Michaela Čornejová Books

Jak napovídá titul knihy, monografie je zaměřena na analýzu jednoho z významných aspektů českého slovosledu v jeho starších vývojových fázích. Enklitika představují fenomén, který se nachází na rozhraní mezi zvukovou a gramatickou stavbou jazyka a který je kvůli řadě univerzálních jazykových mechanismů ovlivňujících jeho slovosled oblíbeným objektem zájmu současné jazykovědy. Práce je rozčleněna do kapitol, které jsou věnovány jednotlivým typům tzv. stálých příklonek: starobylým částicím ť (ti/tě) a li, formám auxiliáru préterita a kondicionálu, krátkým zájmenným tvarům, které mají dlouhou (přízvučnou) variantu, a adverbiu/spojce však. Práce vychází z materiálové analýzy privátního korpusu tištěných památek rozličných žánrů, které byly vydány v rozmezí let 1620 až 1775. Je koncipována tak, aby barokní čeština, která se nachází přibližně uprostřed mezi češtinou starou a moderní, umožnila nahlédnout trendy a změny, kterým slovosled českých enklitik během historického vývoje češtiny podlehl.

Edičně připravili, průvodní studie a ediční a transkripční poznámku napsali, vysvětlivky a diferenční slovník sestavili Pavel Kosek, Tomáš Slavický a Marie Škarpová.

Kniha představuje jedinečné hudební a literární doklady tradice českých kramářských písní. Zpěv špalíčkových neboli kramářských písní zanechal v paměti našich předků silnou stopu jako součást zábavy, modlitby, práce, stolování, společných postních a adventních večerů, poutí či svateb, ale také jako dědictví hodnot, které se podílely na hledání odpovědí ohledně života a smrti. Kniha přináší 36 hudebních a literárních dokladů kramářských písní, jak je podle podání lidových pěvců zapsali František Lýsek a Jan Poláček ve dvacátém století. Pocházejí z dokumentačních sbírek brněnského pracoviště Etnologického ústavu Akademie věd ČR.

Sborník předkládá příspěvky z mezinárodní konference Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), kterou ve dnech 23.-25. září 2010 uspořádala univerzitní sekce brněnského oddělení Výzkumného centra vývoje staré a střední češtiny od praslovanských kořenů po současný stav . O tom, že jde o téma aktuální, svědčí hojná účast domácích i zahraničních badatelů, řada přínosných referátů i podnětné diskuse, které se na konferenci rozvinuly. Sborník obsahuje 30 příspěvků týkajících se jak grafiky rozsáhlého období vývoje češtiny od jejích počátků až do r. 1902, kdy byla vydána první Pravidla českého pravopisu, tak zohlednění ortografických vlastností pramenů při tvorbě diachronních korpusů. Zájemci o tuto tematiku v něm najdou mnoho nových poznatků a podnětů pro další práci.