Alena Wagnerová Books

Milena Jesensk, lange Zeit nur als Freundin Franz Kafkas bekannt, wareine ebenso leidenschaftliche Journalistin wie Briefeschreiberin. Aus denerhalten gebliebenen Briefen - die Briefe an Kafka gelten als verschollen- läßt sich die Entwicklung Milenas von der schwärmerischen Schülerin zurpolitisch engagierten Journalistin ablesen, die von den s ins KZ Ravensbrückdeportiert wurde und dort 1944 starb.

Als Adressatin der ›Briefe an Milena‹ von Franz Kafka ist Milena Jesenská in die europäische Literaturgeschichte eingegangen. Erst durch das Anfang der sechziger Jahre erschienene passionierte Porträt ihrer Ravensburger Lagergefährtin Margarete Buber-Neumann erfuhr man endlich auch etwas über das Leben dieser politisch engagierten tschechischen Journalistin. Geboren 1896 als Tochter einer renommierten Prager Familie, war sie Schülerin des ersten Mädchengymnasiums der K. u. K.-Monarchie, gehörte zum Kreis der jungen Boheme, bis sie sich mit Artikeln, Feuilletons und politischen Reportagen in den zwanziger und dreißiger Jahren einen Namen machte. 1939 von der Gestapo verhaftet, wurde sie ins Frauenlager Ravensbrück deportiert, wo sie am 17.5.1944 starb. »Alena Wagnerovás Buch basiert auf langen sorgfältigen Recherchen und Gesprächen mit letzten Überlebenden, die Milena noch persönlich gekannt haben, und erhält dadurch einen hohen Grad an Authentizität. Sie bemüht sich mit Erfolg darum, ihre Heldin nicht zu verklären und nicht zu heroisieren, sondern vielmehr die Aura ihrer Ausstrahlung begreiflich zu machen.« Neue Zürcher Zeitung

Als Karl Kraus an den „Letzten Tagen der Menschheit“ arbeitete, war das Schloss Janowitz seiner Freundin Sidonie Nádherny für ihn ein Zufluchtsort vor der Gleichgültigkeit, Borniertheit und Zerstörungslust, gegen die er sein ganzes Leben angeschrieben hatte. Dass auch dieser friedliche Ort bedroht war, konnte er damals nicht wissen. Sidonie Nádherny war freilich mehr als die Freundin des berühmten Mannes. Mit ihr begegnen wir einer der interessantesten Repräsentantinnen der österreichischen Spätkultur. Ihr Leben (1885 bis 1950) bildet einen Kontrapunkt zu der Katastrophe, die 1942, sechs Jahre nach dem Tod von Karl Kraus, hereinbrach, als die Nationalsozialisten aus Schloss und Park den Übungsplatz einer SS-Panzerdivision machen wollten. Wagnerová erzählt die Lebensgeschichte einer bemerkenswerten Persönlichkeit, einer eigenwilligen und tatkräftigen Frau und zugleich die Geschichte des Schlosses und seines Parkes in den letzten siebzig Jahren bis in die Gegenwart: 1998 beschloss die Prager Regierung die Wiederherstellung und Rekonstruktion als nationales Kulturerbe. Material und Quellen sind neben den Briefen Sidonie Nádhernys an Václav Wagner, an Rainer Maria Rilke und an Karl Kraus ihr bisher unveröffentlichtes Tagebuch sowie Berichte von Zeitzeugen und Archivmaterial, das erstmals für dieses Buch ausgewertet wurde.

Vieles von der Rätselhaftigkeit, die den Schriftsteller und sein Werk bis heute umgibt, wird erst verständlich vor dem Hintergrund eines jüdischen Prager Familienalltags und einer Lebenswelt, die von den Nazis in den Untergang getrieben wurde - Spuren nur noch in Texten, Bildern und Büchern hinterlassend.

Normalerweise kämpfen Prinzen und Ritter gegen die Drachen. Aber es gibt auch eine Geschichte, in der der Drache von einer Frau überwältigt wird, die dazu nicht einmal eine Waffe braucht. Wie ihr das gelang? Davon erzählt eine alte provenzalische Legende. Die heilige Martha kam mit ihren Geschwistern in die Stadt Nerluc in der Provence. Dort versetzte der furchterregende Drachen Tarascon die Menschen seit vielen Jahren in Angst und Schrecken und niemand konnte ihn bezwingen. Erst die heilige Martha konnte ihn mit ihrem Gesang bezähmen …

Das Schicksal der deutschen Antifaschisten aus den Sudeten lässt sich auf eine einfache Formel bringen: 1938 kämpften sie zusammen mit den Tschechen gegen die Mehrheit ihrer Volksgenossen um den Erhalt des letzten demokratischen Staates in Mitteleuropa; 1945 haben sie als Deutsche mehr oder weniger freiwillig ihre Heimat verlassen müssen. Im Sommer 2005 hat ihnen die tschechische Regierung für ihre Treue Anerkennung ausgesprochen und sich bei ihnen für die lange Mißachtung entschuldigt. Für viele, die bewusst in die sowjetische Besatzungszone gingen, um hier ein neues sozialistisches Deutschland aufbauen zu helfen, bedeutete das Ende der DDR die dritte historische Niederlage. Auch in der Bundesrepublik standen sie auf der "Verliererseite", weil sie sich in die politische Linie der Sudetendeutschen Landsmannschaften nicht nahtlos einordneten. Die hier versammelten Porträts basieren auf Interviews, die Alena Wagnerová und ihre Mitarbeiter führten. Diese Gespräche gehören zum Fundus der Dokumentation der tschechischen Regierung über deutsche Nazigegner aus den Sudeten.

Obsahem knihy jsou především dopisy Mileny Jesenské, literátce, která pro dnešní dobu je nejzajímavější patrně pro svůj korespondeční styk s významným pražským německým literátem Franzem Kafkou. Zatímco dopisy od Franze Kafky, které adresoval Mileně Jesenské, se dochovaly a byly vydány, tak dopisy Mileny Jesenské Franzi Kafkovi se nezachovaly. Nicméně v této knize najdeme dopisy, které píše Maxi Brodovi o Franzi Kafkovi, a je možno z nich vyčíst její vztah k F. Kafkovi, a její názory na jeho osobu a osobní zkušenosti s ním v těch nejbanálnějších situacích. Kafkologové se shodují v tom, že se jedná o jediné přímé dokumenty týkající se Franze Kafky, které mají hodnotu jak věrohodnou, tak nám přibližují i charakter Franze Kafky. Ostatní ženy, s nimiž byl Franz Kafka zasnouben, nebyly "intelektuálky", tudíž jsou informace od nich méně průkazné. Ovšem pro samotnou Milenu Jesenskou šlo spíše o méně důležitou část jejího života, tedy vztah s Franzem Kafkou, a osobně se setkali pouze třikrát, a větší množství dopisů do knihy chronologicky vložených je adresováno jiným osobám.

Bratia Ivan, Ondrej a Tomáš bývajú s rodičmi v mestečku, v ktorom skapal pes. Cez prázdniny sa Ivan a Ondrík sťahujú do Hrušian k babinke a trom dedkom. Pravý dedko Vilko - dednožko je najmladší z troch bratov. Je na vozíčku, lebo nemá nohy. Najstarší Vilkov brat je Vendelín, ale volajú ho dedočko. Má veľmi silné dioptrie, bez nich je vlastne takmer slepý. Tretí dedko, deduško Vinco, zasa veľmi slabo počuje. Do Hrušian sa chlapci sťahujú každé leto. To leto, o ktorom rozpráva táto knižka, bolo mimoriadne, hoci sa začalo jedným veľkým sklamaním.

Ďalšie klasické leporelo zo série Žabiatko, tentoraz s ľudovými riekankami pre najmenších – Varila myšička kašičku, Naša mačka strakatá, Ide pavúk po stene, Osievame múčku... Riekanky sú ilustrované veselými obrázkami Aleny Wagnerovej. Skladačkové leporelo poslúži deťom aj ako hračka. 2. vydanie

Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a "nevěsta před Bohem" Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost, jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu - od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistictickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.

Druhá časť povestí a legiend z Novohradu volne nadväzuje na autorkinu knihu Mara medvedia /2007/. Spisovateľka opäť hlboko načrela do bohatého zdroja zaznamenaných príbehov v miestnych archívoch, obecných kronikách i od ľudových rozprávačov ... Podstatnú časť tvoria príbehy z čas tureckejokupácie a všakovaké záhady.

Milé básničky na dobrú noc pre deti a ich mamičky od autorky Márie Rázusovej Martákovej sprevádzané nežnými ilustráciami výtvarníčky Aleny Wagnerovej.

Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová zachytila v prvních Odsunutých vzpomínkách (PROSTOR 1993) zkušenost jedné generace sudetských Němců s odsunem a údělem vyhnance v poválečném Německu - zkušenost těch, kteří v době války byli dětmi. Nyní se obrací ke stejné generaci českých obětí zla druhé světové války: ke zpovědím lidí, kteří byli hned po mnichovském diktátu vyhnáni jako první ze svých domovů v pohraničí tehdejšího Československa. Jednotlivá vyprávění skládají mozaiku naplněnou nostalgickým smutkem po časech, kdy v pohraničí bylo jedno, jestli je člověk Čech nebo Němec, protože slušní lidé se mezi sebou vždycky domluvili.

Divadelní diskuse pro herce i diváky o "sváru" Čechů s Němci.

Cyklus povídek Cestou životem vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy jejich pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává většinou v pozadí. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má i charakter dokumentárního záznamu, jako je tomu v povídce Dopravní přestupky Karla Baumanna či jiným způsobem v textu V zahradě se spisovateli. Někde klade Wagnerová důraz na určité vypjaté osobní situace, například v povídkách Příslib noci či Trpké jablko touhy, jinde leží těžiště v historických a společenských okolnostech, jako u Venkovské lékařky nebo Pomalého umírání monarchie v jejich poddaných. Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu. V Potížích s usednutím pozoruhodným způsobem reflektuje na začátku své spisovatelské dráhy situaci píšící ženy a Půl roku na útěku před smrtí představuje působivou osobní konfrontací s faktem nevyhnutelného konce života psanou ve formě deníkových záznamů.

Alena Wagnerová se více než padesát let věnuje literární reportáži, která získává stále větší pozornost. Knižní výbor nabízí to nejlepší z jejích textů z let 1965 až 2018. První část obsahuje články z druhé poloviny šedesátých let publikované v časopise Plamen, zaměřující se na tehdejší společensko-politickou situaci a českou historii 20. století. Vynikají zde vyprávění vdov, jejichž manželé a synové padli v Pražském povstání, a analýzy myšlenkového vývoje mladých českých intelektuálů, kteří založili odbojovou organizaci Předvoj. Dalšími tématy jsou dramatické peripetie česko-německého soužití v Sudetech a důsledky kolektivizace, ilustrované příběhy jihočeských vesnic. Druhá část zahrnuje pozdější reportáže, které mapují konkrétní místa a lidské osudy, konfrontující přítomnost s minulostí, například v Košicích, Ravensbrücku nebo Yprách. Autorka se také věnuje tomu, jak Německo čelilo uprchlické krizi. Texty Wagnerové jsou prosyceny lidskostí a pochopením pro slabší a opomíjené. Neuhladí realitu ani neglorifikuje menšiny; usiluje o poznání, porozumění a hledání společných hodnot.

Kniha obohacuje obsáhlou kafkovskou literaturu o zcela nový pohled: v centru pozornosti nestojí jako obvykle spisovatel sám, ale členové jeho rodiny, rodiče Hermann a Julie Kafkovi, jeho tři sestry i další příbuzní. Informace o nich byly dosud pro badatele zajímavé jen tehdy, pokud mohly nějakým způsobem přispět k vysvětlení nebo interpretaci Kafkova díla. Wagnerová ve své práci vychází z Kafkových deníků a dopisů, kromě toho nejenom pečlivě prostudovala archivy, především pražský policejní archiv, v němž našla mnoho zajímavých informací, ale zpovídala i pamětníky. Knížka představuje v tomto smyslu nejen přínos ke kafkovskému bádání, ale i k historii českých Židů ve spektru dějin jedné typické židovského rodiny z níž vzešel jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní světové literatury.

V knize z edice Odkaz je představen výběr z žen, které významně přispěly k rozvoji české společnosti a její kultury. Čtenáři se tu vedle jmen jim už známých setkají i s takovými, která ještě nikdy neslyšeli. A zároveň je budou jistě napadat i jména dalších žen, které by do tohoto svazku právem patřily. Tyto mezery by však neměli považovat za nedostatek knihy, ale spíš za radostné zjištění, jak významně se ženy na vytváření české společnosti a její kultury podílely a podílejí.

Alena Wagnerová je známá jako orální historička a publicistka, jako autorka biografií kulturních osobností a povídek. Výjimečné místo v její tvorbě představuje novela Dvojitá kaple, neboť je intimní zpovědí o dětství, dospívání a zrání mladé ženy, přičemž osu vyprávění tvoří vztah rodičů a dětí. Novela vyniká především svou intenzitou. Přestože jde o introspektivní prózu, o proud vnitřních promluv, dialogů a vzpomínek hlavní hrdinky, odehrává se před očima čtenáře skutečné drama jednoho života, nebo spíše jedné rodiny. Je o to působivější, že většina z nás ho v určité podobě a míře sama zažila. Rodina je pro děti místem bezpečí a lásky, ale také vzdoru, odporu a někdy odcizení. Nároky a měřítka, které kladou rodiče na děti, bývají často v nesouladu s těmi, které uplatňují na sebe; to ovšem platí i pro děti. Působivá próza Wagnerové ústí v katarzi, kterou je pochopení, odpuštění a nalezení cesty k sobě. A to nikoli jako fráze, ale jako do poslední věty a slova prožité hledání. Zdánlivě i tak banální zjištění, že rodiče jsou v prvé řadě muž a žena, lidé se všemi slabostmi, osloví díky umělecké a lidské pravdivosti čtenáře s neobyčejnou silou.

Osud německých antifašistů - převážně sociálních demokratů, komunistů a katolíků - se dá shrnout do jedné věty: roku 1938 bojovali spolu s Čechy a Slováky proti většině svých soukmenovců za zachování Československa, v roce 1945 museli více či méně dobrovolně jako Němci ze země odejít. Během necelých deseti let zažili tito lidé dvě historické porážky, jednu v roce 1938 jako odpůrci nacismu, druhou v roce 1945 jako Němci. Bojovali s vysokým osobním rizikem a odvahou a dvakrát za to zaplatili. Byli sice na straně vítězů, ale jako poražení...

Eva Althammer-Švorčíková psala svůj česko-německý vzpomínkový román v posledních letech života a vlastně původně pro své vnuky. Další impulz jí dala vzpomínka jejího někdejšího žáka Josefa Škvoreckého, otištěná v almanachu gymnázia v Náchodě vydaném ke stému výročí založení školy: Škvorecký tam o ní hovoří jako o své dávné „Haßliebe“… Pod rukama jí ovšem vznikl neobyčejně zajímavý dokument o česko-německých vztazích, tak jak se odehrávaly v rovině obyčejného života v českém pohraničí i jinde v 19. a 20. století. Traumaty zatížená tematika je tu vyprávěním vědomě odlehčena – a snad tím víc vystupuje do popředí její tragika. Každodenní život se nevejde do schémat zlých Němců a hodných Čechů nebo hodných a nevinných Němců a zlých Čechů, jak se o to pokoušely – a stále ještě občas pokoušejí – obě strany.

Reportáž o nejvýznamnější a nejpočetnější odbojové organizaci mladých na konci druhé světové války na území Čech a Moravy, o komunistické revoluční skupině Předvoj. 28-047-68

Karel Hiršl, popravený člen odbojové skupiny Předvoj, vedl za okupace korespondenci s přáteli totálně nasazenými v říši: Karlem Bertelmannem, Josefem Vyskočilem a Vladimírem Kirchnerem. Korespondence odráží každodenní problémy protektorátního života i naděje související s probíhajícími boji na východní frontě. Vážné duchovní hledání se tu mísí s mladickou ironií a starostí o totálně nasazené přátele. Celek dopisů konkrétně a zblízka mapuje duchovní krizi, v níž se generace dospívajících dětí masarykovské republiky ocitla po Mnichovu, a její zápas o novou životní a společenskou orientaci. Pro Hiršla, aktivního a opravdového evangelíka, se postupně stávají východiskem socialistické ideály a (což zůstává nevysloveno) aktivní odbojová činnost. Úvodní text sepsala Alena Wagnerová, doslov Jakub Jareš a Zoja Sedláčková.

Novela v dopisech, v níž se čtenář setkává s řadou kulturně i duchovně významných historických osobností. Zvolená forma fiktivní korespondence mezi třemi muži, světícím biskupem pražským a kunsthistorikem Antonínem Podlahou, spisovatelem Karlem Krausem a baronem Johannesem Nádherným autorce umožňuje zachytit vnitřní život hlavních postav, proniknout do jejich vztahů a prožívání. Stáváme se svědky jejich hledání toho, co znamená blízkost druhého člověka nebo jeho, byť dočasná, ztráta, a především různých podob vztahu mezi mužem a ženou – od duchovních sympatií a platonického sblížení přes lásku neopětovanou a zavrženou až k intenzivnímu, téměř milostnému sourozeneckému vztahu

Kniha je překladem původní sociologické monografie z roku 1974, která analyzovala stav rovnoprávnosti žen v Československu ve srovnání se stavem v Německé spolkové republice. Jejím základem bylo zpracování a reflexe řady empirických studií a dotazování, která se uskutečnila v letech 1959 až 1972. Časový odstup, další vývoj řešení problému postavení ženy v moderní společnosti, stejně jako skutečnost, že kniha je teď určena českému, a ne německému čtenáři, si ovšem vyžádaly rozšíření v podobě vysvětlujících a doplňujících poznámek v textu a doplňky upozorňující na různé aspekty dalšího vývoje anebo skutečnosti neznámé české čtenářce či čtenáři. Přílohu a doplněk původního textu tvoří několik autorčiných studií z pozdější doby – například Emancipace a vlastnictví či Feministické zapomínání – poukazující na nové aspekty ženské otázky, jež na počátku sedmdesátých let ještě nebyly zřejmé, včetně textu autorky, který shrnuje vývoj druhého ženského hnutí ve Spolkové republice od jeho vzniku na konci šedesátých let do sjednocení Německa v roce 1990. Do knihy byl zařazen i text Jiřiny Šiklové Pár poznámek ke změnám v postavení žen v České republice po převratu v roce 1989 shrnující porevoluční vývoj postavení ženy v bývalém Československu.

V knize pro děti, kterou napsala Alena Wagnerová, se zpracovává inspirativní provensálská legenda o svaté Martě. Tato pohádka se odlišuje od běžných příběhů, kde muži bojují s draky. Svatá Marta z Betánie, vyhnaná z Palestiny, nalezla nový domov u Marseille. Městečko Nerluc sužoval drak Tarasque, který ničil dobytek a plodiny. Po neúspěšných pokusech draka porazit se obyvatelé obrátili na svatou Martu. Ta se vypravila k drakovi, usadila se na břehu Rhôny a začala zpívat. Tarasque, okouzlený jejím zpěvem, ulehl k jejím nohám a usnul. Marta mu navlékla smyčku a vedla ho do Nerlucu. Když lidé uviděli, jak si světice vede draka na vodítku, byli ohromeni, ale vzápětí v nich převládl vztek a začali po drakovi házet kamení, což vedlo k jeho smrti. I když svatá Marta zvítězila bez násilí, lidé jí nedokázali odpustit. Příběh ukazuje, zda je násilí vždy nejlepší odpovědí na násilí, a rezonuje s aktuálními otázkami o uprchlících, kteří hledají nový domov. Kniha je ilustrována Jitkou Němečkovou a skrývá hluboké významy.

Druhá časť povestí a legiend z Novohradu volne nadväzuje na autorkinu knihu Mara medvedia /2007/. Spisovateľka opäť hlboko načrela do bohatého zdroja zaznamenaných príbehov v miestnych archívoch, obecných kronikách i od ľudových rozprávačov ... Podstatnú časť tvoria príbehy z čas tureckej okupácie a všakovaké záhady.

Ďalšie klasické leporelo zo série Žabiatko, tentoraz s ľudovými riekankami pre najmenších - Varila myšička kašičku, Naša mačka strakatá, Ide pavúk po stene, Osievame múčku... Riekanky sú ilustrované veselými obrázkami Aleny Wagnerovej. Skladačkové leporelo poslúži deťom aj ako hračka.

Když Alena Wagnerová připravovala svoji knihu o Sidonii Nádherné (Argo, 2010), narazila v pozůstalosti Sidoniina staršího bratra Jana na unikátní konvolut několika desítek dopisů pražských lehkých žen a dívek z prvního desetiletí dvacátého století. Na jeho základě A. Wagnerová načrtla portrét Jana Nádherného, velmi zajímavé, výrazné osobnosti s bohatým společenským a kulturním životem a se silným sociálním cítěním projevujícím se mj. právě ve vztahu k služebnicím lásky. Na pozadí jeho styků s tímto polosvětem se nám tak otevírá autentický a svým způsobem jedinečný pohled do sociálního a pocitového světa příslušnic „nejstaršího řemesla“ s jejich radostmi, bolestmi, touhou po lásce i vypočítavostí. Součástí knihy je bohatý obrazový materiál a také esejisticky pojatá studie o pražské prostituci, jejím prostředí a podobách v prvním dvacetiletí dvacátého století z pera historičky Mileny Lenderové.

Od babieho leta až po to ozajstné leto možno vyťahovať rozprávky a básničky z košíčka obľúbenej včielky Medušky. Chrobáčiky, zvieratká aj kvietky ju rady vidia, lebo má dobré srdiečko a vždy im pomôže v núdzi. Meduška vie, že každý tvorček na zemi na iné je určený, nezáleží na tom, akú prácu má, ale či sa ju svedomito snaží urobiť. Usilovná včielka zbiera peľ z kvietkov na liečivý medík a doma jej vonia bylinková lekáreň: šalviou vyhojí choré zuby koze Líze, materina dúška pomôže unavenému čmeliakovi, jahodové lístie zas napraví bledú kožu chrobáka roháča... Meduška sa pri práci aj zabaví a poučí na príbehoch, ktoré jej porozprávajú kvietky. Táto pôvabná knižka plná citu otvára náruč všetkým deťom.

Jiří Weil, autor tak výjimečných knih, jako jsou Moskva-hranice a Život s hvězdou, se koncem 30. let vypravil do Alsaska, aby pátral po díle českého barokního sochaře Josefa Brože. Ocitl se v malebném, čistém a zámožném městečku francouzsko-německého pohraničí, zamořeném nenávistí, která brzy vedla ke světové válce. Nadcházející hrůza, ilustrovaná všedními lidskými situacemi, Weila reportéra sbližuje s novinářskou tvorbou Mileny Jesenské. Alena Wagnerová, novinářka a spisovatelka, zná Alsasko důvěrně a odedávna se také zajímá o jednotlivé lidské osudy v kontextu vražedných dějin. Po letech se vrátila k Weilově výpravě i k osudům barokního českého umělce v cizině.