knihu, v níž rozebírá tradice moderního liberálního a antiliberálního myšlení. Autora zajímá, jak se od 17. století proměňovaly koncepty, které stály v podloží moderny a které tudíž určují náš dnešní politický a kulturní život.
Kam jsme se vlastně dostali? Z jedné strany na nás tlačí náš starý národ, který nechceme opustit, a z druhé nová Evropa, jejíž součástí se chceme stát, a nevíme jak. Zastupitelská vláda má být nahrazena „demokratickým vládnutím“, které nám ani nevládne, ani nás nezastupuje. Lhostejně přihlížíme, jak se náš politický život rozkládá, protože se živíme iluzí o nějakém sjednoceném lidstvu, které bude držet pohromadě bez jakékoli politické formy. A už dávno nevíme, co si počít s náboženstvím. Jak dát této krizi naší společné existence smysl? Pierre Manent zkoumá dávné i nedávné dějiny národa, způsob, jak národ vstřebal a pěstoval demokracii a jak dnes jeho zánik ohrožuje samu tuto demokracii. Upozorňuje na paradoxní situaci náboženství, jehož brzký konec se v jednom kuse ohlašuje, a přitom je naše politické prostředí stále více ovlivňováno náboženskými třenicemi. Evropa by už dál neměla být „oblastí nízkého tlaku“, kde máme strach z vlastního stínu. Tento esej chce přispět k oživení povědomí a znalosti duchovních zdrojů, díky nimž má Evropa svou živoucí kontinuitu.
The book critiques the widespread belief that society would thrive without national politics, proposing instead that this notion is an illusion. Manent explores the fantasy of a world where democratic values exist independently of national contexts, suggesting that such a scenario could lead to a utopia governed only by law and morality. He examines the implications of dissolving borders and the rise of supranational entities like the European Union, questioning whether liberation from political constraints can truly lead to a better existence.
Exploring the philosophical divide between the "City of God" and the "City of Man," Pierre Manent argues that the modern West has chosen human autonomy over divine laws. This decision, he suggests, has led to a profound loss of understanding regarding human nature. Through a nuanced examination of Western intellectual and political conditions, Manent critiques the pursuit of freedom that ultimately disconnects individuals from their inherent humanity.
