Sharat Chandra Chattopadhyay Books

‘Like Dickens, Saratchandra had a bag of wonderful tales’—The HinduThe Final Question (Shesh Prashna) is one of Saratchandra Chattopadhyay’s last novels and perhaps his most radically innovative. The novel caused a sensation when it was first published in 1931, drawing censure from conservative critics but enthusiastic support from general readers, especially women.The heroine, Kamal, is exceptional for her time. She lives and travels by herself, has relationships with various men, looks poverty and suffering in the face, and asserts the autonomy of the individual being. In the process, she tears apart the frame of the expatriate Bengali society of Agra, where she lives. Through Kamal, Saratchandra questions Indian tradition and the norms of nationhood and womanhood.The Final Question transcends time and will appeal to readers of all ages.Translated by Department of English, Jadavpur University

The story unfolds in a tense setting where a chilling rumor claims that the construction of a railway bridge requires the sacrifice of three children. As the community grapples with fear and desperation, two boys have already been buried alive, heightening the urgency to find a third victim. This dark narrative explores themes of superstition, sacrifice, and the moral dilemmas faced by individuals in a society driven by fear. The haunting premise raises questions about humanity's choices in the face of societal pressures.

Šaratčandra Čattopádhjáj (1876-1938) otevřel bengálskému čtenářstvu svět lidí prostých, nevzdělaných a chudých, tuláků, kurtizán a opilců, kteří si navzdory všeobecnému odsouzení a cejchu padlých udrželi vnitřní nevinnost a vznešenost. Šaratčandra Čattopádhjáj v obou románech zpracoval jedno z citlivých témat tehdejší společnosti: sňatek z lásky stojící proti převládajícím svazkům domluveným rodiči. Zatímco Debdás končí tragicky, v pozdějším románu Provdaná (Parinítá) autor dopřál oběma zamilovaným šťastný konec. Šaratčandra Čattopádhjáj vypráví životní příběhy svých hrdinů s citovou opravdovostí a jazykovou lehkostí, jež mu v různých indických státech pomohly zdomácnět natolik, že je považován za místního, a stal se tak v Indii nejčtenějším a nejpřekládanějším bengálským autorem. Zejména román Debdás je běžnou součástí širokého kulturního povědomí a jméno hlavního hrdiny se stalo synonymem nešťastně zamilovaného, podobně jako v evropském kulturním prostoru Romeo nebo Werther. V Indii je Šaratčandra Čattopádhjáj dodnes nazýván "nedostižným prozaikem", "autorem soucitných příběhů" a vzhledem k jeho největší čtenářské skupině, kterou tvořily ženy, také "umělcem kuchyně".