Luigi Zoja is an Italian psychoanalyst and writer whose work connects contemporary psychological and social issues with timeless archetypal patterns. His research focuses on themes such as addiction, limitless consumption, the absence of the father figure, and political hatred, placing them within the context of ancient myths and classical literature. Zoja is known for his profound insights into the human psyche, earning him the description 'anthropological psychologist.' His work, valued for its erudition and breadth, is translated into numerous languages, offering readers a fresh perspective on the complex challenges of modern times.
Seldom has an event in the world had such pervasive and all-encompassing effect as the brutal terrorist attacks on New York and Washington in September, 2001. Has our world become a different place as a result? If so, in what ways? What might a psychotherapist of depth psychologist perceive in the eruption of shocking contents?
The book delves into the historical and contemporary implications of paranoia, exploring its contagious nature and self-replicating dynamics. Through a range of examples, including figures like Ajax, Othello, and political leaders such as Hitler and Bush, the author illustrates how paranoia has influenced actions and events throughout history. Zoja's analysis offers a thought-provoking examination of the psychological and societal impacts of paranoia, revealing its pervasive role in shaping human behavior and cultural narratives.
Es ist nur schwer möglich, einem Alkohol- und Drogensüchtigen zu seelischer Heilung zu verhelfen, was etwas anderes ist als eine Entziehung. Dr. Zoja nennt als Grund dafür das religiöse Element, das in jeder Drogensucht eine Rolle spielt, aber unbewußt bleibt.
Vom Mythos bis zur Gegenwart
Luigi Zoja untersucht die Psychodynamik und Tiefenpsychologie sexueller Gewalt, die durch Männer und Gruppen von Männern ausgeübt wird. Ausgehend vom griechischen Mythos, in dem der Zentaur – halb Mann, halb Tier – die Sexualität beinahe ausschließlich als kollektiven Gewaltakt kennt, beschäftigt sich Zoja mit der Geschichte der Gruppenvergewaltigung und der Psychodynamik der Aggressoren in ihrer Eigenschaft als Gruppenmitglieder. Nach einem Jahrhundert des Feminismus ist der Westen zwar post-patriarchal, jedoch nicht post-sexistisch. Zojas eindringliche Ausführungen zeigen, dass eine neue Debatte über männliche Gewalt dringend notwendig ist.
Dějiny nepíšou vítězové, ale paranoia. V průkopnické knize Paranoia líčí přední jungovský psychoanalytik Luigi Zoja paranoiu jako individuální poruchu, která se stává kolektivní. Autor vysvětluje tuto duševní poruchu prostřednictvím historické perspektivy a spojuje ji s analýzou, která se přesouvá ze sféry lidské psychopatologie do sféry účinků, které vyvolává. Paranoia je porucha, jež dokáže psát dějiny, což je myšlenka, která definuje autorovu výchozí pozici a stejně tak jeho ojedinělý metodologický rámec, neboť zkoumání paranoie probíhá jak na historické úrovni, tak na úrovni bádání o individualitě člověka. Paranoia se šíří jako požár, a právě tento aspekt charakterizuje dějiny a v exemplárních případech Stalina a Hitlera byla ohniskem obav a nesnášenlivosti vůči Jinému. Ve smyslu C. G. Junga jde o „psychickou nákazu“. Moderní doba a masová komunikace přinesly na jedné straně obrovské množství informací, zároveň ale také citelně rozšířily potenciál pro šíření kolektivních bludů. Díky kombinaci historie, hlubinné psychologie, současné politiky a antických mýtů dospívá k vyvážené a jasně srozumitelné analýze. Paranoiu zkoumá nikoli z klinického hlediska, ale jako agresivní a destruktivní potenciál, který se skrývá v každém z nás. V určitých historických momentech zachvátilo paranoidní myšlení dokonce celé kultury. Sám autor se rozhodl prozkoumat tento fenomén poté, co se stal v New Yorku přímým svědkem teroristických útoků z 11. září 2001; prvotním impulsem byla skutečnost, že následující den začal on i jeho okolí vykazovat prvky paranoidního chování, kupříkladu pociťoval nedůvěru vůči oficiálním komunikačním prostředkům. Souhrnná studie o kolektivní paranoie dosud chyběla a Luigi Zoja ve svém inovativním díle čerpajícím ze širokých multidisciplinárních poznatků a na základě interdisciplinárního přístupu jako první rekonstruuje dynamiku, zvrácenost a zároveň i kouzlo, absurditu, ale také sílu pandemického šíření psychické nákazy ve společnosti.
Nelítostné drancování planety ve jménu bezmezného růstu má znepokojivé důsledky, přičemž se většinou hovoří pouze o technických aspektech. Psychologické faktory, které k tomu vedou, zůstávají opomíjeny. Proč jsme ztratili schopnost omezit své potřeby? Hojnost často zhoršuje kvalitu našich životů, což dokládá nárůst sebevražd, duševních poruch a nemocí spojených s blahobytem. Autor varuje, že vztah lidské psychiky k touze je chorobný, a je nutné pochopit iracionální impulzy, které to způsobují. Při diskusi o mezích ekonomického rozvoje je důležité se ptát, proč toužíme po nekonečném růstu. Tato tendence je historicky podmíněná a poměrně nedávná. Ještě nedávno jsme žili v agrární společnosti, která se řídila sezónními cykly. Historie Západu je příběhem překonávání tohoto způsobu života a nahrazování expanzí bez hranic. Chceme-li porozumět historii a ekonomii, musíme je zkoumat psychologicky. Původ tohoto vývoje spočívá v nevědomé konverzi našich předků, kteří se báli nekonečna a považovali ho za aroganci. Věříme, že příběhy starých Řeků, které zkoumá autor, nám mohou pomoci znovu uvěřit v prospěšnost hranic.
Autor v této knize vytváří literární obraz otce formou mozaiky elegantních esejů, využívajících jeho hluboké znalosti kulturních dějin a analýzy historických obrazů otce. Čtenáře zavádí do říše savců, kde samci soupeří o samice, přičemž biologické otcovství se stává skutečným otcovstvím až s volním aktem "adopce". Otcovství, na rozdíl od instinktivního mateřství, je projevem záměru a vůle, a souvisí s rodinou a civilizací. Střet biologického a kulturního momentu v muži-otci se projevuje v paradoxu otce, který by měl být laskavý k rodině, ale vítězný vůči společnosti. Muž se v dospívání může vydat buď cestou regresivní mužské hordy, nebo k otcovství, které znamená zodpovědnost. Zoja sleduje historii otce v západním světě, od pravěku po současnost, a analyzuje hodnoty a tradice spojené s otcem v kontextu rychlých změn. Zkoumá propast mezi generacemi a vliv tržních pravidel na duchovnost a hierarchii otce. Moderní otec se stává uzavřeným a mlčenlivým, přičemž tráví málo času s rodinou. Zoja konstatuje, že otec se ztrácí, a apeluje na nezbytnost hledání otce, což je důležité téma v evropské kultuře. Jeho přístup je psychologický a komplexní, odhalující psychologická fakta jako cenná sdělení pro duši. Kniha, oceněná italskou literární cenou a americkou Gradiva Award, má co říci každému, kdo se zajímá o psychologické pozadí dnešní doby, historii západu a postavu otce.
