Vercors Books

El silencio del mar no sólo puede ser considerada una pequeña obra maestra de la literatura francesa, sino seguramente el título más representativo de la Resistencia cultural de Francia contra la ocupación alemana durante la Segunda Guerra Mundial. Su autor, un artista plástico llamado Jean Bruller, que abandonaría el dibujo para dedicarse a escribir, firmaría el primero de sus títulos con un extraño seudónimo, Vercors, recordando instintivamente la imagen del macizo montañoso que fue escenario de gestas heroicas de los partisanos frente a los invasores alemanes. Hasta el fin de la guerra ocultará su verdadero nombre a todo el mundo, incluso a su familia y amigos íntimos. El 20 de febrero de 1942 sale a la luz El silencio del mar, un volumen de apenas cien páginas elaborado artesanalmente con visible esmero. Los ejemplares se distribuyen por la Francia libre y, con grandes dificultades, por la ocupada. Proliferan las copias a multicopista e incluso muchos ejemplares son lanzados en paracaídas sobre territorio continental. Los problemas morales y filosóficos derivados de la guerra inspiran los relatos de este hermoso volumen.

Intrigantin, Kokotte oder verkannte Königin mit ungewöhnlichen politischem Weitblick? Noch heute sind sich die Historiker nicht darüber einig, welches Urteil sie über Anna Boleyn sprechen sollen. Wer war sie wirklich, die Frau, die den gefürchteten, launischen Heinrich VIII. derartig bestrickte, daß er sich zur Scheidung seiner Ehe mit Katharina von Aragon hinreißen ließ?

Ce roman vous convie à l'hilarante évolution de pithécanthropes entre deux feux, pétris de culture et qui font référence aux classiques, de La Bible à Shakespeare, en passant par Tristan et Iseult . Vous les verrez prendre feu dans des débats passionnés et passionnants sur l'évolution de l'espèce, jouer parfois un peu trop avec le feu, mais finalement se découvrir tout feu tout flamme à la vue de jeunes femmes "aux fesses d'hippopotame" ! Ce texte est avant tout une réflexion sur notre monde, servie par une écriture d'une grande force comique. Le décalage constant entre la situation (préhistorique) et l'énonciation (contemporaine) invite à une réflexion sur la science, L'humanité, l'altérité ou encore la guerre. Par l'importance accordée au dialogue d'idées et à l'apologue, ce texte est idéal pour l'étude de l'argumentation au lycée.

Während der Besatzung Frankreichs wird ein deutscher Offizier bei einer französischen Familie einquartiert. Seine Herbergsgeber sind ein älterer Mann und seine Nichte, die als Zeichen der Ablehnung gegenüber der Besatzung nicht ein einziges Wort mit ihm sprechen. Ungeachtet dessen berichtet der Offizier ihnen jeden Abend von seiner Begeisterung für die französische Kultur und seinen Idealvorstellungen einer Verbrüderung Deutschlands und Frankreichs. Als er erkennt, d er der Einzige zu sein scheint, der ein solch gutes Ende herbeisehnt, beschließt er, sich zum Kampfeinsatz an die Front versetzen zu len... Zusätzlich zu den annotierten Originaltexten der beiden Novellen enthält dieser Band Textauszüge aus Suite française von Irène Némirovsky und das Gedicht Octobre von Pierre Seghers, die beide in der Zeit des 2. Weltkrieges verft wurden. Weitere Textauszüge aus Werken der Gegenwartsliteratur stammen aus Le rapport de Brodeck von Philippe Claudel, Un secret von Philippe Grimbert, Acide sulfurique von Amélie Nothomb und Effroyables jardins von Michel Quint. Auch sie greifen die Themen 2. Weltkrieg, Besatzung und Judenverfolgung auf.

Incontournable chef-d'œuvre de la Résistance, Le Silence de la mer fait le récit d'une rencontre forcée, durant l'hiver 1941, entre un officier allemand et deux Français obligés de l'héberger. Chaque soir, avec élégance et courtoisie, l'ennemi s'adresse à ses hôtes. Impossible dialogue : jamais il n'obtiendra le moindre écho à ses paroles. Toutes les nouvelles qui composent ce livre présentent la sinistre vérité d'Une époque : celle de la Collaboration, de l'Occupation, de l'Holocauste. De registre dramatique pour la plupart, les nouvelles réunies dans ce recueil témoignent chez l'auteur d'une créativité remarquable. Grâce aux montages narratifs subtils, aux jeux sur le point de vue et l'énonciation, l'indignation s'exprime par des touches brèves mais intenses, qui retentiront longtemps dans l'esprit des élèves. Ces textes pourront faire l'objet d'échanges fructueux avec le professeur d'histoire.

En 1941, Jean Bruller, dessinateur et graveur, crée dans la clandestinité Les Éditions de Minuit, qui publient en 1942 une nouvelle intitulée Le Silence de la mer. Ce récit marque le début de la carrière littéraire de son auteur, Jean Bruller lui-même, qui le signe de son nom de résistant, Vercors. Poussant la sobriété aussi loin que possible, Vercors y met en scène la résistance passive et muette qu'un homme et sa nièce opposent à l'envahisseur, représenté ici sous les traits d'un officier allemand ayant réquisitionné une chambre chez eux. Werner Von Ebrennac, musicien cultivé, élégant et extrêmement civilisé, croit en la fraternité des peuples et pense qu'au sortir de cette guerre, la France se relèvera plus grande que jamais. Issu d'une famille de tradition francophile, il tâchera de se faire accepter par ces deux personnages qui, malgré eux, ressentent toute la noblesse d'âme de leur ennemi. Jusqu'au jour où le silence, dont on pouvait croire qu'il dissimulait, tel celui de la mer, le grouillement de toute une vie en profondeur qui n'attendait que la délivrance, change de nature et devient un silence de désespoir et de mort. --Sana Tang-Léopold Wauters

Cet ouvrage est une réédition numérique d’un livre paru au XXe siècle, désormais indisponible dans son format d’origine.

Jean Bruller napsal Mlčení moře pod pseudonymem Vercors v létě 1941; kniha poprvé vyšla v roce 1942 v nacisty okupované Paříži a rychle se stala symbolem duchovního odporu proti německé okupaci. Jedná se o příběh starého muže a jeho neteře, jenž mlčením bojují proti důstojníkovi německé armády, který se ubytuje v jejich domě. Paradox celé situace umocňuje fakt, že se nejedná o klasický prototyp německého dobyvatele; důstojník je distingovaný bývalý hudebník, jenž, sveden nacistickou propagandou, sní o bratrství mezi Němci a Francouzi. Ve chvíli, kdy si uvědomí opravdové záměry režimu jemuž má sloužit – tedy nikoliv pomáhat a budovat – ale ničit a vykořisťovat, odchází bojovat do pekla východní fronty.

Ukazuje osud jednoho vercorsovského světce lásky k Francii jako k zemi světla a svobody, která zapřela své velké revoluční heslo volnosti, rovnosti a bratrství a zradila jeho lásku. V druhé práci pojednává o lidské tragédii, která dokládá smrtonosnou sílu nacismu a koncentračního zřízení.

Obeplutí (kde se vypráví konkrétní, skutečná historie). Kniha chce právě ukázat, co je skutečně lidské a co jenom zdánlivě, klamně. Vědci jsou převážně toho názoru. že lidské je právě chování zoologického druhu, jímž je člověk. JAutor naopak chce dokázat, že toto chování je vpodstatě řízeno přírodními zákony, zatímco člověk se stává člověkem tehdy, když se začne stavět proti přírodním zákonům, působit na ně, ovládat je, eventuálně jim odporovat. Hlavní postava z Obeplutí projeví svoji lidskou stránku teprve ve chvíli, kdy její životní koncepce a historická nutnost jaksi splynou vjedno, ale znovu upadá do nelidskosti, jakmile v jiné „historické nutnosti” najde oporu pro svou nelidskou koncepci. Tohle se mi zdá velice aktuální, protože takové lidi najdete všude a svým způsobem existují v každém z nás...

Poutavě psaný utopický román jedná o objevu tropiů, tvorů vývojově stojících mezi lidmi a opicemi, žijících na Nové Guinei. Vzniká otázka, zda jde o lidi či zvířata. Kapitalisté chtějí využít tropiů jako bezplatné pracovní síly a prohlašují je za zvířata. O groteskní vyostření se postará anglický novinář, který zabije mládě, křížence mezi člověkem a tropiem, vymáhá soudní rozsudek pro vraždu a tím demaskuje kapitalistickou společnost.

Ve třech účinně stavěných a psychologicky hluboko zabírajících povídkách hledá spisovatel odpověď na palčivou otázku navrátilců z koncentračních táborů, čím vlastně pobyt a utrpení i ponižování v nich nejvíce porušilo jejich lidskou podstatu. Dále na problém kolaborantství a jehosnadného promíjení a konečně na zahanbující skutečnost, že společnost přehlíží mravní obrodu mnohých z těch, kdo prošli koncentračním peklem a znovu je sráží ke dnu. Z francouzského originálu „Les armes de la nuit - La puissance du jour“, vydaného v nakladatelství Albin Michel, Paris, 1951 přeložila Jarmila Fialová, povídku „Clementine“ z knihy „La liberté de décembre“, Paris, 1958 přeložil Luděk Kárl. 232 stran, 8 příloh. 1.vydání.

Svazek obsahuje tři vnitřně hluboce spjaté novely francouzského spisovatele, vyjadřující jeho životní filosofii. Třebaže jsou dějově zcela samostatné, tvoří podle autorova úmyslu jakousi myšlenkovou trilogii, v níž je opětpoložena základní Vercorsova otázka, v čem spočívá podstata lidství, co činí člověka člověkem. V Nepřirozených zvířatech zabije „otec“ své dítě a vystaví se veřejnému soudu, aby zajistil lidská práva primitivnímu kmeni, který do té doby všichni považovali (mnohým se to dokonce velice hodilo) za opice. V Buřičích zase básník Egmont pěstuje jógu, protože se bouří proti slepé, nevědomé a takřka nepřátelské přírodě v člověku, v sobě samém, a chce ovládat své tělesné funkce, být suverénním pánem svého těla. Daří se mu to, vyhojí si sám gangrénu, dá do pořádku ledviny, ale mozek a vyšší nervové nezvládne. Nemůže orgánem myšlení tento orgán nazírat, ztrácí se sám v sobě, upadá do stavu živočišného nevědomí, čili přestává být člověkem. Rád se k svému lidskému údělu s pomocí lékařů vrací, smiřuje se se stárnutím, nemocemi – s přírodou v sobě –, jen když se mu vrací vědomí sebe sama. V třetí novele Sylva zkoumáme vývoj živočicha – mladé Iištičky – v člověka. Jsme přítomni jejímu zázračnému zrodu a postupnému vývoji k lidskému vědomí, jímž Vercos ilustruje postupný pochod sebepoznávání, jaký lidstvo urazilo v procesu polidšťování za statisíce let.