Nikolaj Savický Books

Významný francouzský katolický myslitel zkoumá podstatu křesťanské filozofie a odmítá odpovědnost Boha za existenci zla ve světě. První studie přibližuje filozofický vývoj teodiceje (tj. odpovědnosti Boha za zlo ve stvořeném světě). Zlo vzniká pouze za předpokladu, že existují bytosti, které jsou schopny poznávat, vnímat nebo působit bolest. Stvořená bytost vybavená vědomím je podmínkou vzniku zla. Bůh nemá možnost stvořit jiné božstvo, které by dar svobody a božího života pouze pasivně přijímalo. Druhá studie hledá podstatu křesťanské filozofie. Křesťanská filozofie je dílem rozumu, jehož myšlenkový postup se opírá o objektivní zkušenost. Lidský rozum na základě zkušenosti dospívá k tomu, co zahrnuje náboženské zjevení... Dvě méně významné práce přibližují českému čtenáři výraznou osobnost francouzské katolické filozofie, rozvíjející myšlenkový odkaz Teilharda de Chardin.

Historik věnující se převážně francouzskému umění, se zaměřil na Paříž poslední třetiny minulého století, ale také na osobnost malíře, grafika a sochaře Edgarda Degase /1834–1917/. Autor se pokusil určit jeho místo ve francouzské tradici a současně s kulturně historickým kontextem nám přibližuje i svět a intelektuální kvas pařížských kaváren, kde se moderní umění rodilo.

Kniha se zabývá vznikem italské renesance a jejího umění. Autor přitom sleduje v analýzách konkrétních příkladů především roli jejího „komunikačního kódu“ – ten spatřuje v převzetí antických vzorů, přesněji odkazů na antiku, do verbální a výtvarné komunikace. Legitimující role tohoto „kódu“ byla podstatná mimo jiné pro vznik a rozvoj italských městských států, a tedy i pro moderní evropský republikanismus a individualismus, k nimž renesance položila základy. Savického kniha se vyznačuje značnou odbornou erudicí, ale zároveň je psána čtivým a srozumitelným jazykem, takže je přístupná širšímu okruhu čtenářů zajímajících se o dějiny a kulturu.

První svazek, který začíná popisem bouřlivých let 1848–49 a pokračuje érou bachovského absolutismu, končí líčením veřejného a politického života na podzim 1879 návratem českých politiků do říšské rady, po všeobecně kulturní stránce pak požárem Národního divadla 12. srpna 1881. Obojí má logiku: první datum je předělem v politických dějinách a druhé je mj. popisem fotografie požářiště Národního divadla. Toto unikátní foto umožnilo autorům odhalit před čtenáři jinak skrytou strukturu stavby, která symbolizuje novou epochu vývoje techniky a technologií.

Úvodní část monografie se zabývá životem a dílem legendárního francouzského malíře přelomu 19. a 20. století. Ve druhé části sleduje na konkrétních příkladech vliv, jaký mělo jeho vidění světa na francouzské umění před první světovou válkou, a ohlasy jeho tvorby v české kultuře do roku 1918. V očích meziválečné avantgardy prošlo vnímání Rousseauova díla proměnou od zábavné kuriozity až po nedílnou součást geneze moderního evropského malířství. Ve třetí, závěrečné části studie uvidíme s využitím dosud neznámých pramenů, jak se nejslavnější Rousseauův obraz dostal roku 1923 do Prahy a jak se s Celníkovým odkazem vypořádali tvůrci a teoretici od Josefa Čapka přes Karla Teiga a Adolfa Hoffmeistera až po Kamila Lhotáka.

Útlý svazek obsahuje na necelých šedesáti stranách formátu A6 devět krátkých textů Gustava Meyrinka, jednoho z představitelů magického realismu. Ve výboru vydavatelství Volvox Globator se mísí texty magické a realistické, u kterých je otázka, nakolik je lze považovat za autobiografické. Tyto krátké povídky se vztahují, byť někdy jen okrajově, k Praze. Meyrink je napsal na sklonku života. Celý soubor ukazuje magický svět okultismu, alchymie, východních náboženských praktik atd. Z těchto spíše esejů nebo úvah vybočuje „Hodinář" jako čistě fantastická povídka, která má onu správnou pitoreskní a makabrózní atmosféru. Doslov Nikolaj Savický.

Moderní, aktuální slovník, který byl připraven ve spolupráci se Slovanským ústavem Akademie věd ČR, přináší v ukrajinsko-české části přibližně 24 300 ukrajinských výrazů a 33 200 českých ekvivalentů, v česko-ukrajinské části asi 32 400 českých výrazů a 55 100 ukrajinských ekvivalentů. Jeho předností je přehledné grafické uspořádání hesel, které usnadňuje vyhledávání základních gramatických údajů, kontextových charakteristik, užitečných slovních spojení a nejběžnějších frazeologizmů. Slovník zahrnuje i odbornou terminologii z mnoha vědních oborů i častěji užívané hovorové výrazy včetně nespisovných. Přílohu tvoří samostatný slovníček českých a ukrajinských zkratek.

Každý filosof, ať se jmenoval Lullus, Spinoza nebo Leibniz, jakmile se přiblížil k nejvznešenějším ideím, jichž je lidský duch schopen, blížil se ke kabalistickým názorům; vždyť žádná z historických esoterních kultur se nám nezachovala v takové plnosti a nemluví k duši evropského, Starým a Novým zákonem vychovaného člověka tak srozumitelně, jako právě kabala. Tuto skutečnost nemohl pominout ani Papus - žák proslulého Eliphase Léviho, jeden z nejznámějších moderních mágů. V případě jeho Kabaly jde o jakýsi klíč k okultním tradicím Západu.

Vydala Západočeská galerie v Plzni, p. o., u příležitosti stejnojmenné výstavy, konané v Západočeské galerie v Plzni ve výstavní síni „13“. Obraz legendárního pražského parníku Primátor Dittrich od Josefa Šímy dosud figuroval pod názvem Parník na Seině. Jiný Šímův pražský parník zase najdeme pod titulem Z Marseille. Vltavská paroplavba totiž zmizela z obecného povědomí tak dokonale, že slavná plátna, která ji zachycovala, často nebyla správně identifikována a dostala zavádějící názvy. Výstava a publikace Plnou parou vpřed! Lodě a plavba v českém malířství 1850–1950 uvádějí špičková díla Antonína Chittussiho, Jakuba Schikanedera, Josefa Šímy, Karla Holana, Václava Bartovského, Otakar a Mrkvičky, Bohumíra Matala či Kateřiny Černé poprvé do relevantního a mimořádně zajímavého historického kontextu.

Nová kniha, kterou připravilo Národní zemědělské muzeum ve spolupráci s Ústavem ekonomiky a managementu VŠCHT v Praze, představuje zcela nový pohled na fenomén stavby dřevěných nákladních lodí v jižních Čechách ve středoevropském kontextu. Dosud byly jihočeské "šíferny" spojovány takřka výhradně se staletým dovozem rakouské solido Čech a její dopravou z Českých Budějovic do Prahy. Nález vraku typického vltavského šífu z poloviny 19. století v řece Havole v Berlíně však nyní ukazuje, jak významný byl v té době export nákladních lodí z Čech nejen do Saska, ale i do Polska, kde se lodím postaveným v jižních Čechách říkalo "berlinka". Okolo poloviny 19. století se z Čech vyváželo od tří do šesti set velkých dřevěných nákladních lodí ročně a celkově tento export přesáhl deset tisíc kusů. Kniha Jiřího Svobody a Nikolaje Savického, vybavená bohatým obrazovým doprovodem, edicí předpisů pro říční plavbu v 19. a v první polovině 20. století a dalšími prameny, poprvé ukazuje jižní Čechy v 19. století jako loděnici střední Evropy a vytváří tak předpoklady pro další výzkum, který může změnit pohled na hospodářské dějiny českých zemí v uvedeném období.