Karel Hlaváček Books

Karel Hlaváčeks zweite Lyriksammlung „Spät gegen Morgen“ verhalf ihm zum Durchbruch. Seine Gedichte bestechen teils durch eine äußerst suggestive Klangsprache, teils durch eine gewisse neugierige Jugendlichkeit. Zugleich scheinen Hlaváčeks Phantasien von Weltuntergang und Machtlosigkeit heutzutage besonders aktuell zu sein. Der einflussreiche Surrealist Vítězslav Nezval schätzte Hlaváček sehr, besonders für dessen von irrationalen Bildern geprägte Gedichte „Ich lasse die Viola in der tiefsten Stimmung klingen“ und „Es spielte wer Oboe“ (letzteres Gedicht, das zu keiner Sammlung gehört, ist in den Anhang unserer Ausgabe aufgenommen worden). Auch wurde Hlaváček – nicht nur wegen seines frühen Todes – oft mit dem tschechischen Nationaldichter Karel Hynek Mácha verglichen. Hlaváčeks Sammlung „Spät gegen Morgen“ gleicht Variationen auf ein bedrohliches Ende der Nacht, auf ein Ende der Angst, das bedrohlicher wirkt als die Angst selbst, auf das Ende eines Traums, aus dem man all seinen Schrecken zum Trotz nicht erwachen will, weil er ja auch schön ist. Die Düsternis ist bei Hlaváček stets auch ironisch und lustvoll.

Karel Hlaváček je jedním z nejvýraznějších představitelů symbolismu a dekadence. Jeho melodická poezie odráží básníkovu rozervanou duši i pocit konce století. V našem výboru najdete básně plné výjimečných, nevšedních pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých a pohádkových krajin bez pevných obrysů a naplněných fantazií.

Vladimír Syrovátka (1938) je Čech narozený v Polsku, ale posunutím státní hranice se stal občanem Sovětského svazu, aniž by se stěhoval; od roku 1947 žije v Čechách. Život je, když… je jeho čtvrtou knihou aforismů. Vydal Štěstí na kolečkách (2005), Pokrok je blbec!? (2006) a Andělé s jedním křídlem (2008). Je znám svými dadavynálezy – dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o nichž bylo natočeno několik dokumentárních filmů (např. Svět podle Syrovátky, Absurdní sny pana Syrovátky, Beyond 2000 a další).

Kniha obsahuje tři nejznámější autorova díla – Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna a Žalmy.

Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna a Žalmy: nové vydání díla Karla Hlaváčka (1874-1898) obsahuje právě tyto tři básníkovy poslední sbírky, obecně považované za umělecky nejcennější. Karlu Hlaváčkovi nebylo ani dvacet čtyři let, když podlehl tuberkulóze. Přesto se zapsal do dějin české literatury jako jeden z nejvýraznějších dekadentních a symbolistických básníků a jeho básně takřka zlidověly, byl to právě on, kdo svou violu naladil co možno nejhlouběji. Ve sbírce Pozdě k ránu se mu díky nezaměnitelné hudebnosti a obraznosti veršů mistrovsky podařilo zachytit neobvyklé nálady a stavy. Ve Mstivé kantiléně se zaměřil na téma revolty a msty utiskovaných. Nedokončené Žalmy, inspirované duchovními texty, pak svědčí o autorově dalším vývoji a usilovném hledání nového výrazu.

Sbírka obsahuje verše a básně v próze, jež lze zařadit do dekadentního proudu české poezie. Autor se snaží o čistou kantilénovou formu a v mnohém zde nacházíme stejné pojetí jako např. u Jiřího Karáska ze Lvovic. Pro autora je charakteristické částečné používání symbolických výrazů jimiž se pokouší zpřítomnit svůj vlastní osud, kterými dosahuje mystického až vizionářského účinu.

K stému výročí narození básníka (1874-1898) vychází jeho nejucelenější sbírka, která představuje vedle veršů Březinových a Sovových vrchol českého symbolismu. Dvanáct básní, jejichž východiskem je polemika s někdejší autorovou rokokovou tematikou, se obrací k námětu z nizozemskéhoodboje proti španělské okupaci země v 17. století. Doslov Sto let Karla Hlaváčka napsal Josef Rumler. 22-018-74

Jako druhý svazek Kritické hybridní edice vychází po více než osmdesáti letech souborné vydání Díla Karla Hlaváčka. Čtenářské knižní vydání přináší v jednom svazku všechny autorovy básnické sbírky (Sokolské sonety, Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna, Žalmy), jež doplní v chronologickém sledu uspořádané časopisecky zveřejněné básně a básnické texty z pozůstalosti, z nichž některé nebyly dodnes tištěny. Svazek dále zahrnuje autorovu publicistiku, a to jak tu její část, která se tematicky váže k Hlaváčkovu angažmá v sokolském hnutí (programové stati, recenze, zprávy ad.), tak články vzniklé v době spolupráce s Moderní revue (zvl. např. výtvarné kritiky). Digitální edice taktéž nabízí výběr z hlaváčkovské ohlasové literatury. – Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Monografie přináší hlubší analýzu vztahu k náboženství u dvou klíčových autorů frankfurtské školy - tradice, jež se hlásí k osvícenskému rozumu. Seznamuje tak čtenáře s aktuálním vývojem v oblasti dialogu rozumu a víry. Autor ukazuje, že první generace kritické teorie se i přes svůj racionalistický ateismus v mnohém inspiruje judeokřesťanskou tradicí. Tento vztah přitom autor považuje za tak úzký, že Adornovo dílo nazývá „kontemplativní eschatologií“, tj. považuje ji za druh neteistické „teologie“. V kontrastu s touto četbou je pak analyzováno pozdní dílo Habermasovo. Ten ve 21. století začal hovořit o „postsekulárním obratu“, a namísto dříve běžné ateistické kritiky se snaží vypracovat program vzájemného dialogu rozumu a náboženství. Kniha Habermasův přístup podrobuje kritice v tom smyslu, že pochybuje, zda se v tradici kritické teorie skutečně jedná o „postsekulární obrat“, či daleko spíše o nové, mnohem důslednější oddělení od náboženských tradic.

Obsahuje oddíly Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna, Smíšené básně, Studie a referáty o výtvarném umění a Různé práce. Soubor je doplněn poznámkou pořadatelovou. Druhé vydání.

Souborné vydání básnické sbírky Arnošta Procházky a stejnojmenného cyklu kreseb Karla Havlíčka, doprovázené odborným komentářem L. Merhauta a O. M. Urbana.

Tento výbor z básnického díla významného představitele dekadentního proudu české moderní poezie z posledního desetiletí 19. stol. zahrnuje kompletní sbírky Pozdě k ránu a Mstivá kantilena, vybrané verše ze Sokolských sonetů a Žalmů i básně uveřejněné za básníkova života jen časopisecky. Výbor uspořádala, text připravila a vysvětlivkami opatřila Zina Trochová. Předmluva Jiří Brabec: "O Karlu Hlaváčkovi".

Výbor věnovaný originálnímu dílu a osobnosti K. Hlaváčka. Kniha je doplněna výběrem Hlaváčkovy milostné korespondence a ukázkami jeho výtvarných referátů, uveřejňovaných v l. 1896-98 v Moderní revui.

Obě sbírky Karla Hlaváčka, Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna, vyšly za autorova života jen jednou (1896 a 1898). Celkově jde o šesté vydání sbírky Pozdě k ránu a jedenácté vydání Mstivé kantilény.

Svazek obsahuje sbírku básní čelného představitele české dekadence, poprvé vydanou až v roce 1934. Hlaváček se zde pokouší zachytit atmosféru konce minuého století, v němž mu bylo souzeno žít. Základním motivem je pro autora jakási hořká tíha skutečnosti, umocněná navíc tóny rezignace a pochmurnými vizemi. Celkový kompaktní dojem z této publikace podtrhuje navíc i pečlivý výběr básníkových grafik.

Monografie přináší hlubší analýzu vztahu k náboženství u dvou klíčových autorů frankfurtské školy – tradice, jež se hlásí k osvícenskému rozumu. Seznamuje tak čtenáře s aktuálním vývojem v oblasti dialogu rozumu a víry. Autor ukazuje, že první generace kritické teorie se i přes svůj racionalistický ateismus v mnohém inspiruje judeokřesťanskou tradicí. Tento vztah přitom autor považuje za tak úzký, že Adornovo dílo nazývá „kontemplativní eschatologií“, tj. považuje ji za druh neteistické „teologie“. V kontrastu s touto četbou je pak analyzováno pozdní dílo Habermasovo. Ten ve 21. století začal hovořit o „postsekulárním obratu“, a namísto dříve běžné ateistické kritiky se snaží vypracovat program vzájemného dialogu rozumu a náboženství. Kniha Habermasův přístup podrobuje kritice v tom smyslu, že pochybuje, zda se v tradici kritické teorie skutečně jedná o „postsekulární obrat“, či daleko spíše o nové, mnohem důslednější oddělení od náboženských tradic.