Jakub Deml Books

Książka Jakuba Demla, napisana w gorączce w 1934 roku, została skonfiskowana po wydaniu i wróciła do sprzedaży po ocenzurowaniu „niemoralnych” fragmentów. To wściekły tekst, będący spowiedzią i krwawym rozliczeniem z światem, który nie akceptował autora. Deml, jeden z najbardziej oryginalnych pisarzy czeskich XX wieku, był rzymskokatolickim księdzem, jednak jego kontrowersyjne poglądy i relacje z kobietami wpłynęły na jego życie i twórczość. W 1935 roku poznał Marię Rosę Junovą, która przez 24 lata wspierała go w działalności wydawniczej. Książka, trudna do zaklasyfikowania, jest opisana jako „bolesny strumień krzyku księdza i poety”. Całość to rozmowa Demla z poetą B.M. Ptáčkiem oraz opowieść o umieraniu parafianki. Deml był postacią kontrowersyjną, często izolowaną przez swoje ostrzeżenia i krytykę, co skutkowało utratą przyjaciół. Jego głośna książka o Otokarze Březinie wywołała konflikt w czeskim świecie literackim. „Zapomniane światło” to także reakcja na antydemlowską kampanię. W pierwszym polskim wydaniu z 2000 roku dodano esej Jindřicha Chalupeckiego, który podkreślał bliskość między Březiną a Demlem. Mariusz Szczygieł zauważa, że warto czytać Demla, by dostrzec, jak cechy uznawane za negatywne mogą być podłożem wybitnej literatury.

Klasické dílo středověké mystičky, jež přeložil a komentářem opatřil Jakub Deml. 26 vidění ve třech částech – 6, 7 a 13, která se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví či dokonce kosmologických úvah.

Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských myslitelů. Kolem edice se postupně soustředil okruh čtenářů, podporovatelů a spolupracovníků – kněží, spisovatelů, překladatelů či výtvarníků. Studium v mnohém oponovalo představitelům brněnské diecéze. Po zákazu Studia a rozchodu s Demlem Florian v roce 1911 nakrátko přemístil vydavatelství do Velké a Osvětiman, roku 1913 se natrvalo usadil ve Staré Říši. Od roku 1912 vydával se spolupracovníky knižnice Dobré dílo a Kurs, edici a sborníky Nova et Vetera, od roku 1926 sborník Archy. Tyto i další staroříšské publikace objevily mnoho českých či zahraničních myslitelů, spisovatelů a výtvarníků, vytvořily svébytnou kulturní enklávu a inspirují nekonformní české umělce i vydavatele dodnes.

První souborné vydání básní; edice Mojmíra Trávníčka, doslov Jiřího Kuběny. Soubor obsahuje české i německé knižně vydané autorovy básně. V tomto souboru vyd. 1. – Německé básně přeložili Jiří Kuběna a Ladislav Dvořák.

Výbor z próz a publicistiky z let 1920-1929 . Jádro výboru tvoří většinou málo známé publicistické texty z 20.let psané hlavně pro Lidové noviny, prózy a básně z pozůstalosti a typické deníkové záznamy. Období od roku 1920 do roku 1929 vymezují v Demlově životě dvě zásadní události: seznámení s Pavlou Kytlicovou a trvalý pobyt v Tasově a smrt Otokara Březiny v r. 1929. Přítomnost a vliv těchto nejbližších přátel se obráží v celém Demlově díle a úzce se dotýká i jeho publicistiky, která zvláště na konci podchyceného období nabývá na útočnosti nejen proti většině politických stran, ale hlavně proti bývalým kolegům a spřízněncům.

Klasické dílo známého autora. Vychází v edici Dílo Jakuba Demla. Autobiograficky orientované vyprávění o autorově cestě do Jugoslávie v r. l928 je věnováno jeho přítelkyni Marii Rose Junové. Cestu z Vídně do Záhřebu a do Splitu absolvoval Deml v okamžicích své osobní i tvůrčí krize a jeho zápisky jsou protkány úvahami, vzpomínkami, odkazy a citacemi. Text vycházející z individuálních zážitků je vyloženě subjektivní výpovědí o stavu básníkovy duše a o jeho vztahu k okolnímu světu.

Čtvrtý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla, tentokrát s katolickým knězem, premonstrátem a archivářem Evermodem Vladimírem Balcárkem. K vydání připravila a doprovodné texty napsala Lenka Žehrová ve spolupráci se Šárkou Kořínkovou, Danielou Iwashitou a Eliškou Davidovou.

Druhý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla (1878 — 1961) zpřístupňuje dosud nevydané soubory básníkových dopisů, které potvrzují úzké spojení mezi jeho dílem a životem. Tyto dopisy vyvracejí představu, že vše, co Deml zažil, se odrazilo v jeho literární tvorbě. Soubor je klíčový pro poznání jeho literárních a duchovních zdrojů a pro pochopení životních podmínek v době, kdy začal publikovat, včetně jeho prvotiny z roku 1907. Korespondence s Fenclem a dalšími adresáty, jako jsou Josef Ševčík, Josef Florian a Vladimír Evermod Balcárek, tvoří dokumentární kontext k Demlovým textům, včetně deníkových knih a knihy dopisů Do lepších dob. Dochovaný soubor dopisů Matěji Fenclovi, i přes svou neúplnost, je jedním z nejpočetnějších v Demlově korespondenci, obsahující 98 listů z let 1905–1912. Fenclových dopisů se dochovalo 12, z nichž některé jsou známé pouze z opisů. Rukopisy jsou uloženy v Literárním archivu a v Zemském archivu v Opavě. Další informace o životě Matěje Fencla jsme získali z archivních dokumentů, které doplňují edici.

V Tasově na Moravě. Další díl Šlépějí z roku 1930.

Reprint Demlova významného deníku, který zahrnuje též dobové recenze autorových knih a ukázky z vlastní prozaické a básnické tvorby.

Texty věnované rodnému kraji. Soubor krátkých fejetonů, statí a úvah z počátku dvacátých let, jimiž Deml uzavírá jednu etapu své dosavadní tvorby.

Dědictví Jakuba Demla; Sv. 1. Próza, ve které autor osobitým způsobem a poetikou odsuzuje projevy totalitního režimu.

Vzpomínky na významného českého básníka Otokara Březinu.

Výbor z korespondence z let 1940 - 1961. Výbor pokrývá období, kdy publikační možnosti autora byly minimální a kdy korespodnence nejen doplňovala, ale i nahrazovala jeho vlastní dílo.

Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín „Šlépěje“. Svazek obsahuje tři Demlovy knihy, které předcházejí vzniku řady Šlépějí: Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), a první tři sborníky „šlépějové“ řady: Šlépěje I (1917), Šlépěje II (1918) a Šlépěje III (1919). Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Lyrická meditace nad silou a vznešeností Božího jména. Přemítání začíná vzpomínkou na sen Jeana Paula – sen o světě bez Boha – a pokračuje výčtem strašlivých rouhačů, kteří si neuvědomují, čeho se svou neuvážlivostí dopouštějí.

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

3. vydání, textově stejné jako 2.; I. svazek Díla Jakuba Demla. Z deseti plánovaných vyšel pouze tento.

Vyprávění o zbožné pouti tří chudých přátel, Josefa Floriana, Antonína Ludvíka Stříže a autora samotného, podává autentický obraz ze života obnovitelů křesťanské víry v Čechách na počátku 20. století.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912. ISBN pro soubor (sv. 1+2): 978-80-7272-435-2

Výbor z korespondence Jakuba Demla z let 1930-1939 přináší originální texty, které jako by byly zčásti preludiem a zčásti pokračováním kontroverzního díla Zapomenuté světlo.

Patnáctý svazek díla Jakuba Demla, Tepna, nejkrásnější kniha šlépějových textů, vydaná ovšem mimo Šlépěje. Soubor textů, poprvé vydaný r. 1926 a později autorem mnohokrát přepracovávaný, vychází tentokrát v původní podobě. Obsahuje citáty a úvahy nad knihami, úryvky z korespondence vlastní i cizí, výpisky, polemiky a lyrické črty, deníkové záznamy, modlitby, vzpomínky a kronikářské zápisy, sokolské úvahy, vyprávění apod. Je zde tedy soustředěna imponující škála literárních žánrů, zobrazující dobovou realitu bez ohledu na chronologii. Celý soubor je tak obrazem všech základních vztahů a postojů v Demlově životě.

Fragment zápisníku 1948-1960. Úvod napsal Jiří Kuběna; edičně připravil a vydavatel. pozn. opatřil Mojmír Trávníček.

Soubor Demlových deníků a dopisů přítelkyni, psané kolem r. 1910. Vypovídá o stavu jeho duše, o závažném osobním rozporu mezi jeho vírou a církví, o jeho vztahu k rodině a domovu. Lyrický, exaltovaný text je náročnou četbou, která čtenáři umožňuje vcítit se do nitra svérázné osobnosti české literatury.

Podtitul: Z vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové. Faksimile původního vydání z roku 1912 s dřevoryty Josefa Váchala.

Svazek obsahuje výbor z celoživotního díla J. Demla od první knihy básní až po rukopisné, dosud nevydané texty posledních let života. Těžištěm výboru je próza Zapomenuté světlo. Výbor ukazuje Demla jako básníka i prozaika, sardonického polemika i pokorného člověka před tváří Boha, přírody a lidského osudu. Vybral a uspořádal Jindřich Chalupecký ; předmluva Jaroslav Med.

Dílo Jakuba Demla; sv. 11. Kniha je tvořena Demlovými dopisy a barvitými zprávami, které napsal za svého pobytu v Dubrovníku. Soubor dopisů z Demlova třetího pobytu v Jugoslávii adresovaný Marii Rose Junové, jedné z kultovních postav jeho díla, pochází z poloviny třicátých let.

První svazek obsahuje čtyři knihy raných textů, které odrážejí Demlovy literární začátky a jeho inspiraci symbolistním světem Otokara Březiny a výtvarným světem Františka Bílka, stejně jako katolickým apokalyptismem Josefa Floriana. První část, Slovo k Otčenáši Františka Bílka, představuje cyklus meditací k Bílkovým grafickým listům z roku 1904, ukazující Demlovu symbolistní poetiku. Následuje Homilie, soubor kázání z prvních let jeho kněžského působení (1907), která, ač téměř zapomenutá, zrcadlí Demlova životní témata. Notantur lumina, kniha básní a básní v próze z roku 1907, později doplněná prozaickými úvody a přejmenovaná na První světla, mu vynesla celoživotní titul „básník“. Do lepších dob obsahuje texty zaměřené na radikální katolicismus, publikované v letech 1906–1910 a později znovu vydané. Svazek dále obsahuje oddíl Epilegomena s texty z téhož období, které byly vydány časopisecky nebo se dochovaly pouze v rukopisech. K vydání patří ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání a Bílkových výtvarných listů. Vydání řídí Martin C. Putna, hlavním redaktorem je Záviš Šuman.

Almanach Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice zkoumá stopy tohoto básníka v české kultuře a paměti čtenářů, kteří si jeho dílo předávali. Tradicí se zde rozumí živé tradování jeho děl v mezilidské komunikaci, což bylo zvláště významné během téměř padesáti let, kdy byly Demlovy knihy a jméno z oficiální literatury vyloučeny. Kniha shrnuje čtyřiadvacet příspěvků z konference a čtenářského setkání v Tasově, které se konalo 16. a 17. září 2016, a tři přednášky zahraničních slavistů, kteří se dlouhodobě zabývají Demlovou poetikou. Ti vystoupili na jaře 2017 v Ústavu pro českou literaturu v Praze. Almanach není určen pouze odbornému publiku; přispěli do něj pamětníci, nadšenci a čtenáři různých generací. Otevírá ho anketa se sedmi českými básníky. Následují básnické pokusy žáků druhé třídy Základní školy v Tasově inspirované Demlovými Mými přáteli. Text uzavírají deníkové záznamy Petra Holmana z léta 1973, kdy navštívil Tasov a Jaroměřice po stopách Jakuba Demla a Otokara Březiny. Kniha je doplněna faksimilemi Demlových rukopisů, dobovými fotografiemi a momentkami z tasovského setkání.

Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů. Svazek obsahuje Šlépěje IV až VIII, vydávané v letech 1919–1921. Šlépějemi tohoto období prolíná téma vztahu k novému československému státu, zároveň je však každý svazek charakterem odlišný. Deml v nich účtuje s prorakouskými klerikálními kruhy a předkládá čtenářům rozsáhlé egodokumenty, např. cyklus Aby se do toho vidělo. Šlépěje VII a VIII dokumentují Demlův pokus přesídlit trvale na Slovensko se všemi důsledky, které slovenská epizoda pro Demla měla: nadšení ze Slovenska rychle vystřídala deziluze. Slovenská zkušenost však v Demlovi probudí i jeho stránku nejtemnější: patologický antisemitismus. Šlépěje V jsou básnickou sbírkou, více než dekádu vzdálenou po Prvních světlech, ale zároveň s nimi částí textů související. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.

Sedmý svazek Demlových spisů obsahuje tři knihy, vydané v témže roce 1926: Tepna, Hlas mluví k slovu a Mohyla. Deml v nich podává lyrický dokument mikrohistorie – jednak městečka Tasov, jednak své vlastní rodiny a jejích kořenů, za nimiž se vydává do tehdy německojazyčné oblasti Hřebečsko na severozápadní Moravě. Deml se tak vřazuje do širokého dobového proudu literárních „návratů na venkov“ i do ještě širšího, celoevropského proudu literárního regionalismu. Současně však je v jeho textech přítomná i tematika sokolská, byť stále konfliktněji. Sokolská nota slábne – regionalistická sílí. Proto se šestý svazek nazýval V Sokole a v Tasově, zatímco sedmý V Tasově a v Sokole. Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.

Překlady tvoří integrální část Demlova díla. Deml si vybíral autory blízké svému vidění katolicismu, především latinské a německé mystiky. Přeložené texty natolik volně prokládal vlastními komentáři, že lze mluvit nejen o „překladech mystiků“, ale i o „mystických překladech“. Svazek zahrnuje překlady z raného období, z let 1902–1916, vydané knižně, ve sbornících Staré Říše (a částečně znovu ve sborníku Audiatur et altera pars) nebo časopisecky: dekrety papežů Pia IX. a Pia X.; polemiku starokřesťanského klasika Cypriána z Karthága; mystické úvahy a vize Hildegardy z Bingenu, Mechtildy z Hackebornu, Mistra Eckharta, Vincence Ferrerského či Anny Kateřiny Emmerichové; hagiografické spisy Život svaté Dympny, Život Ruysbroecka Podivuhodného a Život A. K. Emmerichové; mysticko-erotickou poému Slavík svatého Bonaventury; básně a prózy novodobých spirituálních autorů R. M. Rilka, Johannese Jørgensena a dalších. Svazek doprovází studie M. C. Putny o dějinách a kulturních kontextech Demlova překládání, dále ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Volné výklady a texty básníka a spisovatele inspirovaného výtvarnými díly. Výbor Demlovy výtvarné esejistiky k vydání připravil a poznámkami a vysvětlivkami opatřil jeho životopisec Jiří Olič. Edice zahrnuje výklad a podporu díla F. Bílka, báseň v próze objasňuje Demlův vztah ke Koblihovým dřevorytům, kapitolu z knihy Dílo Felixe Jeneweina a esej o díle grafika Jana Konůpka, přítele a ilustrátora Demlových děl. Edice vychází z původního znění textů a obsahuje ucelený soubor. Původně bibliofilsky vydané eseje jsou pro dnešního čtenáře nedostupné.

Soubor úvah a esejů ze čtyřicátých let 20. století původně vyšel pod názvem Sedm básní v próze v roce 1948 a pro toto vydání byl doplněn dvěma dalšími texty nalezenými v básníkově pozůstalosti.

Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic. Svazek Carissime, kde se touláte? otevírá ediční řadu Korespondence Jakuba Demla (1878–1961), která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Básnicky silné a dokumentárně cenné listy adresoval nejen známým umělcům (Březina, Bílek, Šalda, Neumann, Weiner, Durych, Nezval, Holan…), ale také přátelům, které „velká“ historie literatury nezná. Patří k nim i kněz a překladatel Josef Ševčík (1857–1911). Dopisy tomuto babickému faráři z let 1904–1911, doplněné úryvky z adresátových odpovědí i dalších korespondencí, zachycují v hrubých rysech příběh Demlovy spolupráce se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem. Zároveň dokumentují Demlovo sedmileté putování mezi pěti českomoravskými farnostmi, kterými prošel jako kaplan či administrátor v nemilosti, dokud nebyl předčasně a doživotně penzionován.

Polemické glosy a úvahy význačného českého katolického básníka.

Jakub Deml je uznáván jako jeden z největších českých spisovatelů. Inspiroval nejen avantgardní poezii, ale také dílo Halasovo a Holanovo a v neposlední řadě obnaženě autobiografickou a deníkovou linii české literatury (Kolář, Hanč, Vaculík). Přítomný svazek představuje dovršení celoživotního úsilí Vladimíra Binara, v současnosti nejvýznamnějšího znalce díla Jakuba Demla. Obsahuje Pozdrav Tasova (1932), Můj očistec (1929), Miriam (1916), Nebe se jiskří mlékem (1923), Moji přátelé (1913), Mohyla (1926), Zapomenuté světlo (1934), Rodný kraj (1936) a editorův komentář. Po samizdatové edici Díla Jakuba Demla, rozvržené do čtrnácti svazků, kterou v letech 1978 až 1983 připravili Bedřich Fučík a Vladimír Binar, jde o první kriticky ověřené a zasvěceně komentované vydání celku Demlových próz v takovém rozsahu.

Útlá próza z r. 1926 je lyrickou vzpomínkou na autorovu matku a výrazem synovské oddanosti.

Malý výbor Demlových vánočních textů. Útlá knížka přináší malý výbor Demlových vánočních textů, které byly vybrány ze sbírek Česno, Básně veršem, Nebe se jiskří mlékem, Poslední verše.

Faksimile kroniky rodného městečka autora, kterou tento kněz a spisovatel psal od r. 1922 do r. 1929 v úloze obecního kronikáře.

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).

Dvojsvazkový výbor z díla Jakuba Demla obsahuje texty od první knihy básní až po rukopisné texty z posledních let básníkova života. Básník a revoltující katolický kněz Jakub Deml svou láskou ke všemu živému, obrazností stvářející a obnovující svět, nevšední autobiografičností a „pohrdáním“ zásadami tradiční literární kompozice přiznaně či „na zapřenou“ inspiroval řadu českých básníků, svým vášnivým vzdorem a leckdy nenávistností získal mnoho odpůrců. Leč dobové spory, nedorozumění a polemiky odvál čas a zůstává dílo: jedno z největších v české poezii 20. století.

4. vydání. První lyrické prózy a básně významného představitele katolické moderny se námětově váží k rodnému kraji, objevují se zde sny, liturgické modlitby a zpěvy.

Kniha, vydaná poprvé v r. 1929, je v podstatě prvním skutečně autorským výborem z Demlových prací, rukopisných textů a interpretací snů.

3. vydání, totožné s druhým. Vydáno na podzim 1924.

Krátké povídky jsou duchovní meditací o Bohu, víře, svobodě člověka a o smrti, ale také i výkladem snů, které se prolínají s realitou. V originálně koncipovaných prózách se autor často dotýká biblických a historických motivů, nadšeně a z hlubokého přesvědčení horuje pro poznávání. Tam, kde příběhy obsahují vzpomínky na otce, matku a sestru, lze rozpoznat pevné pouto synovské a bratrské lásky, kterým byl svázán s domovem.

Monografie o malíř a kutnohorském rodákovi Felixi Jeneweinovi. Obsahuje obrazovou přílohu a bibliografii.

Snová báseň v próze je meditativním textem originálního českého katolického básníka, který pod vlivem nemoci a pozvolného umírání své sestry rozjímá o otázkách života a smrti.

Série článků, psaných původně pro olomoucký měsíčník Na hlubinu, odráží autorovy názory na otázky víry, morálky, ale i aktuální události.

Báseň inspirovaná životem a obětí Spasitele Ježíše Krista. Vánoční tisk, báseň z roku 1955

Soubor obsahuje dvě prózy, doplněné o text Nebe se jiskří mlékem. Miriam je lyrické drama nesené vzpomínkou na mrtvou sestru, v němž personifikoval vztah k ženě - matce, sestře, přítelkyni, milence. Touha obsáhnout nejen milovanou bytost, ale veškerou skutečnost umocněnou milostnou exaltací, vytváří z Miriam hymnus na ženu ve všech jejích podobách. V Mých přátelích mění Deml květiny jako zástupce přírody v bratry a sestry člověka. Společenství květin mu ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti.

Svazek obsahuje proslulou sbírku básní v próze, kterou významný český katolický spisovatel napsal v roce 1913. Demlův soubor básnických próz je dnes považován za jeho nejznámnější dílo. Lze ho chápat jako lyrické vyznání lásky ke květinám, jejichž společenství pro autora ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti, v níž se zástupci přírody mění v bratry a sestry člověka. Rozhovor s květinami zároveň dává Demlovi možnost, aby čistým jazykem zachytil tajemství prosté a všední krásy a vyjádřil se i ke smyslu existence. Hlavní úděl básníkova pohledu je sice plný něhy a všeobjímající lásky, avšak na druhé straně se v něm nacházejí i jakési temné předtuchy, související s ohrožením života. Květiny jsou tedy symbolem světa zázraků, jenž se ovšem dostává do ostrého kontrastu s utrpením a smrtí. A tak jedině silný lidský cit má šanci smířit tyto zdánlivě neslučitelné protiklady, jedině on může zajistit, aby příroda i věci kolem nás žily s člověkem v dokonalém souznění.

17 volně ložených příspěvků uspořádaných Drahomírou Krulovou a Janem Amosem Vernerem.