'Freshta' is a deeply moving story that will make you laugh and cry at the same time, a universal tale of husbands and wives, lovers and friends, who all seek happiness and acceptance against the backdrop of the unexpected events playing around them.
Kniha rozhovorů naší přední novinářky se šesti ženami o jejich pohledu na rusko-čečenskou válku.
Petra Procházková wprowadza nas w muzułmański świat Afganistanu tuż po upadku rządów talibów. Razem z wychowaną w Moskwie bohaterką „Friszty” przekraczamy próg jednego z kabulskich domów, poznajemy codzienne życie i sekrety rodziny, której stała się ona integralną częścią. W 2001 roku do Afganistanu przyjeżdża zagraniczna pomoc, by krzewić cywilizację w tym „dzikim kraju”... Książka Procházkovej świadczy o głębokim zrozumieniu autorki dla innej tradycji i kultury. Obce nie znaczy gorsze i nie zawsze trzeba zmieniać życie tych, których obyczaje mogą się nam wydawać drastyczne. Czytając tę książkę, będziecie śmiać się i płakać, lecz przede wszystkim odkryjecie tajemnice afgańskich mężatek.
Má dnes ještě smysl mluvit s Rusy? Kniha rozhovorů Petry Procházkové s Rusy – s těmi v Rusku, kteří znají Rusy a vědí, co si myslí; s těmi, kteří svému vůdci stále bezmezně věří; i s těmi, kteří před Putinovým režimem uprchli ze země, ale mohou nám podat pomocnou ruku ve snaze pochopit, kdo za současnou situaci může a proč se Rusové vrátili na cestu války se Západem.
„Adžamal“ (Petra Procházková) a „Svět podle Hobbese“ (Jaromír Štětina) jsou „reportáží“ z místa, které oba autoři poznávali bezprostředně několik měsíců. Jaký je současný Afghánistán? Jak se žije tamějším rodinám, dětem, ženám? Odpověď podávají autoři v příbězích dvou žen-matek. A jak říká vypravěč druhé z povídek: „Nikdo z nás evropských filosofů, politologů, sociologů či dokonce vládců není schopen ponížení chudobou pochopit, protože nám chybí zkušenost autopsie. Teprve když jsem se stal součástí oné bezradné masy, mohl jsem přestat odsuzovat matky, které nechávaly slabší děti přirozenému výběru smrti, aby měly víc jídla pro ostatní...“
Česká novinářka rekapituluje svůj život a zpravodajské působení v Rusku. Moskevská zpravodajka agentury Epicentrum přibližuje dětství, dospívání, novinářské začátky i působení v rozporuplné realitě zemí bývalého Sovětského svazu. Procházková se však nezaměřuje pouze na svoji profesní činnost, neboť politické události líčí v širších souvislostech. Zprostředkovává poznání složitých životních podmínek v transformující se postsovětské společnosti.
Tři autoři, tři pohledy na válku. Každý pozoruje zápas o Ukrajinu ze svého úhlu. Každý z nich si také žije svůj osobní válečný příběh. Těch cizích slyšeli, viděli, vyfotili, popsali i zapomněli tisíce. Mnohé jim ale utkvěly v paměti a osobně je zasáhly.Ukrajinský historik Radomyr Mokryk, který se z bezpečné Prahy po začátku invaze vrátil na Ukrajinu a i přes svou ryze humanistickou povahu dobrovolně podstoupil vojenský výcvik. Svým vyprávěním přibližuje geopolitické a historické pozadí konfliktu, který doutná již celá staletí.Ukrajinská novinářka Soňa Koškinová, která se s dcerou, matkou a kocourem po únoru 2022 dočasně odstěhovala do Prahy. Někteří z jejích nejbližších spolupracovníků a kamarádů ale zůstali, za což zaplatili svým životem – jejich příběhy s námi v této knize sdílí.A fotografka Iva Zímová, světoběžnice s českým a kanadským pasem, která nevypráví příběhy lidí a míst slovy, ale fotografiemi. Jediný snímek dokáže zachytit to, nač jsou někdy slova krátká.Jedinečná publikace, která kombinuje geopolitický a historický pohled na současnou rusko-ukrajinskou válku s osobním svědectvím a příběhy skutečných lidí. Texty jsou doplněny unikátními fotografiemi Ivy Zímové a předmluvou Petry Procházkové.
Rozhovory s čečenskými a ruskými ženami, které po dvou rusko-čečenských válkách žijí v rozbombardované Čečně ze dne na den, bez jakékoli vyhlídky na lepší zítřky. Velmi upřímné, místy velmi drsné a syrové.
Silné příběhy lidí dohnaných krutostí válečného konfliktu mimo "vlastní" společnost. Autoři se ve svých povídkách (Poprava věc veřejná, Vykradači hrobů) vyslovují k tématu vzpoury jedince proti světu zla, moci a násilí. Texty poukazují také na vztah mezi západní a islámskou civilizací. Metaforou i mementem se Petře Procházkové a Jaromíru Štětinovi stala Čečna a osudy tamějších obyvatel.
"Groznyj oggi è un caos di morti e di menzogne dove ombre umane lottano per sopravvivere. Questo libro non aspira a demolire la propaganda o a spiegare un conflitto vecchio di tre secoli. È la storia semplice di una ragazza, uno specchio che scorre lungo le strade sconvolte della mia cara Cecenia." Il libro incomincia e finisce con l'annuncio di un ballo. Il primo fu annullato. Era il 1994: la guerra era arrivata anche a Orechovo, il paesino ceceno da cui proviene Milana Terloeva. Il secondo, invece, c'è stato. Era il 2006: dopo aver trascorso tre anni in Francia, Milana era appena tornata nel suo Paese e ora danzava con le persone care, nonostante e oltre le sofferenze e i fantasmi del passato. Tra questi due episodi simbolici ci sono dodici anni di violenze che hanno messo a repentaglio la vita di Milana, fino a quando un'associazione non l'ha aiutata a studiare a Parigi. Diario intimo e insieme diario di guerra, il racconto di Milana ci riporta tutta la storia più recente della Cecenia martoriata. Una storia che non può lasciare indifferenti.
