Jan Šebelka Books

Publikace přináší nové vzpomínky na světoběžníka Gustava Ginzela, horolezce, který se od šedesátých do osmdesátých let účastnil několika horolezeckých a přírodovědných expedicí, včetně Cotopaxi a Expedice Sahara, která pátrala po saharských krokodýlech. O jeho dobrodružstvích vyprávějí spisovatelé, geologové a vědci, kteří navštívili jeho proslulý Hnojový dům na Jizerce. Na cestách, jako na ostrově Sansibar, se setkával s lidmi z různých koutů světa. Například na pláži v Bu Bu Bu ho poznali Dánové či Švédi, kteří byli návštěvníky jeho domova. Podobně ho rozpoznali i Skoti na cestě k Machu Picchu, i když byli vyčerpaní z náročného výstupu. Nechyběly ani vzpomínky na Novozélanďany, kteří ho srdečně objali v Limě. Gustavova filozofie cestování byla jednoduchá: bral si na cesty dvě trička, aby měl vždy jedno relativně čisté. Jeho život a dobrodružství odrážejí vášeň pro přírodu a setkávání s lidmi, které inspirovaly nejen jeho přátele, ale i další generace horolezců a cestovatelů.

Začátkem listopadu 2014 vydal Klub vojenské historie Tobruk – Dunkerque rozšířené vydání knihy Stanislav Hněličky a Jana Šebelky s názvem Byl jsem tobruckou krysou. Kniha mapuje čtivou formou rozhovoru osud generála Stanislava Hněličky (1922) z Liberce, který se zúčastnil bojů u Tobruku i v Dunkerque Napínavý seriál, schopný konkurovat americkému Bratrstvu neohrožených nebo sovětské epopeji Osvobození, by mohl být z knihy o veteránovi bojů o Tobruk a Dunkerque Stanislavu Hněličkovi. Ta se nyní dočkala reprízy. Ve druhém vydání přibyly nové příběhy i vzácné historické snímky.

"Při psaní této knihy jsem si postupně uvědomoval, že nejde jen o jednotlivé fotografie, nicůtky, dopisy, ale že stejně důležité jsou lidské příběhy, otisky životů, které po sobě na tomto světě zanecháváme. Někteří docela nepatrné, jiní tak výrazné, že je nelze přehlédnout" (Jan Šebelka). Těšit se můžete na rozhovory se Stanislavem Hněličkou (veterán od Tobruku a Dunquerquu), Jiřím Janáčkem (teatrolog, pedagog, badatel a publicista), Martou Kottovou (jedno z terezínských dětí), Miloslavem Nevrlým (spisovatel, zoolog), Bohumilem Nuskou (spisovatel, filosof), Františkem Peterkou, Janem Pikousem a dalšími.

Liberecký fotograf a spisovatel Jan Pikous (* 9. 3. 1929) patří spolu s Ladislavem Postupou a Čestmírem Krátkým k nejvýznačnějším představitelům Studia pro výtvarnou fotografii, které se v šedesátých letech minulého století proslavilo nekonvenčním přístupem k výtvarné fotografii. Jan Pikous se zabýval subjektivní fotografií, jejíž název i koncepci převzal od profesora Otto Steinera. Kniha přináší osmdesát černobílých fotografií, které vznikly v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Pro důkladnější pochopení umělcova přístupu k tvorbě i životu samému je doplněna esejí teoretika výtvarného umění Jaromíra Typlta a rozhovorem, který s Janem Pikousem vedl spisovatel a publicista Jan Šebelka.

Fotografická publikace ukazující Liberec v nejrůznějších podobách.

Je málo měst v Evropě které se může chlubit tak charakteristickou dominantou, jako je horský hotel s televizní věží na Ještědu. Geniální idea architekta Karla Hubáčka propojit siluetu horského hřebenu s moderní stavbou patří k Liberci stejně jako Eiffelova věž k Paříži. Nebyla to však hora tyčící se nad libereckou kotlinou, která městu v minulosti zajistila věhlas, ale prudký rozvoj textilní výroby. Nejslavnější období prožíval Liberec v devatenáctém století, kdy byl druhým největším městem v Čechách. Přezdívalo se mu Manchester severních Čech, nebo také metropole severu.

Román Perpetuum mobile aneb Vládcové je psán formou tzv. politického westernu, jeho podtitul je parafrází známého Machiavelliho díla Vladař. Hlavní hrdina románu býval úspěšným novinářem, nyní je bez zaměstnání. Jeho o dvacet let mladší přítelkyně s ním čeká dítě a on se poté, co mu do života zasáhne moc, rozhodne, že z politické scény odstraní několik lidí, o nichž si myslí, že veřejnosti nejvíc škodí. Čím víc se mu však daří likvidovat desperáty z Kalverovy bandy, jak jim říká, tím víc se vyřazuje z normálního života. Vrací se k pití, těhotná přítelkyně se mu odcizuje, bývalá manželka bojuje s rakovinou slinivky a jeho pronásledují stále silnější výčitky svědomí.

Rozhovor s Petrem Pávkem, tehdejším starostou obce Jindřichovice pod Smrkem, který na sebe asi nejvíce upozornil zákazem vstupu úředníků na území obce bez ohlášení předem.

Česko – německý sborník básní a próz autorů Euroregionu Nisa. Z českých autorů jsou ve sborníku zastoupeni Julius Benko, Irena Eliášová, Milan Exner, Otto Hejnic, Milan Hrabal, Štěpán Kučera, Miloslav Nevrlý, Pavel Novotný, Marek Sekyra, Jan Šebelka, Martin Trdla a Vlastimil Vondruška. Německé autory reprezentují Róža Domašcyna, Peter Gehrisch, Monika Hahnspach, Lisa Maria Kurzmann, Ulrike Quast, Christine Ruby, Udo Tiffert, Siglinde Trumpf. Ilustrace pocházejí ze Severočeské sbírky, kterou grafik knihy Roman Karpaš shromažďuje již několik let, aby vytvořil reprezentativní kolekci umělců se vztahem k Libereckému kraji.

Literárního materiálu na pět obsáhlých románů přináší autor v druhém díle své tzv. liberecké tragikomedie. Hlavní hrdina knihy novinář Marek Kafka se snaží život kolem sebe konfrontovat s nedávnou minulostí, kterou je období II. světové války. Mučení a smrt v plynových komorách slouží autorovi jako odrazový můstek k pochopení současného světa, jež trpí povrchností a virtuální realitou, kterou paradoxně jako novinář pomáhá vytvářet. Kniha, i přes závažnost tématu, přináší neopakovatelné komické situace i skvělý popis milostných scén. Ty jsou autorovou silnou stránkou, stejně jako přesné a vtipné dialogy.

Gustav Ginzel se stal proslulým díky své, zřejmě úmyslně pěstované image, podivína, prosťáčka a tak trochu blázna. Jaký ale ve skutečnosti byl obyvatel světoznámého Hnojového domu? Na to snaží odpovědět kniha publicisty a spisovatele Jana Šebelky. Gustav Ginzel se stal fenoménem, který zdaleka přesáhl význam i prostor Jizerských hor. Od šedesátých do osmdesátých let se zúčastnil několika horolezeckých a přírodovědných expedicí. Mimo jiné na Cotopaxi, nebo Expedice Sahara, která pátrala po saharských krokodýlech. Na Gustava v knize vzpomínají známí spisovatelé (Miloslav Nevrlý, Miloš Zapletal, Jaromír Štětina), geologové (Miroslav Krůta Mydlík), vědci (Jiří Haleš), cestovatelé (František Sláma, Petr Tischer, Mnislav Zelený Atapana), faráři (Heinz Eggert, Aleš Jaluška) a další osobnosti. Několik příspěvků se týká Gustavova procesu, v němž byl v roce 1982 obviněn z několika trestných činů. Například hanobení republiky, nebo týrání zvířat (údajně měl chovat koně uvnitř domu).

Zápach čerstvé krve. Bzučící mouchy se slétávají k ranní hostině. Nehybný muž zhroucený v invalidním vozíku. V jeho týle se černá otvor průměru několika milimetrů. Nedopitá láhev rumu. Žádné otisky. Pod jazykem má mrtvý minci v hodnotě jednoho eura. Puch lidských výkalů a zvratků. Krev smíchaná s mozkem a několika zuby. Krev pomalu kape na kocoura s uříznutou hlavou, kterého má zavražděný vrah na kolenou. Hrůzná podívaná. Marek vstal odpočítače. Najednou nevěděl, jak dál. Do několika vět zkoncentroval všechno, co viděl a jak to na něj zapůsobilo. Uvařil si kafe. Chodil po bytě a rovnal si v hlavě fakta a dojmy. Věděl, že jako jediný bude mít euro pod jazykem zastřeleného a na tom chtěl reportáž postavit. Vrátil se ke klávesnici a vyťukal titulek: Zastřelený vrah měl v puse minci. Řádí v kraji mafie?

Padesátiletá Otýlie Baldová je místostarostkou šedesátitisícového města. Je víc než deset let rozvedená, má dospělou dceru a mladého milence. Kvůli němu si chce nechat chirurgicky upravit poprsí, ale lékaři najdou při předoperačním vyšetření v jejím těle zhoubný nádor. Taková je expozice čtvrtého románu Jana Šebelky Koktejlový úkrok Otýlie B., v němž autor nahlíží do hrdinčina soukromého i veřejného života, spolu s ní se vrací do minulosti, hodnotí křižovatky její existence a snaží najít odpovědi na otázky, kdo a jak ovlivňuje život každého z nás. „Co člověk stihne do své padesátky? Porodit zdravé dítě, odtelefonovat několik desítek dávno mrtvých zpráv do rádia Svobodná Evropa? Vdát se, rozvést. Milovat, jak to jde. Angažovat se v politice, mluvit po náměstích, bojovat za lepší svět bez komunistů, bez zadrátovaných hranic, bez pravolevé demagogie… Bude se jí tam nahoře počítat opravená střecha divadla, na kterou vybojovala z rozpočtu peníze?“ Ptá se Otýlie sama sebe, ale odpověď ji protéká mezi prsty jako písek někde na pláži u jejího milovaného Středozemního moře.

Klasický detektivní příběh podle střihu drsné americké školy. Autor se k ní hlásí nejen úsečnými dialogy a drsným humorem (Do půl těla svlečený muž neurčitého věku ležel nedaleko velkého mraveniště. Měl pootevřená ústa a vytřeštěný zrak. Pod levou prsní bradavkou, přesně mezi třetím a čtvrtým žebrem mu vyčníval z hrudi podivný kovový předmět. Mrtvý ležel v lese již několik dní. Měl na kost okousanou levou ruku a v obličeji bez jednoho oka se mu honili velcí rezaví mravenci. Nebyl to pěkný pohled. Jak se dalo předpokládat, neříkal vůbec nic.) , ale také několika odkazy na konkrétní díla Raymonda Chandlera a Daschiella Hammatta. Novinář Marek Kafka se při své práci dostane k případu sériového vraha, postupně je do něj osobně zatahován, smyčka podivných události se stahuje kolem jeho krku a on nakonec zjistí, že poslední obětí důmyslné hry nemocného vraha má být on sám. Autor Jan Šebelka, který pracuje jako novinář, klade na pozadí detektivního příběhu závažné otázky po etické stránce práce českých žurnalistů.

Kniha O Hovnech a jiných běsech je sbírka veselých až tragikomických historek, do nichž nás občas přivedou naše vnitřnosti. Přináší kratochvilné čtení o situacích, které bychom podruhé zažít nechtěli. V knize najde čtenář soubor povídek, vyprávění, krátkých příběhů, anekdot, internetových diskuzí, které mají, jak název předjímá, jedno nepříliš vonné téma. Mnoho podobných historek koluje mezi lidem hospodským bezpočet, ne všechny se však dají z ústního podání převést do psané podoby. To uměli jen geniální spisovatelé, jakými byli Bohumil Hrabal nebo Jaroslav Hašek, z jehož díla se některé texty na v knize také objeví. Almanach O hovnech a jiných běsech, který ilustroval Petr Urban, nechce těmto velikánům konkurovat ani se netváří jako vysoká literatura. Snaží se jen poctivě odvyprávět veselé historky tak, aby neurážely jemnocit „paní lékárníkové“ a snad čtenáře i trochu pobavily. Zároveň se jeho autoři omlouvají Gabrielu Garcíovi Márquezovi, že si drze vypůjčili a parafrázovali název jeho knihy O lásce a jiných běsech.

V knize Kawan, ze života rockera vzpomínají na legendu bigbítu rodina, spoluhráči, kamarádi, fanynky i návštěvníci jeho koncertů, kteří padesát let chodili na jeho koncerty. Na Liberecku a Jablonecku nebyla hospoda, nebo sál, kde by Jürgen Kawan od roku 1966 až do své smrti (2015) nehrál. Věta "jdeme na Kawana!" se stala symbolem dvou generací i…

Půdorys tragikomického příběhu Marka Kafky tvoří zapáchající průmyslové Město kdesi severu, komunistické čistky sedmdesátých let, a šest měsíců, které vyvrcholí odhalením sochy prvního dělnického prezidenta. Marek vnímá syrovost doby optikou vypitých piv, naivního vzdoru, depresivních kocovin a bouřlivých mejdanů. Bezstarostně si užívá studentského života i povolnosti budoucích učitelek. Záblesk svobody konce šedesátých let se však rychle ztrácí v řádění komunistických normalizátorů. Z fakulty nedobrovolně odcházejí desítky pedagogů, mezi studenty se objevují donašeči, do hospod a fakultních chodeb se stěhuje strach. Gottwaldova socha nabývá své obludné podoby a jakoby symbolizovala stále konkrétnější teror rudé ideologie. Román pro Quida, který autor dedikoval svým vnukům, je plnokrevným příběhem o neradostné době, ve kterém nechybí láska, smrt, svérázný humor, napětí ani mluvící sochy.

Sexuální astrologické horoskopy pro svátek i všední den.