Etty Hillesum Book order (chronological)

Die Tagebücher der jungen Niederländerin Etty Hillesum sind ein bewegendes Dokument des Holocausts und werden als philosophische Lebenskunst, Mystik des Alltags und Ethik des Mitleidens geschätzt. Diese Ausgabe präsentiert erstmals in deutscher Sprache sämtliche Schriften Hillesums. Im Jahr 1941, unter dem Einfluss einer Psychotherapie, begann die 27-jährige Etty Hillesum (1914-1943) ihr Tagebuch zu führen, um Ordnung in ihr Leben zu bringen, Gott zu finden und Zeugin des Schicksals ihres Volkes zu werden. Inmitten des Schreckens sucht sie nach Einfachheit und Achtsamkeit, und nach Licht in der „Hölle auf Erden“, die sie seit dem Sommer 1942 im Durchgangslager Westerbork erlebte, wo sie für den Amsterdamer „Judenrat“ arbeitete. Ihre Briefe aus dieser Zeit schildern den täglichen Horror. Am 7. September 1943 wurde sie nach Auschwitz-Birkenau deportiert und kam dort ums Leben. Nach der Veröffentlichung von Auszügen aus den Tagebüchern 1981 war eine zuverlässige Neuübersetzung des Gesamtwerks überfällig. Diese Ausgabe ermöglicht es, eine Schriftstellerin und Denkerin neu zu entdecken, die zu Recht mit Anne Frank, Simone Weil und Edith Stein verglichen wird. Die Auswahl-Ausgabe „Das denkende Herz der Baracke“ wurde in mehr als 20 Sprachen übersetzt und weltweit über 1 Million Mal verkauft.

Pútavé čítanie Denníkov mladej holandskej Židovky Etty Hillesum (1914 – 1943) odhaľuje jej mimoriadny životný príbeh, neobyčajnú duchovnú skúsenosť, ktorá sa zrodila v hrôze holokaustu: zaznieva v nich bezhraničná dôvera v Boha, detská jednoduchosť a otvorenosť, úplná oddanosť a služba blížnym. Skúsenosť utrpenia uprostred pekla hitlerovského prenasledovania v Amsterdame a neskôr v koncentračnom tábore Westerbork v nej neprekrýva zmysel pre krásu života. Autorka Denníkov túžila stať sa spisovateľkou. Toto prianie sa jej paradoxne splnilo mnoho rokov po smrti. Jej dielo sa natrvalo zapísalo do európskej kultúry ako veľké svedectvo víťazstva postoja milosrdenstva a služby nad krutosťou a nenávisťou, ktorú hlásala a uplatňovala totalitná ideológia. Denníky sa stretli s veľkým záujmom takmer vo všetkých krajinách západnej Európy.

In het holst van de nacht formuleerde Etty Hillesum haar gedachten en gevoelens op een zo unieke en intense wijze dat dit niemand onberoerd kan laten. Vanuit Amsterdam stuurt zij brieven naar een vriend in het doorgangskamp Westerbork. Als zij in juli 1942 zelf in het kamp terechtkomt, schrijft zij regelmatig aan haar vrienden in Amsterdam. Het zijn zeldzame beschrijvingen van de verschrikking en terreur, van het dagelijkse leven en van de innerlijke moed die zij bij zichzelf en anderen ontdekt.

Válečné zápisky mladé holandské Židovky se na západě setkaly s náležitým uznáním. Etty si navíc uvědomovala svůj literární talent - chtěla se v budoucnosti stát spisovatelkou. To přání se jí paradoxně splnilo mnoho let po smrti. Její dílo se trvale zapsalo do evropské kultury jako veliké svědectví vítězství postoje milosrdenství a služby nad krutostí a nenávistí hlásanou a uplatňovanou totalitární ideologií. Ettina kniha byla a je v rodném Holandsku i takřka ve všech zemích západní Evropy skutečným bestsellerem objevujícím se ve stále nových překladech a vydáních.

Verhalen van binnen- en buitenlandse auteurs.

Een intelligente jonge joodse vrouw beschrijft de belangrijkste gebeurtenissen uit haar dagelijkse leven en de dingen waarmee ze bezig is, tussen 27 maart en 19 mei 1942.

Etty Hillesum (1914-43) lived in Amsterdam, like Anne Frank, and like her she kept a diary. 'All the writings she left behind,' writes Eva Hoffman in her Preface to this edition of her diaries and letters, 'were composed in the shadow of the Holocaust, but they resist being read primarily in its dark light. Rather, their abiding interest lies in the light- filled mind that pervades them and in the astonishing internal journey they chart. Etty's pilgrimage grew out of the intimate experience of an intellectual young woman - it was idiosyncratic, individual, and recognisably modern... The private person who revealed herself in her diary was impassioned, erotically volatile, restless... Yet she had the kind of genius for introspection that converts symptoms into significance and joins self-examination to philosophical investigation... In the last stages of her amazing and moving journey, Etty seemed to attain that peace which passeth understanding... Finally, however, the violence and brutality she saw all around her overwhelmed even her capacity to understand... But by knowing and feeling so deeply and fully, an unknown young woman became one of the most exceptional and truest witnesses of the devastation through which she lived.'