Arniko wird mitten im Winter in einem Zelt am Waldrand geboren. Die Ursitory, die drei Schicksalsengel, geben ihm nur ein paar Tage zu leben. Nur durch eine List seiner Großmutter überlebt der Junge. Fortan hüten die Frauen sein Schicksal. Arniko gilt als unverwundbar. Erst als er seine Familie und seinen Stamm verlassen will, wird ihm der Schicksalsspruch zum Verhängnis. Mit einer Einleitung von Walter Rosengarten.
Matéo Maximoff byl význačný romský spisovatel narozený v Barceloně, který však většinu života prožil v Francii a je autorem jedenácti knih. První z nich, román Sudba Ursitorů, vznikl za zajímavých okolností – v roce 1937 jej dvacetiletý Maximoff napsal ve vězení na popud svého právníka, který jej vzápětí nadšeně doporučil pařížskému nakladatelství Flammarion jako „první cikánský román prvního cikánského autora“, a peníze od nakladatele pak za pomohly Maximoffově rodině za druhé světové války přežít v internačním táboře. Příběh Roma Arnika, jehož život je rozhodnutím mytických Ursitorů spjat s ohořelým kusem dřeva, se odehrává v Rumunsku v blíže neurčené historické epoše, a to na pomezí světa kočovných Romů a světa bílé většiny; Maximoff v románu zpracoval romskou legendu do košaté historie osvětlující mnohé z pověr a zákonitostí vlastního lidu, a úsporným stylem připomínajícím naivní obrazy líčí tragédii, k níž dospěje ten, kdo se pokusí tyto nepsané zákony porušit.
Piše sa rok 1938, vo francúzskom väzení sedí za účasť v hromadnej bitke mladý rómsky kočovník Matéo. Prvýkrát v živote nie je na ceste, nudí sa, a tak vezme do ruky papier a ceruzu a na popud svojho advokáta sa rozhodne zapísať rozprávanie svojich prarodičov. Advokát je nadšený, nuž pomôže vydať prvý z románov významného rómskeho spisovateľa Matéa Maximoffa (1917-1999). Román O ursitora/Sudičky (Les Ursitory, 1946) je mytologizujúcim príbehom o sile osudu, láske, utrpení, strachu a pomste. Je nahliadnutím do tajomného sveta Rómov zviazaných tradíciami, v ktorom sú nadprirodzené sily bežnou súčasťou života. Hlavný hrdina Arniko je neporaziteľný bojovník. Podarí sa mu ale vyhrať nad vlastným osudom? - Dobre sa naň pozrite, pokračoval ten hlas. Drevo, ktoré v tom ohnisku horí, narúbala dnes jedna žena. Pred dvadsiatimi rokmi bol v tom lese zabitý a pochovaný muž. Na jeho hrobe vyrástli stromy. Duniša, babička toho dieťaťa, stromy vyrúbala, rozložila nimi oheň a teraz tak páli dušu zomrelého... Terejna si bola istá, že tým bol jej syn nadobro odsúdený. Pozrela sa na Dunišu. Jej sila ho mohla azda ešte zachrániť. Vtom sa znova ozval plačlivý hlas: - Áno, Duniša sa neodškriepiteľne previnila a jej vnuk preto musí zomrieť ešte dnes večer. Hlas šťastia však náhle vybuchol do veselého výsmešného smiechu. To, že sa babička previnila, nie je predsa dôvodom na to, aby bol namiesto nej potrestaný vnuk!