Alexandra Pflimpflová Books

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V povídce Maigret a rejdař rozplétá komisař složité vztahy v rodině bohatého despoty a záletníka Ducraua. Příběh zasazený do působivé atmosféry světa pařížských loďařů korunuje výjimečný epilog – nečekaně otevřené pachatelovo přiznání. V podzemí hotelu Majestic je nalezena mrtvola uškrcené ženy, manželky bohatého Američana, která přicestovala do Francie se svým synem. Pátrání po vrahovi a motivech jeho činu znesnadňují Maigretovi nejasnosti kolem otcovství chlapce, záměna osob a vydírání.

V první novele rozplétá Maigret složité předivo manželského trojúhelníku poté, co byl přivolán k mrtvole Felixe Nahura, nezvedeného syna bohatého libanonského bankéře. Vraždila jeho manželka, její milenec nebo někdo z Nahurova služebnictva? Týž večer navštívila Maigretova přítele doktora Pardona neznámá dvojice – muž a žena zraněná kulkou, jejíž popis dokonale odpovídá paní Evelině Nahurové. Druhý příběh začíná ve chvíli, kdy pošta doručí na nábřeží Zlatníků podivný dopis . Jeho pisatel oznamuje, že v nejbližší době zřejmě dojde k vraždě, podrobnosti však nesdělí. Rutinní pátrání dovádí Maigreta do přepychového bytu ve čtvrti těch nejzámožnějších – do prostředí, jež je mu cizí a v němž se jen obtížně orientuje. Tady se nikdy neříká pravda, protože to nepatří k bontonu. Proto Maigret prohrává – a i když pak vypátrá pachatele vraždy, nedočká se potřebného zadostiučinění.

Maigret u koronera – Jak zemřela mladičká Bessy, jejíž znetvořené tělo se našlo na železniční trati nedaleko arizonského Tucsonu? Maigret, toho času na studijní misi u kolegů z FBI, se v této pozoruhodné próze, jež se vymyká klasickým „maigretovkám“, stává často překvapeným a občas i kritickým pozorovatelem vyšetřovacích metod amerických kriminalistů. Před koronerem vypovídá pět podezřelých. Vyjde pravda najevo dřív, než Maigret odjede do Los Angeles, další zastávky na jeho cestě? Maigretovy paměti – Slavného vyšetřovatele navštíví novinář Georges Sim toužící poznat jeho práci, aby mohl napsat román. Jak to funguje na nábřeží Zlatníků? Co je realita a co její zjednodušení v literárním zpracování? Jaký je rozdíl mezi tvůrčím přístupem a pravdou? Poté co Georges Sim (později Simenon) vydá knihu s hlavním hrdinou nápadně podobným Maigretovi, rozhodne se komisař raději sepsat své paměti sám: vzpomínky na dětství, na seznámení s budoucí paní Maigretovou, na své kolegy a především na vyřešené i nevyřešené zločiny.

Antoine de Saint-Exupéry napsal Malého prince v New Yorku během druhé světové války, krátce předtím, než se vrátil do Evropy k jednotce amerického letectva, působící na základně v Sardinii a na Korsice. Jednatřicátého července 1944 Saint-Exupéry zmizel při svém posledním průzkumném letu nad jižní Francií. V listopadu 1993 Pierpont-Morganova knihovna v New Yorku vystavila Saint-Exupéryho kresby k americkému vydání Malého prince. Právě při této příležitosti se Jean-Pierre de Villers setkal s Wilhelmem von Stadde, bývalým pilotem luftwaffe. Von Stadde střežil oblast v den, kdy Saint-Exupéry zmizel. Kniha Poslední let Malého Prince je napsána podle vlastního, trochu fantastického vyprávění Wilhelma von Stadde o tom, co se stalo nad nádhernou francouzskou krajinou onoho 31. července 1944. Je to příběh o vzácném přátelství, které překročilo nepřátelské hranice.

'Extraordinary ... The beating heart of this novel is the exquisite empathy it demonstrates ... There is a gentle magnificence at work in its pages' Irish Times 'Tender, poignant and heartfelt ... A generous novel that celebrates communication, connection and courage' Daily Mail Marie owes Michka more than she can say - but Michka is getting older, and can't look after herself any more. So Marie has moved her to a home where she'll be safe. But Michka doesn't feel any safer; she is haunted by strange figures who threaten to unearth her most secret, buried guilt, guilt that she's carried since she was a little girl. And she is losing her words - grasping more desperately day by day for what once came easily to her. Jérôme is a speech therapist, dispatched to help the home's ageing population snatch and hold tight onto the speech still afforded to them. But Michka is no ordinary client. Michka has been carrying an old debt she does not know how to repay - and as her words slide out of her grasp, time is running out. Delicately wrought and darkly gripping, Gratitude is about love, loss and redemption; about what we owe one another, and the redemptive power of showing thanks.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětový ohlas. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V Maigretově gangsterské partii se komisař potýká nejen s horlivým inspektorem Lognonem a jeho churavou chotí, ale především s triem amerických gangsterů, kteří si v Paříži počínají jako v ulicích Chicaga. V příběhu Maigret a bláznivá stařenka pak stojí před případem vraždy staré paní, jež se mu pár dní předtím svěřila s podezřením, že je někým sledována. Motiv tohoto činu mu zůstává dlouho utajen…

V příběhu Maigret se svěřuje se komisař přizná přátelům k případu z dávné minulosti, který mu nedá spát, protože v něm neuspěl. Všechno vypadalo tak jednoznačně: žena Adriena Josseta je nalezena mrtvá, její muž měl milenku a teď je na útěku s manželčinými penězi. Pak si však vše rozmyslí a vylíčí Maigretovi pravdu. Je nevinen, ale vše hovoří proti němu a komisař mu nedokáže pomoci. Po mnoha letech se objeví dopis a v něm příběh člověka, který se chlubí, že se mu podařilo přelstít i Maigreta. Příběh Maigret na dovolené nás zavádí do malého francouzského letoviska. Komisař si od zdejšího pobytu slibuje především odpočinek, ale brzy se ukáže, že kde je Maigret, tam je i zločin, a tak Simenonův hrdina najednou stane tváří v tvář snad nejtragičtějšímu případu své kariéry. Vše začalo podivným vzkazem, který nalezl komisař v kapse poté, co se vrátil z nemocnice, kde museli narychlo hospitalizovat paní Maigretovou: Pro smilování boží požádejte o návštěvu u pacientky na čísle 15. Než stihne komisař přání vyhovět, dívka z patnáctky umírá.

Při příležitosti 100. výročí narození Salvadora Dalího (11. května 1904 - 23. ledna 1989) vychází výpravná publikace obsahující jak pozoruhodné texty-dopisy, tak dosud většinou nepublikované kresby a skici. Osobnost S. Dalího snad ani není třeba představovat, dopisy však pootvírají neznámou, intimní sféru - důvěrná korespondence ukazuje pisatele i adresáta jakoby v novém světle. Objevují se tu se surrealismem pevně spjatá jména, jako André Breton, Paul Éluard, René Magritte, Benjamin Péret, Luis Buňuel, ale také např. Jean Cocteau, Federico García Lorca, Man Ray, Joan Miró, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli nebo Stefan Zweig. Obrazová část obsahuje na 70 vyobrazení - kresby, skici ilustrací ke knihám a filmům, návrhy inzerátů, portréty Publikace představuje Dalího a jeho současníky jinak, než jsme byli dosud zvyklí, a zprostředkovává nám důvěrný pohled na jeho život i fascinující dílo.

Kniha o výchově psa a zvládání jeho výchovných problémů.

Komisař Maigret má jen pár let do důchodu, ale není mu příliš do zpěvu. Novoty v Justičním paláci ho netěší, a tak jen s nechutí stahuje smyčku kolem pachatelů loupežného přepadení. Náladu mu vylepšuje, že tak trochu „na zapřenou“ řeší i jiný problém: vraždu recidivisty, nenápadného lupiče-kliďase s osobitými metodami. Jenomže se ukáže, že ve hře jsou vysoce postavené osoby… Druhá novela nás zavádí na Montmartre, proslavený umělci a bohémy. Avšak žijí zde i „podnikatelé“, jejichž zájem o starožitnosti je více než podezřelý. Kromě Maigretových pátracích schopností tu tentokrát hraje hlavní roli i figurka zhrzeného policejního informátora.

Maigret se mýlí Nikdy není veselé, je-li zavražděna mladá půvabná žena. Tentokrát to ale vypadá, že si její smrt opravdu nikdo nepřál. Ale kupodivu se také zdá, že nikdo v okolí nestojí o to, aby vrah byl odhalen. I motiv je nejasný: žárlivost, peníze, uražená ješitnost - či co vlastně? Před Maigretem je mnoho možností, a přesto se dlouho vyhýbá setkání s jedním z hlavních podezřelých, možná proto, že jej považuje za intelektem sobě rovného. Naštěstí je vynikajícím znalcem lidských duší a právě psychologie ho dovede ke zdárnému odhalení pachatele.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V příběhu pod titulem Liberty Bar je komisař povolán do Antibes vypátrat – diskrétně a nenápadně – vraha zdánlivě bohatého Australana, který se nechal zlákat neřestmi a pozlátky bezstarostného života na Azurovém pobřeží. Maigret v noční Paříži čelí nelehkému úkolu usvědčit hlavu drogového gangu ze zosnování několika hrdelních zločinů. Zejména v klíčovém, mistrně vystavěném dialogu dvou rovnocenných protivníků lze naplno vychutnat přednosti, sílu i přesvědčivost Maigretova umění vhlédnout do nitra zloducha a odhalit jeho slabé stránky.

Tajemná dáma v srdci první světové války. Tak dlouho o sobě spřádala legendy, až se sama stala legendou… Mata Hari… jméno, které se stalo synonymem špionky. Osud tak neuvěřitelný, že prostý životopis působí fantastičtěji než vymyšlený příběh. „Rychle mě obejměte, polibte a nechte mě. Stoupněte si po mé pravici. Budu se na vás dívat. Sbohem.“ To jsou poslední slova, která Mata Hari pronesla, když 15. října 1917 stanula před popravčí četou. Co tomu ale předcházelo? Kde začala a kudy vedla její spletitá, neuvěřitelná cesta? Jak se z chudého nizozemského děvčátka s obyčejným jménem Margaretha Zelleová stala mysteriózní tanečnice Mata Hari, milenka mnoha významných mužů, špionka a nakonec odsouzenkyně na smrt? Ve zlaté éře, belle époque, pobláznila celou Paříž, zlomila mnohá srdce a její jméno letělo od úst k ústům. Všichni uvěřili, že je Orientálka a chrámová služebnice bohů, všichni podlehli jejím barvitým mystifikacím. Autorce se podařilo napsat životopisný román s nejvyšším respektem k historickým faktům, ale současně nesmírně niterný a strhující. Vyprávění v přítomném čase, překrásným, lehce archaickým jazykem, působí dojmem, jako bychom se vskutku ocitli na počátku minulého století a jako by se to všechno – události bizarní, komické i tragické – odehrávalo přímo teď, přímo před námi…

'A wonderful literary trompe l'oeil: a book about friendship, writing and the boundary between reality and fantasy ... Dark, smart, strange, compelling' Harriet Lane, bestselling author of Her Overwhelmed by the huge success of her latest novel, exhausted and suffering from a crippling inability to write, Delphine meets L. L. embodies everything Delphine admires; sophisticated and unusually intuitive, she slowly but deliberately carves herself a niche in the writer's life. However, as she makes herself indispensable to Delphine, the intensity of this unexpected friendship manifests itself in increasingly sinister ways. And as their lives become further entwined, L. begins to threaten Delphine's identity and her safety.

Od chvíle, kdy se na stránkách pařížského erotického magazínu objeví snímky záhadné fotomodelky, zájem čtenářů o časopis stále vzrůstá. Úspěšný fotoreportér je však zároveň stále více vtahován do spletité pavučiny zločinu. Svižná a moderní francouzská detektivka nezklame žádného milovníka napětí.

Opowiadając historię dwóch kobiet o odmiennych losach, autorka analizuje epokę – od czasów Big Brothera po lata współczesne – w której liczy się tylko to, aby być widzianym. De Vigan przygląda się erze naznaczonej kultem mediów społecznościowych. Diagnoza ta jest bezlitosna – to świat, w którym wszystko jest na pokaz i na sprzedaż, łącznie ze szczęściem rodzinnym. Autorka daje rozległy, surowy i aktualny obraz społeczeństwa. Powieść stanowi refleksje na temat mediów społecznościowych i wyrzeczenia się prywatności, dzieciństwa i dokonywanych na niego atakach. „Telerama”

Una Meglio gioventù di Francia, un viaggio picaresco attraverso gli ultimi cinquant'anni, un romanzo che avvince, diverte, commuove.

Paris, 1918: Amidst the cries of fanatic patriots bent on war, a tender relationship slowly develops between two young Parisians, beginning with a first shy encounter and growing into a passionate love that in the end falls victim to the psychological and physical destruction all around them. --- The great French writer Romain Rolland (1866-1944, winner of the Nobel Prize in Literature 1915) wrote his famous tragic love story "Pierre and Luce" at the end of World War I. Its protagonists recall the lovers of classical antiquity as well as those of the Middle Ages.

The surprising life of an unassuming everyman: perfect for readers of Stoner and Robert Seethaler

Everyday Mathilde takes the Metro, then the commuter train to the office of a large multi-national where she works in the marketing department. Every day, the same routine, the same trains. But something happened a while ago - she dared to voice a different opinion from her moody boss, Jacques. Bit by bit she finds herself frozen out of everything, with no work to do. Thibault is a paramedic. Every day he drives to the addresses he receives from his controller. The city spares him no grief: traffic jams, elusive parking spaces, delivery trucks blocking his route. He is well aware that he may be the only human being many of the people he visits will see for the entire day and is well acquainted with the symptomatic illnesses, the major disasters, the hustle and bustle and, of course, the immense, pervading loneliness of the city. Before one day in May, Mathilde and Thibault had never met. They were just two anonymous figures in a crowd, pushed and shoved and pressured continuously by the loveless, urban world. Underground Time is a novel of quiet violence - the violence of office-bullying, the violence of the brutality of the city - in which our two characters move towards an inevitable meeting. 'Two solitary existences cross paths in this poignant chronicle, a new testimony to de Vigan's superb eloquence' Lire

En su célebre libro el Principito, Antoine de Saint-Exupéry, dejaba la puerta abierta para una posible continuación: «Si un niño se acerca a vosotros, si ríe, si tiene los cabellos de oro y no contesta cuando se le pregunta, ya os imaginaréis quién es. En

Laure, prof d’université, est mariée, mère de deux filles et propriétaire d’un pavillon. À 40 ans, il lui semble être la somme, non pas de ses désirs, mais de l’effort et du compromis.Clément, célibataire, 50 ans, s’ennuie dans la finance, au sommet d’une tour vitrée, lassé de la vue qu’elle offre autant que de YouPorn.Laure envie, quand elle devrait s’en inquiéter, l’incandescence et la rage militante qui habitent sa fille aînée, Véra.Clément n’envie personne, sinon son chien.De la vie, elle attend la surprise. Il attend qu’elle finisse.Ils vont être l’un pour l’autre un choc nécessaire.Saisis par la passion et ses menaces, ils tentent de se débarrasser l'un de l'autre en assouvissant le désir… Convaincus qu’il se dompte. Dans une langue nerveuse et acérée, Maria Pourchet nous offre un roman vif, puissant et drôle sur l'amour, cette affaire effroyablement plus sérieuse et plus dangereuse qu’on ne le croit.

Justine je stejně jako mnoho jejích stejně starých kamarádek neustále v běhu; hektický život v Paříži, vlastní podnikání i malá dcerka ji vytěžují na maximum. Je rozvedená, na hledání vztahu nemá čas a jedinou útěchu nalézá v Nanteil, venkovském městečku, kde vyrůstala a kde má dodnes rodinu a staré známé. Při jednom takovém výletě ji kroky zavedou až na místní hřbitov, kde ke svému překvapení nalezne na hrobě svého otce čerstvě položené růže. Její matka o tom nechce ani slyšet. Ale kdo by si po takové době vzpomněl? Justine se nadchne nad myšlenkou dávné lásky a dá se do pátrání. Odhalená rodinná tajemství ale dají do pohybu i vztahy veskrze současné.

"All my life I have been interested only in men. That's how it is. You can call it a defect, if you want." Camille has begun divorce proceedings and a new novel. While sitting in a café, she falls in love with a man who walks past. She follows him, and discovers he is an analyst, specialising in marriage guidance. Camille sees this neither as an absurd cliché (falling in love with one's analyst!), nor as a strange coincidence, but as a slice of good fortune, a promise for the future - with him, she can go straight to the point, to love. In Those Arms is about the loving of men, and of being loved by them. Within it is Camille's own book, about a writer like herself and all the men in her life - fathers, brothers, grandfathers, friends, colleagues, bosses, husbands and lovers. Stylish, subtle and clever, this is a seductive and witty novel.