Olga Lomová Book order

Autoři této knihy se zamýšlejí nad proměnami, k nimž od nepaměti dochází vlivem setkávání a střetávání odlišných kultur. Téma rozebírají v souvislostech propojených otázek kulturní svébytnosti, idejí a ideologií, respektive náboženství, a vývoje jazyků. Jednotlivé případové studie zahrnují dlouhé historické období od starověku do současnosti s těžištěm v několika disciplínách: historii, antropologii, islamologii, egyptologii a lingvistice. Různé způsoby hledání odpovědi na společné otázky umožňují postupně nahlédnout mezikulturní setkání v jejich rozmanitosti a doložit zásadní význam nikdy nekončícího procesu vzájemného působení různých kultur pro utváření lidské civilizace.

Rudolf Dvořák byl prvním profesorem orientalistiky na české univerzitě, kde přednášel orientální jazyky (arabštinu, perštinu, turečtinu, hebrejštinu, starou etiopštinu a čínštinu) a čínskou filozofii, a stál rovněž u zrodu české egyptologie a asyriologie. Byl aktivním členem akademické obce, zastával funkci děkana i rektora, zapojil se do činnosti českých vědeckých společností a stal se mezinárodně respektovaným vědcem. Věnoval se i osvětě, přednášel a psal pro veřejnost, významně se podílel na vzniku Ottova slovníku naučného, překládal orientální poezii a byl vlivným popularizátorem Orientu, zejména Číny. Přes svou významnou roli v historii české univerzity a vzdělanosti je ovšem dnes Rudolf Dvořák v podstatě zapomenut. Kniha si proto klade za cíl tuto významnou postavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy připomenout a při té příležitosti se zamyslet nad pojetím a smyslem orientalistiky v Dvořákově době, jeho vztahem k Orientu a představami o sepětí vědecké práce orientalisty s potřebami českého národa.

Výbor studií československých sinologů světového renomé, Jaroslava Průška (1906–1980), Mileny Doleželové‑Velingerové (1932–2012) a Zbigniewa Słupského (1934), kteří svým badatelským dílem z šedesátých a sedmdesátých let 20. století založili tradici mezinárodně uznávané pražské sinologické školy (The Prague School of Sinology). Pětice původně anglickojazyčných studií v českém překladu se zabývá řadou klíčových otázek souvisejících s hlubokou proměnou, kterou čínské písemnictví prošlo na cestě od tradiční literatury k literatuře moderní. Součástí výboru je stať představující fenomén pražské sinologické školy v historických souvislostech (Olga Lomová) a studie mapující metodologickou blízkost pražské sinologické školy k českému literárnímu strukturalismu (Dušan Andrš).

Přednášky a diskuse na témata: Boží království a lidské dějiny (Petr Pokorný), Moc Číny (Olga Lomová), Jakou moc mají média? (Alexandr Mitrofanov), Moc sborová (Jana Hofmanová, Tomáš Bísek, Jana Šarounová, Aleš Drápal), Moc a bezmoc české reformace (Ota Halama), Ovládnout, přesvědčit nebo osvobodit? (Petr Kratochvíl), Jak se dělá parlament (Ivan Gabal), Duchovní vedení a doprovázení (Aleš Opatrný), Zkušenost s mocí veřejné ochránkyně práv (Anna Šabatová), Není moci, leč od Boha? O mravnosti a nemravnosti moci (Jindřich Halama)

Osm vybraných sond do různých aspektů čínské a také japonské kultury, včetně studie o lidovém umění vycházející z naší domácí zkušenosti, se různým způsobem dotýká obecných problémů tradice a její interpretace, kulturní kontinuity, způsobů poznávání jiného a obohacování sebe sama.

Monografie trojice autorů FF UK v Praze představuje estetickou teorii, kterou roku 1908 jako originální experiment, propojující čínské tradiční teorie s evropskou estetikou, formuloval Wang Kuo-wej, velikán čínské humanitní vědy 20. století. V centru zájmu zde stojí ústřední pojem ťing-ťie a jeho mnohafazetové zkoumání v interdisciplinární fúzi zmíněných disciplín. Čínský pojem, jednoduše a bez deformací nepřevoditelný na singulární koncept západní estetiky, je „obklíčen“ sadou kontaktních pojmů a kategorií moderní evropské estetiky a literární vědy s cílem uchopit jeho komplexní obsah a smysl. Wang Kuo-wejova estetická teorie, nahlížená zde v zastřešující perspektivě dvou disciplín, sinologie a estetiky, nabízí vzácnou příležitost sledovat pokus o spojení dvou odlišných tradic ještě předtím, než nový myšlenkový model přejatý ze Západu vytěsnil domácí tradici. Interpretace Wang Kuo-wejova pojmu tak přesahuje hranice zájmu historika estetiky a dotýká se obecnějších otázek osudu čínské kultury ve 20. století. Českému čtenáři se vůbec poprvé dostává do ruky studie, která ukazuje intelektuální svět moderní Číny bez předsudků a v historických a transkulturních souvislostech. Důležitou součástí knihy je úplný překlad Wang Kuo-wejových Poznámek k písním ze světa lidí, doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem.

Kniha vrchních písařů (Š'-ťi) je klíčovým dílem čínské historiografie, pokrývajícím historii Číny od mytických počátků po stabilizaci říše za císaře Wua dynastie Chan (140-87 př. n. l.). Autor S'-ma Čchien (asi 145-86 př. n. l.) zkoumá otázky historie, spravedlnosti a rozhodování v těžkých situacích prostřednictvím zaznamenaných událostí a osobních poznámek. Český překlad představuje čtvrtý překlad do evropského jazyka, zachycující přibližně jednu čtvrtinu monumentálního díla a ukazuje specifickou kompozici čínského historického spisu, reflektující dobové představy o hierarchii. Obsahuje také známé příběhy čínského starověku, které se staly základem pro literární a filmová zpracování. Překladatelka navázala na práci českého sinologa Timotea Pokory (1928-1985) a zahrnula čtyři jeho překlady z rukopisů. Doprovází ho poznámky a podrobné komentáře, které zprostředkovávají pohled čínského čtenáře s odlišnou tradicí a filosofickým zázemím. Dílo tak ilustruje tradiční čínský přístup k textu, historii a světu. Rozsáhlá úvodní studie o počátcích čínské historiografie se opírá o nejnovější sinologické bádání a uvádí toto téma do českého prostředí poprvé. Kniha je doplněna rejstříky, mapami a obrazovými přílohami.

Kniha se zaměřuje na dva základní tematické okruhy: na duchovní svět tradiční Číny a na její materiální kulturu. Jednotlivé studie pojednávají čínské filosofii a náboženství, medicíně, uspořádání domu a o řemeslech, jimiž se Čína proslavila, jako je výroba porcelánu, hedvábí a papyru. Na první pohled možná překvapivé propojení témat z nové perspektivy ukazuje, co tvořilo základy čínské kultury a jak se náboženství a filosofie promítaly do každodenního života. Autoři jednotlivých statí jsou renomovaní sinologové. Většinu statí o řemeslech zpracovala Zlata Černá, dlouholetá kurátorka čínské a vietnamské sbírky a sbírky lámaistického umění v Náprstkově muzeu v Praze. Její výklad spolu s bohatým obrazovým materiálem z větší části původem se sbírek Náprstkova muzea tak mj. představuje jednu z nejvýznamnějších sbírek čínského umění ve střední Evropě.

Učebnice dějin čínské literatury plánovaná ve třech dílech postupně obsáhne dějiny čínského písemnictví od nejstarších dob až po konec období raného středověku (tj. zhruba 1000 př. n. l. až 600 n. l.). Je koncipována jako systematické uvedení do tématu založené na interpretaci primárních pramenů a na nejnovější sekundární literatuře. Druhý díl se věnuje literatuře, krásné, dějepisné i filosofické, období dynastií Qin a Han. Pojednání o historickém vývoji čínské literatury doplňují ukázky v českém překladu a v čínském originále. Součástí učebnice jsou také systematicky uváděné čínské znaky u vlastních jmen, titulů a vybraných pojmů a přehled základní literatury k tématu. Učebnice je primárně určena pro studenty sinologie, je však pojata tak,aby byla přístupná i těm zájemcům o čínskou kulturu, kteří čínský jazyk nestudují.