Charles Nodier Books

We were an ordinary family. I loved Daniel deeply and I was sure - he loved me deeply, too. And we both loved our kids deeply (I thought). But I never for a moment dreamt that my family was all that extraordinary - until that day when Tamsin, our fifteen-year-old daughter broke down and told me that her father had been sexually abusing her.

The Vampyre is a short work of prose fiction written in 1819 by John William Polidori. The work is often viewed as the progenitor of the romantic vampire genre of fantasy fiction. The work is described by Christopher Frayling as "the first story successfully to fuse the disparate elements of vampirism into a coherent literary genre."

Nodier verbindet in seinen phantastischen Erzählungen Traum und Wirklichkeit auf faszinierende Weise, sodass Figuren wie eine alte Bettlerin und die Königin von Saba gleichzeitig existieren können.

Charles Nodier (1780-1844), Mitbegründer der französischen Romantik, deren Anhänger -- Hugo, Vigny, Musset und andere -- sich zwischen 1823 un 1830 regelmäßig in seinem Salon zusammenfanden, hinterließ neben Erzählungen, deren beliebteste wohl "Die Krümchenfee" ist, wenig gelesene Romane und Gedichte sowie literaturkritische und -theoretische Arbeiten, die zu den Manifesten der romantischen Schule gehören. Von seinen späteren zwischen 1821 und 1844 geschriebenen Erzählungen wurden die schönsten in diesem Band zusammengestellt.

Die zarte Antonia, ein Mädchen aus reichem Haus, verliebt sich in den geheimnisvollen Lothario. Dieser erwidert ihre Liebe, doch er führt eine Doppelexistenz: Hinter Lothario verbirgt sich der berüchtigte Räuberhauptmann Jean Sbogar. Kann es eine gemeinsame Zukunft geben? Die Schausplätze diese spannenden Klassikers der französischen Literatur sind Venedig und die Umgebung von Triest zur Zeit der Napoleonischen Kriege. Atmosphärisch dichte Naturbeschreibungen und Elemente der Schauerliteratur prägen das tragisch-romantische Werk, das Napoleon in nur einer Nacht auf Sankt Helena gelesen haben soll. Spannung verbunden mit einer Liebesgeschichte und einem dramatischen Ende - Ein Klassiker der französischen Literatur des 19. Jahrhunderts.

Již třetí výbor z tvorby výlučného francouzského romantika Charlese Nodiera (1770–1844) zahrnuje prózu Jedna hodina aneb Vidění (1806), kde se u Nodiera vůbec poprvé objevuje motiv duševně vyšinutého jedince; povídku Jean François Modrá punčocha (1833) jako ranou vzpomínku na mladého génia, který se „zbláznil z přílišné přemoudřelosti“; moralitu Paul aneb Podobnost (1836) s motivem dvojníka a rozsáhlejší novelu Slečna de Marsan (1832), kde vypravěč vzpomíná na účast v činnosti tajné italské společnosti i na platonickou lásku k slečně de Marsan, jež dramaticky spojila svůj osud s ušlechtilým bojem národů proti Napoleonovým výbojům. Próza v kulisách polorozpadlého šlechtického sídla prokletého rodu Cenciů, kde podle ústní tradice řádí nečisté síly, má v nodierovské tradici zcela racionální vyústění.

Pátý svazek výboru z díla průkopníka romantického hnutí ve Francii Charlese Nodiera Jak jsem obcoval s ďáblem ukazuje tři různé fasety autorova mnohostranného tvůrčího typu.

" Inès de Las Sierras " de Nodier, " Le chef-d' uvre inconnu " de Balzac, " Avatar " et " La morte amoureuse " de Gautier, " Lokis " et " La Vénus d'Ille " de Mérimée : ces six récits fantastiques de la première moitié du XIXe siècle sont tous marqués par l'influence des contes d'Hoffmann et du roman noir et reflètent une des préoccupations majeures de l'époque : la fascination pour le passé. On y lira, ainsi qu'à travers les multiples textes, de Pouchkine à Zola, rassemblés dans le dossier, la mise en scène fantastique des jeux de l'amour et de la mort..

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v Úvalu mrtvého muže. S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v Inés de Las Sierass (1837), jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza Devítník bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.

Charles Nodier (1780–1844) byl všestranný spisovatel, který – odkojen německým a anglickým romantismem – pomáhal novému směru razit cestu do Francie. Krušné zážitky z doby revolučního teroru a tragické ztráty v okruhu jeho blízkých ovlivnily pesimistické ladění jeho tvorby, ze které nejvýrazněji vystupují zejména povídky a novely s tajemnými náměty, v nichž hraje rozhodující úlohu zjitřená představivost jejich hrdinů, jež posouvá možnost výkladu jednotlivých příběhů k nečekaným a mnohovrstevnatým obzorům. Kniha obsahuje pět próz Krajina snů, Mora aneb Démoni noci, Slepci ze Chamouny, Baptiste Montauban a Lydie aneb Zmrtvýchvstání.

Do fantastického prostředí východních zemí umístěná pohádka o čtyřech bratřích. Tři z nich dostali zázračné talismany, které jim měly přinést bohatství a štěstí, ale lehkomyslně promarnili svěřené jim dary. Čtvrtý, nejmladší z nich, nedostal sice nic, ale vypracoval se vlastní prací a vlídně otevřel svůj dům i bratřím, kteří skončili jako žebráci.

Romantická legenda o raráškovi, který se zamiloval do mladé paní, v jejímž domě přebýval.

Nodierův román Janez Žbogar, poprvé vydaný roku 1818 z politických důvodů anonymně, sehrál nezaměnitelnou úlohu v procesu utvářejícího se francouzského romantismu 20. a 30. let 19. století. Jako první v národní literatuře v něm autor představil postavu psance, vzdorujícího nespravedlivému společenskému uspořádání. Žbogar alias Lothario je ilyrský zbojník a benátský šlechtic v jedné osobě, v podstatě nešťastný člověk, jehož čeká tragický osud na popravišti. Je na podiv, že se román za celá dvě století, jež uplynula od jeho vzniku, vychází v českém překladu poprvé.