Miloslav Stingl Book order

Autor líčí poutavým a zároveň přehledným způsobem fascinující dějiny a kulturu Afroameričanů. Černoši přišli do Nového světa poprvé před pěti stoletími. Každý dobře ví, že nepřišli z vlastní vůle, ale byli zavlečeni jako zvěř na otrokářských lodích. Během této dlouhé doby tu otročili na plantážích, bojovali v desítkách povstání a vzpour, prchali do zdejších pralesů a zakládali si v nich své státečky. Díky svébytnému charakteru etnika jejich kultury nezanikly, ale na mnoha místech se rozvinuly. Stingl nám tak může odhalit tajemství zvané vúdú, děsivou záhadu haitských zombie a zachytit vzrušující atmosféru tanců a karnevalů, kdy bubny jakoby skutečně ožívají. Vydejte se i vy za těmito černými bohy Ameriky. Aktualizované a rozšířené vydání knihy Černí bohové Ameriky. Kniha vychází s doprovodným textem afrikanistky a antropoložky Kateřiny Mildnerové pojednávajícím o unikátním náboženském fenoménu Mama Tchamba, který je významně vázán právě na zaoceánský obchod s otroky.

Hrdinou napínavé povídky je kubánský chlapec Ruben, který se dozví, že snad dodnes na některém ostrově Karibského moře leží skryto nesmírné bohatství proslulého piráta Morgana. Rubenovu mysl od té chvíle zaměstnává jediná myšlenka: poklady. Tajně uteče z rodné Havany a dostane se na ostrov Isla de Pinos s tisíci jeskyněmi ve skalách na pobřeží. A zde prožije neuvěřitelné dobrodružství. Poutavý příběh zavede mladé čtenáře, jimž je kniha určena, do oblasti málo známých exotických ostrovů. Piráti, bukanýři a korsáři - to ovšem nejsou jen hrdinové dobrodružných knížek - ti skutečně existovali a žili. Proto je povídka doplněna historií pirátství, dozvíme se jak vzniklo a co vlastně bylo, kdo byl pirát, kdo bukanýr a kdo korsár. Kniha přináší i různé zajímavosti z pirátského prostředí a života

Fascinující cestopis o krásách a tajích Šalomounových ostrovů, Fidži, Nových Hebrid či Nové Británie. Po první výpravě do Polynésie se etnolog Miloslav Stingl vydává do ještě tajuplnějších koutů. Ve svých memoárech z cest do jižních zemí, kde žili kanibalové, míří do Melanésie, „země temných lidí“, a následně do Mikronésie, rozlehlého světa s mnoha mikroostrůvky, kam dorazil dříve než globalizace změnila krajinu. „Moře se vzpíná. Nebe hoří. A na lazurných vodách západu tohoto největšího oceánu plují těžké ostrovy. Svět je tu jiný, leckde o deset tisíc let pozadu. Zastavil se zde čas? Ne, čas i tady běží. Ale než překlene vzdálenost mezi jednotlivými kulturami, které dnes národopisec nalézá, bude tento svět, Melanésie, vzdálená a zapomenutá, obrazem naší vlastní minulosti,“ píše Stingl v úvodu vyprodané knihy z roku 1970. K vzpomínkám na Šalomounovy ostrovy a další místa přidává aktualizované vydání mikronéské příběhy z roku 1976, včetně povídání o prvním tetovaném bělochovi na Ponape, kamenných mincích na Yapu a tajemných stavbách oceánských „Benátek“ v Nan Madol, nebo o lidech, jejichž postavení určuje obyčejný hřeben.

Bájné ostrovy Jižního Pacifiku vždy jitřily fantazii Evropanů. Jen někteří tam však skutečně dorazili, aby mohli obdivovat krásu polonahých žen, západ slunce nad ševelícími plážemi, ale třeba i řezbářské nebo tetovací umění Polynésanů. Čechem, jemuž se to v mnohém splnilo (ještě před nástupem globalizace), je etnolog Miloslav Stingl, žijící legenda cestopisné literatury. Aktualizované a komentované vyprávění o krásách a tajích Tahiti, Samoy, Nového Zélandu, Markéz či Velikonočního ostrova přináší nejen klasické a brilantní Stinglovy postřehy, upevněné odbornou erudicí, ale i zcela nové pasáže věnované dalšímu polynéskému fenoménu: lidojedství.

Cestovatel, etnolog a spisovatel Miloslav Stingl se v této knize vydává za tajemstvím indiánských měst a indiánských pyramid. Představuje jejich civilizaci jako nesmírně vyspělou, což platí zejména o Mayích, jimž věnuje nejvíce pozornosti, neboť je považuje za nejpozoruhodnější a nejinteligentnější z kultur předkolumbovské Ameriky. Čtení o Mayích je velmi aktuální, neboť na 21. 12. 2012 předpověděli zánik světa...

"Havaj je nejlepší" - havajsky Hawaii no ka oi říkají o své vlasti její původní obyvatelé - Havajci. A havaj je opravdu zcela mimořádně krásná a zajímavá. Kdo z nás alespoň jednou ve filmu či televizi neviděl ztepilé Havajky s květinou ve vlasech a květinovými věnci lei tančící svůj národní tanec hula-hulu. A kdo alespoň jednou neslyšel sladké havajské melodie. A kdo nesnil o úžasných krajinách Havaje, jejich tropických lesích, jejích obrovských orchidejových plantážích, hlubokých kaňonech a stále aktivních vysokých sopkách. A kdo netoužil alespoň jednou navštívit nádherné havajské pláže - proslulé Waikiki či Kanaapali. O všech půvabech a zajímavostech Havaje a zejména o jejích původních obyvatelích vypráví legendární český cestovatel a autor řady knižních bestsellerů dr. Miloslav Stingl, který navštívil Havaj celkem jedenáckráte a který při svých opakovaných cestách a expedicích pochopil, proč tedy obyvatelé tohoto souostroví říkají o své vlasti "Hawaii no ka oi" - "Havaj je nejlepší". A o tom tedy je tato kniha, tento ojedinělý, hluboce zasvěcený cestopis doprovázený řadou překrásných fotografií.

Významný český cestovatel tentokrát využil svých bohatých cestovních zkušeností k vytvoření poutavého vyprávění o milostných a sexuálních praktikách na pěti kontinentech. ISBN 978-80-7217-388-4 (2. dotisk prvního vydání, 2010)

Do povědomí současného světa vstoupila polynéská kultura skutečně v ne zcela přesné, nepravdivé podobě. Podobě formované jednou dezinformací, podruhé romantickými, avšak málo pravdě odpovídajícími představami. A stejně zkreslené představy, jaké mají mnozí naši současníci o této kultuře, mají o Polynésanech a Polynésii obecně. Je zcela nesporné, že polynéská kultura je takřka zcela neznámá. Konkrétní informace o ní nahradily opět jen představy. Představy o překrásných ženách Havaje a Tahiti, představy o sladké polynéské hudbě. Hudbě, jíž je přisuzována podoba, v jaké ji vysílají komerční rozhlasové stanice, představy o až exaltovaném erotickém životě na těchto "ostrovech lásky". Prostě - představy, představy a znovu představy - voňavé, lákavé, nádherné. Ale přinejmenším hodně nepřesné. Zajisté je polynéská hudba líbezná, zajisté jsou zdejší ženy krásné. A zajisté i lásce, erotickému životu se lidé v Polynésii oddávají vděčně a bez zbytečně předstíraného ostychu. Toto všechno však není samozřejmě celý úhrn, celý obraz polynéské kultury. V jejím mozaikovém obraze, stejně jako v mozaikovém obraze každé jiné kultury zeměkoule, a v obraze skupiny, která ji vytvořila, je celá řada sklíček. A teprve z desítek a stovek článků této mozaiky je možné složit celý obraz, který by se tedy mohl a měl jmenovat: "Polynésané, Polynésie, polynéská kultura".