Konstantin Michailowitsch Simonow Books

Konstantin Mikhailovich Simonov (1915-1979) was a Soviet novelist, playwright, editor and poet. During the Second World War he was a correspondent for the Red Army newspaper Red Star and reported on the liberation of Romania, Bulgaria, Yugoslavia, Poland and Germany; he was present at the fall of Berlin. During the war he wrote two books of poems, War and With You and Without You , which contained a series of love poems addressed to his wife, the actress Valentina Serova. One of these, (Wait for Me) is still one of the most popular Russian poems of all time. First published in Pravda in February 1942, when the Germans were outside Moscow, the poem became immediately popular with Soviet soldiers, many of whom learned it off by heart, or copied it in letters to wives and girlfriends. The composer Aleksandr Lokshin wrote a symphonic poem based on the poem. After the War Simonov worked as a diplomat in Japan, the US and China, then as Pravda reporter in Tashkent. He was chief editor of Novy Mir from 1946-50 and 1954-58 and of Literaturnaya Gazetta from 1950-53. He was secretary of the Union of Writers from 1967-79.

"От Москвы до БрестаНет такого места, Где бы не скитались мы в пыли..." Эти слова о военных корреспондентах в полной мере относятся и к их автору. "Военная тема", ставшая жизнью и судьбой Константина Симонова, вошла в его лирику не грохотом артиллерии, а пронзительной мелодией, мужественной и нежной. Его стихи - о любви и верности, о доблести и трусости, о дружбе и предательстве - солдаты передавали друг другу, переписывали. Они помогали выжить. "...Как я выжил, будем знатьТолько мы с тобой..."

Вниманию читателей предлагается роман К.М.Симонова "Живые и мертвые" - одно из самых известных произведений о Великой Отечественной войне. В романе в судьбах героев воссоздается мужественная борьба советского народа против фашистских захватчиков в первые месяцы Великой Отечественной войны. Июнь-декабрь 1941 года - трагическая и героическая эпоха: от тяжелейших неудач, отступлений и окружений - до первой большой победы под Москвой.

Война - это не только страшно. Война противоестественна для человека. Дети на войне взрослеют мгновенно. А взрослые, даже самые отважные, вдруг задерживаются в детстве. Они наивно верят, что храбрых убивают реже, чем трусов, терпят боль, лишь бы не расставаться с фронтовыми товарищами. И даже простая возможность по-человечески похоронить близких ценится на вес золота.

Třetí díl válečné románové trilogie z období Velké vlastenecké války (Živí a mrtví, Člověk se nerodí pro válku, Poslední léto) zachycuje na osudech hlavních postav, které zná čtenář z předchozích částí (mladá lékařka Táňa,novinář Sincov, generál Serpilin), přípravy a provedení běloruské ofenzívy u Mogileva a Minska v období od konce května do začátku července 1944. Nejvýznamnějším úspěchem knihy je zobrazení velké válečné operace jako historické události i jako lidského dramatu.

Spisovateľ sa v rokoch svojej slávy vracia do všedných dní vojnového korešpondenta v posledných týždňoch Veľkej vlasteneckej vojny. Čoskoro stíchne streľba, zrodí sa mier. A preto treba pre budúce generácie zachovať to, čo mysliacemu súčasníkovi odovzdáva Simonov: svedectvo memoárov faktografických, historických, rovnako však filozofických.

Válečný román, napsaný válečným dopisovatelem, zobrazuje na příběhu důstojníka a zdravotní sestry heroismus sovětského lidu za Velké vlastenecké války a atmosféru dní a nocí bojujícího Stalingradu. Vydání 8., v Našem vojsku a v tomto překladu 1.

Druhý díl zachycuje boje u Stalingradu. Autor se v něm vyrovnává s kultem osobnosti a ukazuje, jaké škody napáchal.

Čitateľ dostává do rúk výber reportáží, čŕt a článkov od autorskej dvojice popredných spisovateľov, ktorí sa od prvých dní vojny umelecky pôsobivým slovom prihovárali miliónom sovietskych vojakov a ľudí v zázemí i čitateľom v zahraničí.

Z ruských originálov Dvadcať dnej bez vojny a Sobranije sočinenij. Román Dvadsať dní bez vojny patrí k cyklu z názvom Z Lopatinových zápiskov. Jeho hlavný hrdina Lopatin, vojnový korešpondent Krasnoj zvezdy, po ťažkých bojoch prežije niekoľko dní v tyle, v Taškente a Ašchabade. Spisovateľ ukazuje, ako vojna prevratne zasiahla do zvyčajného spôsobu života ľudí i hlboko za frontom. Zaujíma ho predovšetkým psychológia ľudí, ich mravný svet. Aj v poviedkach, ktoré tvoria druhú časť výberu zo Simonovovej tvorby, ukazuje autor sovietskych ľudí akoby v každodennosti vojnového života. Ich základom sú reálne fakty, skutočné stretnutia, hrdinami sú statoční ľudia. V poviedkach je však dramatickosť, nevšednosť a zaujímavosť ľudských osudov a činov, ktorá iste upúta záujem čitateľa. Simonovove prózy sú autentickým svedectvom o cestách chlapov, o cestách rôznych, ale predovšetkým čestných a priamych.

14 povídek z Velké vlastenecké války, jejíchž náměty jsou bojové episody rudoarmějců v době ofensivy po stalingradském vítězství. S výjimkou 4 povídek, věnovaných partyzánským bojům v Jugoslávii, líčí autor průběh nejtěžších bojů a složitých operací, které sovětští velitelé pečlivě promýšleli, starajíce se vždy především o to, aby lidé co nejméně utrpěli, a které mohli provést právě s vojáky, kteří prošli stalingradskou školou. Světlem je v povídkách míněn psychologický vzmach, který se v sovětské armádě šířil, když nacisté byli přinuceni k ústupu, a slavnostní jistota, že fašismus musí být poražen, s kterou rudoarmějci nastupovali do boje. "Jestli mi ... nebude souzeno dožít se konce války" - říká hrdina závěrečné povídky - "tu chci umřít na bojišti tak, aby ode mne do Stalingradu bylo při nejmenším dva tisíce kilometrů a přede mnou ani jediná ruská vesnice".

Román je uznáván za jedno z nejlepších děl inspirovaných velkou vlasteneckou válkou. Vrací se k jejímu začátku a mistrovsky evokuje první týdny, kdy válka jako smršť rozrušila život země i každého jednotlivce. I v těžkých podmínkách kultu osobnosti se však osvědčila síla a odolnost lidí, umožnila jim zvládnout svízelnou situaci a účinně se postavit na odpor fašistickému vetřelci. Edice Máj,svazek 18

Nutnosť vyrovnať sa s kultom osobnosti a ukázať, aké škody spôsobil, je hybnou silou i tohto rozložitého, v rokoch 1963-1964 v časopise ´Znamja´ publikovaného románu o bojoch pri Stalingrade. Autor v ňom verne kreslí situáciu, náladu i ľudí a snaží sa dať odpoveď na stále naliehavejšiu saotázku, ako vlastne mohlo dôjsť k preniknutiu Nemcov tak hlboko do sovietskej krajiny a zaplatenie cesty k víťazstvu zbytočnými obeťami. Nadväzuje na 1. diel zamýšľaného cyklu o vojne Živí a mŕtvi.

Čtyři příběhy (Suchý podzim, Deštivý den, Větrná noc, zlá zima), spojené postavou novináře Lopatina v povídkovou "tetralogii". Autor je opět vytěžil z vlastních zkušeností a zážitků válečného dopisovatele na frontách druhé světové války. Snaží se v nich dobrat se pravé podoby a hodnoty člověka uprostřed válečných dějů od základu měnících jeho životní podmínky a zkoušejících jeho síly a vlastnosti v situacích, jež si ani představit neuměl.

Závěrečný díl zobrazuje na osudech hlavních postav přípravy a průběh běloruské ofenzívy u Mogileva a Minska v období od konce května do začátku července 1944. Místo doslovu je uveden rozhovor K. Simonova s kritikem L. Lazarevem pod názvem O knihách napsaných i nenapsaných.

Závěrečný díl zobrazuje na osudech hlavních postav přípravy a průběh běloruské ofenzívy u Mogileva a Minska v období od konce května do začátku července 1944. Místo doslovu je uveden rozhovor K. Simonova s kritikem L. Lazarevem pod názvem O knihách napsaných i nenapsaných.

Z Lopatinových zápisků. Román ve třech novelách.

Válečné reportáže dvou autorů,kteří zaznamenali nejvíce informací ,reportáží a článků na níž jsou zachyceny události čtyřletého krutého válečného zápasu s fašismem.(rok 1941-1945)

Z válečných deníků 1941-1945 Část zápisků, které si Simonov psal jako dopisovatel listu Krasnaja zvezda na různých úsecích fronty a v rozdílných fázích 2. světové války.

Poezie vedle ozvuků na mládí a první milostný cit evokuje zážitky z Velké vlastenecké války, v nichž zaznívá vlastenecký cit, láska, přátelství a chlapské kamarádství. Dotýká se i palčivých problémů války ve Vietnamu.

Svojským historickým dokumentom, akousi sebavýpoveďou, nemilosrdnou spoveďou je práca Konstantina Simonova Očami mojej generácie. Svoje spomienky autor diktoval už ťažko chorý od februára do apríla 1979. Autor sa sústreďuje najmä na obraz predvojnovej generácie mladých ľudí, vyrastajúcich, bojujúcich a tvoriacich v znamení Stalinovho kultu.