Hans Günther Adler Books

First published in 1955, with a revised edition appearing five years later, H. G. Adler's Theresienstadt, 1941-1945 is a foundational work in the field of Holocaust studies. It is the single most detailed account of any concentration camp and is now available in English for the first time.

Only recently available for the first time in English, Panorama is the newly rediscovered first novel of H. G. Adler, a modernist master whose work has been compared to that of Kafka, Joyce, and Solzhenitsyn. A brilliant epic told in ten distinct vignettes, Panorama is a portrait of a place and people soon to be destroyed, as seen through the eyes of the young Josef Kramer. It moves from the pastoral World War I era Bohemia of Josef s youth, to a German boarding school full of creeping prejudice, through an infamous extermination camp, and finally to Josef s self-imposed exile abroad, achieving veracity and power through a stream-of-consciousness style reminiscent of our greatest modern masters. The author of six novels as well as the monumental account of his experiences in a Nazi labor camp, Theresienstadt 1941 1945, H. G. Adler is an essential author with unique historical importance. Panorama is lasting evidence of both the torment of his life and the triumph of his gifts.

H. G. Adler, „der versteinerte Jüngling, der ein Mann“ wurde, ist vielen als Autor des Standardwerks „Theresienstadt, 1941-45“ oder der Studie über die Deportation der Juden aus Deutschland („Der verwaltete Mensch“) ein Begriff. Andere schätzen H. G. Adler mehr als Romancier oder Lyriker. Wieder andere kennen ihn vor allem als langjährigen Präsidenten des PEN-Zentrums deutschsprachiger Autoren im Ausland. In dieser Textsammlung, bestehend aus autobiographischen Schriften, Essays und Gedichten, kommt H. G. Adler in seiner ganzen Vielfalt zu Wort. Äußerer Anlaß ist die Ausstellung „H. G. Adler - Franz Baermann Steiner - Elias Canetti: Ein Freundeskreis im Londoner Exil“ im Schiller Nationalmuseum/Deutsches Literaturarchiv in Marbach im September 1998. Außerdem jährt sich H. G. Adlers Todestag am 20. August 1998 zum zehnten Mal. Grund genug für die Wiederentdeckung eines wichtigen Exponenten der Exilliteratur. Das von H. G. Adlers Sohn Jeremy zusammengestellte Buch enthält Interviews mit H. G. Adler, die eine nie verfaßte Autobiographie ersetzen [alternativ: in denen er über seine Herkunft plaudert]; außerdem Essays zur Holocaust-Forschung; und schließlich als Erstveröffentlichung der „Theresienstädter Bilderbogen“ sowie weitere Gedichte aus dem Nachlaß. Im Anhang finden sich weiterführende Literaturhinweise sowie ein Nachwort von Jeremy Adler, der als Professor für neuere deutsche Literatur in London lehrt.

Der 1920 in Prag geborene H. G. Adler war einer derjenigen, den die Nazis auf die tödliche Reise schickten. Diese führte ihn von Theresienstadt nach Auschwitz, wo seine Frau und deren Mutter ermordet wurden, und weiter in die Lager Niederorschel und Langenstein-Zwieberge, wo er 1945 von den Amerikanern befreit wurde. In dem 1950/51 in London geschriebenen Roman versucht er, dem Grauen dieser Jahre eine Sprache zu verleihen, die der Alltäglichkeit der Bedrohung nahekommt. "'Eine Reise' halte ich für ein Meisterwerk ... Ich möchte sagen, daß Adler der Hoffnung in der modernen Literatur wieder eingeführt hat.„ Elias Canetti “In 'Eine Reise' sind Zeugenschaft und Ästhetik der Moderne eine einzigartige Verbindung eingegangen." Judith Klein, Frankfurter Rundschau

Diese Zeugnisse und Berichte aus Auschwitz sind nach wie vor die umfassendste Dokumentation der Wirklichkeit im größten nationalsozialistischen Konzentrations- und Vernichtungslager - erschütternde Dokumente der wenigen Überlebenden: die zermürbende Arbeit, der Kampf ums erbärmliche Überleben, die Grausamkeit der Capos, Folter, Flucht, Tod. Und es sind Zeugnisse des Widerstands im Lager. Beispiele von Standhaftigkeit und Menschlichkeit vermitteln sich den Lesern aus neuen Generationen, die dieser Vergangenheit fassungslos gegenüberstehen, aber aus eigener Einsicht Wissen gewinnen wollen. Ein unverzichtbares Dokument wider das Vergessen des dunkelsten Kapitels der Deutschen.

Monumentale, kleinteilige Studie über die Organisation der Deportation und Vernichtung der Juden im nationalsozialistisch regierten Deutschland, aber ebenso eine Studie über die Rolle der Verwaltung in der Massenvernichtung eines Exilschriftstellers und Gelehrten, der Theresienstadt und Auschwitz überlebt hat. Adler ist am besten bekannt für seine Studie "Theresienstadt 1941-45". Ausgehend vom historischen Fall der Verwaltung im Dritten Reich denkt Adler darüber hinaus über Verwaltung an sich nach und bietet eine systematische und theoriegeschichtiche Annäherung an Funktionsweise, Zuständigkeit, Entscheidungsverfahren und Macht von staatlichen Verwaltungen. "Der verwaltete Mensch" schließt an "Theresienstadt 1941-45" an und versucht die Deportation und Vernichtung aus der Sicht der Verbrecher zu verstehen und die Befehls- und Verantwortungslogik nachzuzeichnen.

»Gibt es Frauen in dem Nest?«Baron von Seylatz muss in der österreichischen Provinz eine Zwischenstufe seiner Beamtenkarriere absitzen. Das weibliche Inventar des »Städtchens« sieht er als probates Mittel, sich Langeweile und Tristesse zu vertreiben. Auch sein Jugendfreund Titus Quitek ist hier als Zeichenlehrer gelandet, anstatt als Künstler in Paris zu arbeiten. Als Baron von Seylatz aber Quiteks minderjährige Ziehtochter verführt, kommt es zur Katastrophe.

Der umfangreiche Band 5 ist der letzte Teil dieser ersten vollständigen und chronologisch strukturierten Ausgabe der „Gesammelten Erzählungen“ von H. G. Adler. Er enthält die vom Autor selbst angelegte Zusammenstellung „Zwischenrufe. Geschichten und Berichte“ mit Texten aus den Jahren 1966 bis 1980. Manches aus „Zwischenrufe“ ist zu Adlers Lebzeiten in Literaturzeitschriften oder Zeitungen erschienen, die gesamte Zusammenstellung als Buch ist eine Erstveröffentlichung. Auf die Geschichten und Berichte von „Zwischenrufe“ folgen im Band noch zehn weitere Prosatexte, die fast alle aus der Mitte der achtziger Jahre stammen und alle unveröffentlicht sind. Wie die vier vorangegangenen Bände enthält auch Band 5 zu jedem einzelnen Text in den Anmerkungen genaue Entstehungsangaben. Die nun erstmals vorliegenden fünf Bände umfassen etwa 180 Erzählungen aus den Jahren 1938 bis 1985, die mit Ausnahme von Band 1 alle im englischen Exil entstanden. Ein Essay des Londoner Literaturwissenschaftlers Rüdiger Görner schließt diese Ausgabe ab.

"Alle Texte von »Gegenüber der Wirklichkeit« stammen aus den Jahren 1938 bis 1945. Es ist dies der einzige Band der Sammlung mit Erzählungen aus der Zeit vor dem englischen Exil ... Im März 1939 wurde Prag von den Nazis besetzt. »Gegenüber der Wirklichkeit« entstand unter extremen Bedingungen, zur Zeit der Naziherrschaft, des Zweiten Weltkriegs und der Shoah, zum Teil sogar in nationalsozialistischen Konzentrationslagern. H. G. Adler verfasste diese Texte zwischen 1938 und 1940 in Prag, 1938 in Bormio und Mailand, 1942 und 1943 im Lager Theresienstadt, 1945 in einer unterirdischen Fabrik bei Halberstadt sowie nach dem Krieg wieder in Prag. Diese Ausgabe enthält zu jedem einzelnen Text in den Anmerkungen genaue Entstehungsangaben und als Band 1 der Sammlung auch eine ausführliche Lebenschronik von H. G. Adler"--From Amazon.com

„Kann es einen quälenderen Namen geben als Raoul Feuerstein? Da steht es. Nichts weiter. Ich habe das selbst geschrieben: Raoul Feuerstein.“ Unter den Überlebenden der Shoah, die Zeugnis von ihrer Internierung ablegten, gab es nur wenige Schriftsteller; H. G. Adler gehörte zu ihnen. – Raoul Feuerstein geht aus der KZ-Erfahrung hervor, ist aber kein KZ-Roman im eigentlichen Sinne. Adler legt seinen Ich-Erzähler als eine Person ohne Lagererfahrung an: Bruno Güter lebt ein Leben als Oberbuchhalter in einer Handelsfirma, ohne sich besonders hervorzutun. Nach ein paar schwereren Jahren geht es ihm nun gut. Seine Schulden hat er bezahlt und ein Gewinn aus Wertpapieren gewährt ihm finanziellen Spielraum. Lediglich eine einzige, allerdings höchst merkwürdige Abweichung unterscheidet ihn von anderen Normalbürgern. Sobald er mit dem Namen ,Raoul Feuerstein‘ konfrontiert wird, reagiert er unwillkürlich und heftig; er empfindet intensive Qual… In einem Nachwort kontextualisiert der Herausgeber, Sven Kramer, diesen bisher unpublizierten Prosatext aus dem Nachlass H. G. Adlers.

"Artur Landau aus Prag ist ein Holocaust-Überlebender. Nach dem Krieg findet er sich in England wieder. Aber alle Versuche, sich dort neu einzurichten, scheitern. Er bleibt einsam und heimatlos. Bis zu dem Tag, als er auf Johanna trifft. In ihrer Liebe bewahrt Artur das Bild seiner ersten Frau, seiner Wegbegleiterin in den Tod, durch den er ging und in dem sie blieb".--Back cover

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal svůj opus magnum, Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, a beletrizovanou formou líčí potíže, s nimiž se setkával, když se snažil být svědkem šoa.

Výbor ze studií a esejů známého pražského německého spisovatele a myslitele. Adlerovy texty, které vznikaly po druhé světové válce v Anglii, se zabývají postavením člověka v moderních dějinách, jeho vztahem ke státu, společenským organizacím a institucím ohrožujícím samu podstatu lidské bytosti. Jedním z nejdůležitějších rysů člověka je jeho svoboda; je-li bytostně ohrožena, je zároveň ohrožen člověk jako druh. Kniha je vůbec první Adlerovou prací, která v Čechách po válce vychází.

Esej H. G. Adlera tvoří nejsevřenější, názornými citáty obohacený úvod do literatury Pražské školy.

Román pražského německého autora, obdařený výraznou, temně snovou atmosférou, je jedním z prvních literárních svědectví o koncentračních táborech. Román vypráví o zkušenosti z koncentračního tábora, jak ji prožila rodina pražského lékaře Leopolda Lustiga. Adler přetavil vlastní konkrétní zážitky v román plný metafor, úvah a postřehů a temné, jakoby zamlžené atmosféry, pro niž je kniha přirovnávána k pozdějším dílům magického realismu. Jeho postavy se jako v horečnatém zlém snu marně snaží zorientovat, pochopit překotný sled událostí, přizpůsobit se stále novým zákazům a nebezpečím, kdy lidský život téměř hmatatelně ztrácí každým okamžikem na ceně. V podobně neskutečné atmosféře žije i město, po jehož ulicích jsou do těžké práce hnány zástupy "duchů". Nepochopitelný kolotoč jako by se nezastavil ani po válce, kdy se doktorův syn Pavel vrací zpět jako jediný přeživší člen rodiny (právě tak jako autor). Absurdní anabáze po úřadech a velitelstvích, mezi lhostejností a bezmocnou dobrou vůlí, jako by "bývalému člověku" stále nedávala naději na návrat k lidství. Román je jednou z prvních literárních výpovědí o holokaustu a koncentračních táborech, vznikl v době, kdy tato skutečnost nebyla ještě obecně známa, svědčí o ní způsobem značně odlišným od reportážní strohosti většiny pozdějších děl, ale překvapivě o to autentičtěji.