Irena Brežná Books

A novel that offers a timely and important viewpoint on the immigration experience about the need for resistance to blind assimilation in a host country. In 1968, in search of a better world, a young person flees her country and ends up in Switzerland, the land of hard cheese. There she's told not to talk nonsense, or not to "talk cheese," as they say in the local dialect. Home is where you can grumble, but here you have to be grateful. Her new environs seem unwieldy, aloof, and she rebels against this host country that insists on her following its rules, that won't let her be herself. But as an interpreter, she meets many others who have ended up here--petty criminals, depressives, hustlers, refugees, victims of exploitation, and others who have gone out of their way to assimilate, people who share a hope that they can make something new of their lives. Gradually she learns to experience the richness of exile and foreignness, to build bridges between cultures. A brilliantly written novel about the search for identity between assimilation and resistance, Irena Brezná's The Thankless Foreigner is a significant addition to the important literature of immigrant experience.

»Denke, was du willst, aber sag es nicht.« Das mütterliche Verbot machte aus Irena Brežná eine Schreibende. Bis heute betrachtet die engagierte Autorin ihre Texte als ein »Aufbäumen gegen das Gebot des Schweigens und des Nichthandelns«. Nach der Niederschlagung des Prager Frühlings flüchtete die Achtzehnjährige aus Bratislava in die Schweiz. Es war das Jahr 1968, für die junge Frau eine wichtige Weichenstellung. Im Exil fand sie bald Zuflucht in der neuen Sprache, entdeckte das kritische Denken. Die Teilnahme am öffentlichen Diskurs ließ sie sich fortan nie mehr verbieten, weder als Einwanderin noch als Frau. Vielmehr fand sie darin Identität und Haltung. Irena Brežná ist da zu Hause, wo sie schreiben kann. Davon zeugen die Essays und Reportagen in diesem Buch. Sie erzählen vom Roten Platz, wo der Dissident Viktor Fainberg sämtliche Zähne verlor, und von Friedrich Dürrenmatt, der so wohltuend kompromisslos war. Von der Männerwelt der russischen Mafia, tschetschenischen Friedensfrauen und dem Überwinden der Angst. Aber auch vom organisierten Widerstand gegen das Fällen einer Pappel in einem Basler Hinterhof.

Autorka žijúca vo Švajčiarsku píše svoje súkromné dejiny z Trenčína päťdesiatych rokov. Spomienky na detstvo filtruje cez poučene naivistický pohľad, rafinovane zarámovaný kontextom životnej skúsenosti zrelej ženy, ktorej nechýba zmysel pre humor, ba až satiru. „Páči sa mi ostať ležať a byť mŕtva, keď som sa obetovala za druhých. Škoda, že je už po vojne aj po Veľkej revolúcii a naši proletári sú slobodní. Všetko dôležité je vykonané, teraz už len musíme byť šťastní, a to je strašne ťažké.“

Irena Brežná se opakovaně zúčastnila jako válečná reportérka švýcarského listu Tageseinziger Zürich Magazin první čečenské války (1995–1996) a v přestrojení za čečenskou ženu navštívila zničené vesnice, později jako novinářka i města a tábory severního Kavkazu. Ve svých reportážích se však nezaměřovala na průběh bojů ani na příběhy partyzánů, teroristů, politiků a vojáků, ale především na osudy čečenských žen, kterých se válka dotkla možná ještě krutěji než válčících mužů. V reportážích popisuje s velkým smyslem pro detail a sugestivním jazykem nejrůznější situace každodenního života za války, nesmyslné krutosti ruské armády i čečenských teroristů. Svoji zkušenost z války reflektuje ve svých esejích, kde se snaží dopátrat příčin onoho zla. Soubor reportáží a esejů z čečenské války doplňují texty Ireny Brežné věnované gulagu, mafii, ruské povaze i každodenním problémům Ruska. Zápisky z čečenské války s předmluvou Petry Procházkové

In einer bildhaften und poetischen Sprache e rzählt Irena Brežná – im Wechsel zwischen Nähe und Distanz – von einer aufwühlenden, radikalen Liebe

Irena Brezná gibt Menschen eine Stimme, die entwurzelt sind, sich an Traditionen klammern oder mit ihnen brechen, ihr Leben meistern oder darum bangen müssen. Im Porträt einer Tschetschenin, die den Westen aufrütteln will, in den Reportagen über eine polnische Goralenhochzeit, über Bauern und Nonnen in Siebenbürgen oder Moldawien und über Flüchtlinge aus dem Kosovo, in grotesken Skizzen und Tagebuchnotizen variiert sie ihr Grundthema Heimat und Fremde. Ihre faktenreichen und wahrhaftigen Texte, die über den Realismus der Details und des Alltags hinausweisen, erschließen die Fülle und Vielfalt der Dinge und ermutigen zu Freiheit und Menschlichkeit. Ein lebenbejahendes Buch.