Isaak Emmanuelovič Babel Books

Kromě známějších raných povídek, jako jsou Večer u carevny, Hapa Hužvová, Dantova ulice, Můj první honorář a jeho varianta Osobní list, obsahuje výbor i Babelovu vůbec nejstarší známou krátkou prózu Starý Šlojme, napsanou v roce 1913, kdy bylo jejímu autorovi pouhých 19 let. Svazek uzavírají u Babela ojedinělé povídky na cizí námět: Na poli cti, Dezertér, Rodina otce Marescota, Kvaker a Doudou, a spisovatelovy vzpomínky a fejetony - mezi nimi Oděsa o městě lidí žijících ze vzduchu, městě, kde jsou především čistě materiální podmínky k tomu, aby se tu dal vychovat - například - maupassantovský talent…

V knize jsou pouze dvě kratší povídky, „Bylo jich devět“ a „Ivan a Marja“. Většina výtisku je věnována dopisům, které napsal I. Babel.

Ako to chodilo v Odese je štvrtou knihou z edície Knižná klasika denníka SME. Začiatok 20. storočia bol nepokojným obdobím najmä pre židovské rodiny – Isaak ako dieťa prežil pogrom len vďaka skrývaniu sa v dome katolíckej rodiny. V poviedkach vystupujú židovskí zločinci – najmä zlodeji, ale aj drobní obchodníci a remeselníci. Prózy sú naliehavé svojou revolučnosťou aj bolesťou z prežitého. Názov knihy pomenúva miesto narodenia ruského prozaika a dramatika. Jeho tvorba je nesúrodá, podobne ako texty samotné, pretože v snahe podať autentickú výpoveď, výtvory neupravoval. Autorov pôvod aj situácia v krajine mu neumožňovali študovať, aj napriek tomu hovoril jidiš, francúzsky aj rusky. Tragicky sa končí aj život spisovateľa – je nespravodlivo odsúdený, popravený a rehabilitovaný až po smrti.

Povídky Isaaka Babela znamenající novou etapu ve vývoji povídky jako žánru. Z hrstky slov autor buduje epickou, složitou stavbu s dokonale rozlišenými typy, s neopakovatelnou situací a atmosférou, ve zkratkovitosti jde až na nejzazší mez, hovorovou ruštinu mísí s vysokým literárním jazykem, obrazy vyhrazené dřív jen lyrice s nejvulgárnějšími nadávkami – a celé toto stylistické úsilí směřuje k jedinému cíli: k svrchovanému zvládnutí látky. Samoúčelnost a schválnost v jeho díle není. Přeložil Jan Zábrana.

Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné "babské žvásty" a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí. K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.