Венедикт Ерофеев - явление в русской литературе яркое и неоднозначное. Во вселенной Ерофеева не существует здравого смысла, логики, тут нет закона, порядка
Venedikt Vasil jevič Jerofejev Books
Venedikt Yerofeyev stands as a pivotal figure in 20th-century Russian literature, his work characterized by a unique blend of absurd humor and profound existential angst. His distinctive style, often oscillating between tragedy and comedy, reflects his own life experiences and a critical perspective on Soviet society. Yerofeyev's prose employs methods that fuse satire with poetic language, creating narratives that are both provocative and deeply human. His literary legacy lies in his ability to expose the absurdities of existence with remarkable irony and an urgent, poignant voice.
Peter Urbans Neuübersetzung von "Die Reise nach Petuschki" enthüllt den Reichtum dieses russischen Jahrhundertwerks. Die absurde Zugfahrt des Moskauer Venicka, der auf dem Weg zu seiner Geliebten in eine Sauftour gerät, wird mit witzigen Monologen und einem Anmerkungsapparat bereichert. Ein moderner Klassiker der russischen Literatur.
Wenedikt Jerofejew, geboren 1938 in Kirowsk, mußte sich lange Zeit seinen Lebensunterhalt mit Gelegenheitsarbeiten verdienen. Mit seinem 1969 entstandenen Meisterwerk „Die Reise nach Petuschki“ erlangte er Weltruhm. Wenedikt Jerofejew starb am 11. Mai 1990 in Moskau.
"Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky," říká Benedikt "Věněčka" Jerofejev v této knize. Rozmar, idea, patos a navíc ještě nádech metafyziky jsou ovšem vlastní nejen Balzámu kanaánskému (na straně 47 se dozvíte co to je), ale i onomu typu humoru, který představuje novela Moskva Petuški zpáteční. Navíc je to humor ruský, takže při něm chvílemi vstávají vlasy hrůzou a samozřejmě končí v slzách. Každopádně je to strhující čtení od první do poslední stránky. Zatímco v Rusku kolovaly "Petuški" v stroj opisných kopiích, v západní Evropě a v zámoří se dočkaly více než deseti vydání a vždy se značným ohlasem. Nyní se tedy dostává i našim čtenářům první české knižní vydání jemuž předcházelo vydání časopisecké v překladu J. Dvořáka).
