Román z XV. věku. odehrává se v českých zemích.
Josef František Karas Books
- Karel Tišnovský







Strašidla
- 222 pages
- 8 hours of reading
V knize se odehrává tragický příběh mladé ženy Marýny Garajové z Nevšové, unesené kuruckým velitelem na Slovensko. Popisuje její útěk ze zajetí zpět do rodné obce za cenu zabití nenáviděného kuruce, obvinění z čarodějnictví a příchod mladého kněze pátera Libora na slavičínskou farnost, který bojuje proti nařčení z pověr ačarodějnictví Marýny se svým nadřízeným i se závistí nevšovských žen. Autentická je pravděpodobně postava hlavní hrdinky Marýny, která žila na usedlosti v Nevšové. Námět čerpá z ústního podání obyvatel, šířícího se po generacích, podobně jako pověst o studánce „Tatarce“, a byl pravděpodobně zaznamenán v některých farních kronikách. Autor popisuje život poddaných na luhačovickém panství hraběte Serényiho, na slavičínském panství, tehdejší zvyky, politické a náboženské poměry, fanatismus, včetně posledního čarodějnického procesu v tomto kraji.
„Sienkiewiczův vliv zasáhl také blahodárně kratší Karasův román Medvědí údolí. Je z doby historicky málo významné, avšak pro Valašsko osudné, kdy vpád Kuruců vedených Oczkayem surově zpustošil Vsetínsko a tzv. dolní Valašsko, tj. Vizovicko a Kloboucko. Historické události jsou zde však jen na okraji vlastního dobrodružně milostného dějového pásma, které podobně jako v Hasnoucím půlměsíci je po řadě zápletek dovedeno k zakončení vítěznému a šťastnému pro hlavního hrdinu. V kompozici je tu opět silný vliv Sienkie¬wiczův, avšak v oblasti předmětnostní se Karas vrací k staré tematice feudálního útisku, která je jeho přirozenou doménou, a v oblasti významové, tj. ideové a emocionální, je román opět až vášnivě protifeudálně zahrocen. Přesto sienkiewiczowský optimismus prosákl celou strukturou díla a uchránil román od temné tragičnosti, která lpí na většině prací Karasových a stupňuje se často až do resignace, beznaděje a zoufalství. Jazyková oblast díla je tentokrát prostoupena nářečními prvky v míře značně větší, než je u Karasa obvyklé.“ (J. Krystýnek)



