Jiří Weil Books

A fictional account of the persecution and suffering of the Jews. It is simple in style and full of dark humour, irony and lyricism. The author served in Moscow as a member of the Czech section of the Comintern but was later expelled from the Communist party. This is his best-known novel.

Traces the lives of ordinary people in Nazi-occupied Prague. In this ironic pageant of crossing and recrossing lives, death wins all the battles but ultimately loses the war, defeated by the fragile flowering of courage and defiance.

A selection of children's poems and drawings reflecting their surroundings in Terezin Concentration Camp in Czechoslovakia from 1942 to 1944.

This book presents you 69 easy recipes for well-known homemade Chinese dishes. Each recipe is accompanied with a cultural tip or some beginners' Chinese to show you more of China. Out of the recipes, you can make a feast of Chinese food or simply add some Chinese flavor to your dinner table by following the preparations. The carefully selected tips invite you to savor the taste of Chinese culture. From the philosophy behind Chinese cooking, the symbolic meanings of certain dishes to table manners, your knowledge of China may start in your kitchen.

Dokumentarischer Reportageroman des tschechischen Autors (1900 - 1959) über die beginnende Säuberungswelle im Moskau der 30er Jahre.

Voormalig bankbediende Josef Roubíček woont op een armzalige zolderkamer in bezet Praag. Hij heeft een slaapzak, een tafeltje, een potkachel, een stapel boeken en een aanloopkater, Thomas. In zijn gedachten spreekt hij met zijn grote liefde Růžena, met wie hij voor de oorlog een relatie had. Door zo min mogelijk op te vallen probeert hij het regime van nazi's te overleven. Het leven in de stad wordt steeds grimmiger. Hij wordt tewerkgesteld op een joodse begraafplaats aan de andere kant van de stad, moet een ster dragen, wordt bespot en vernederd in de tram en op straat op weg naar huis. Ondertussen worden om hem heen huizen in beslag genomen en mensen in groten getale op transport gezet. Toch blijft Josef denken dat het het beste is om de Duitse verordeningen te gehoorzamen. Totdat op een dag een gebeurtenis hem doet beseffen dat zijn manier van overleven niet de juiste is. Leven met de ster (1949) beschrijft op indringende en onorthodoxe wijze het lot van een joodse man tijdens de Tweede Wereldoorlog. De roman, een hoogtepunt uit het oeuvre van schrijver en journalist Jiří Weil (1900-1959), was in het communistische Tsjecho-Slowakije jarenlang verboden.

Ausgewählt von Urs Heftrich und anderen. Mit einem Kommentar von Michael Spirit, übertragen von Bettina Kaibach. Die Erzählungen von Jiri Weil handeln von den Verwerfungen des 20. Jahrhunderts. Weil blieb wenig erspart: "Mein ganzes Leben glich dem Hakenschlagen eines Hasen", schrieb er einmal. Seine Romane, aus dem Stoff eines dramatischen Lebens, fanden international Anerkennung. Nahezu unbekannt ist bislang Weils erzählerisches Werk, hier erstmals in einer repräsentativen Auswahl übersetzt. Virtuos zieht Jii Weil in diesen Texten alle Register, die seinen extremen Erfahrungen als Tscheche, Internationalist und Jude entsprechen.Seine Erzählkunst reicht von lakonischem Witz und tragischer Komik bis zum Pathos des Erinnerns und der Klage.

Was, wenn deine erste große Liebe dich nie wieder loslässt? Der Austausch mit der Londoner Performing Arts School stellt Jans Leben schlagartig auf den Kopf. Direkt beim Kennenlernen verknallt sich der schüchterne Abiturient bis über beide Ohren in seinen Gastschüler Julian. Allerdings weiß er nicht, ob der attraktive Brite ebenso wie er auf Männer steht. Bei den gemeinsamen Proben zur Inszenierung von Romeo und Julia kommen beide sich endlich näher. Nach Bauchkribbeln und Herzklopfen erleben sie das einmalige Gefühl des ersten Verliebtseins. Doch Jans tiefsitzende Angst vor Verletzung bringt das junge Glück in Gefahr. Verliert er nun den einen Menschen, von dem er schon so lange geträumt hat? Oder ist er für sein Happy End mit Julian zum ersten Mal bereit, furchtlos volles Risiko zu gehen?

Roman des tschechischen Autors (1900-59) über Verfolgung und Widerstand der jüdischen Bevölkerung im besetzten Prag zur Zeit des Holocaust.

Souborné vydání dvou románů,v nichž autor podává svědectví o situaci Židů v protektorátu za nacistické okupace. Život s hvězdou (1949) vypráví o židovském úředníkovi, který se skrývá před transportem na předměstí a žije v očekávání nevyhnutelné smrti. V kritickém okamžiku se vzchopí a rozhodne se zápasit o svůj život. Na střeše je Mendelssohn (1960) vychází ze situace při odstraňování Mendelssonovy sochy ze střechy Rudolfina. Od toho se odvíjejí jednotlivé osudy protagonistů různého společenského postavení.

V knize povídkových a cestopisných črt podává autor výbor ze svých beletristických prací za uplynulých třiceti let. V cestopisné črtě Jezero issykkulské líčí cestu na sovětský Dálný Východ, povídka O korunu a lásku vypráví o mostecké hornické stávce, dějištěm několika črt jsou koncentrační tábory. Knihu uzavírají poválečné črty ze Švýcarska. Mezi ně patří i titulní črta, ironicky konfrontující památku Byronovu se zájmy dnešní společnosti.

Psychologický, zrůdnost nacismu dokumentující román s okupační tematikou. Weil v něm vyprávěním příběhu malého bankovního úředníka-žida, jedné z nesčetných obětí vyhlazovacích akcí nacistů, vylíčil deformaci duše člověka strachem a složité cesty, jimiž došel k odhodlání mu čelit a přemoci jej volným rozhodnutím o vlastním životě. Doslov napsal Jan Grossman.

Román volně navazuje na román: Moskva-hranice. Zobrazuje budování sovětského státu a líčí krutost řádu, který zcela potlačil význam individuality a svobodu jednotlivce. Hrdina knihy Tony Stricker tragicky zahyne na stavbě druhé pětiletky, na Balchaši. Textologicky připravily Jarmila Víšková a Alice Jedličková. Doslov „Shledávám, chtě chválit skutky božské, že bohové jsou zlí...“ napsala Alice Jedličková. Vydavatelskou poznámku napsala Jarmila Víšková.

První svazek publicistiky Jiřího Weila zahrnuje jeho práce od počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kde byl vyslán Komunistickou stranou Československa jako překladatel a lektor marxismu-leninismu. Publicistice jsou vyhrazeny tři svazky, které se snaží zachytit všechny aspekty Weilova novinářského působení, přičemž texty s převahou zpravodajského charakteru byly vynechány. Před vydáním prvního románu měl Weil za sebou téměř dvacet let novinářské činnosti, která úzce souvisí s jeho pozdější beletristickou tvorbou. Publicistika není oddělena do samostatné sekce, ale je zařazena mezi beletristické svazky jako č. 1, 3 a 8, podobně jako u jiných spisovatelů té doby. Weil nikdy neuspořádal svou publicistiku do knihy, přestože v roce 1924 vydal dvě brožury a v roce 1937 malou knihu reportáží, které obsahovaly i dříve publikované články. Je možné, že jeho zdrženlivost pramenila z nevhodného vydavatelského klimatu od třicátých let 20. století až do konce padesátých let, nebo z přesvědčení, že jeho novinářské psaní nebylo dostatečně významné pro knižní vydání, zejména když se od poloviny třicátých let více zaměřoval na beletristický projev. Uspořádal a připravil k vydání Michael Špirit, který napsal ediční poznámku a komentáře.

Souborné vydání tří samostatných próz Jiřího Weila charakterizuje jeho dobově těžko zařaditelný, prožitkově složitý, střihový, výrazně pointovaný styl, umožňující zachytit celou skutečnost až do paradoxních poloh, i hlavní téma jeho díla – osudy českých Židů za protektorátu. V době svého vydání prošlo Weilovo dílo dramatickou kritikou i textovou cenzurou. Popis tohoto Weilova „případu“ v komentáři zachycuje v dokumentární podobě souhrnně historicky těžko popsatelné okolnosti českého literárního života v 50. a 60. letech.

Děj románu z prostředí pražského židovského města se odehrává na přelomu 18. a 19. století. Životní osudy harfeníka, napoleonského vysloužilce i obchodní úspěchy a rodinný život židovského továrníka jsou dějově spjaty s osudy dalších pražských židů v letech kartounkářských bouří, vyvolaných novými vykořisťovatelskými metodami měšťanských podnikatelů a finanční aristokracie. Historický materiál čerpal autor z pamětí židovského továrníka Mojžíše Porgese a z tehdejších policejních relací. Kniha je věnována Státnímu židovskému muzeu.

Román zachycuje trpký úděl českých židů v době nacistické okupace. Ze zápletky kolem svržení Mendelssohnovy sochy ze střechy pražského Rudolfina se paprskovitě rozbíhají příběhy řady lidí nejrůznějšího společenského postavení.

Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu. Dílo pozoruhodné hledáním literárního tvaru pro sdělení nesdělitelného napsal v době, kdy pracoval jako knihovník židovského muzea, kdy nemohl publikovat a kdy zároveň pracoval na slavném románu Na střeše je Mendelssohn, přeloženém do mnoha jazyků. První anglický překlad Žalozpěvu vznikal s pomocí J. Škvoreckého a J. Koláře, doslov napsal Jindřich Toman.

Dobrodružný román o výpravě mladého ruského antropologa do Buchárského emirátu a na Pamír. Bojoval s krutou horskou přírodou, náboženským fanatismem a pověrami i nepoctivostí lidi. Statečnost, odhodlání a vytrvalost mu umožnila dosáhnout exotických oblastí, kam před ním nikdo nepronikl.

Sedmý svazek Spisů Jiřího Weila je zaměřen na povídkovou tvorbu autora (6. 8. 1900 – 13. 12. 1959), zahrnující prózy z knih Barvy (1946), Mír (1949) a Vězeň chillonský (1957), které představují redukovanou podobu Míru. Kromě těchto děl obsahuje také texty, jež byly publikovány pouze časopisecky či ve sbornících, a příspěvky z posmrtně vydaného výboru Hodina pravdy, hodina zkoušky (usp. Jiří Opelík, 1966). V komentáři jsou zahrnuty i krátké prózy z Weilovy písemné pozůstalosti, uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Tento svazek, s povídkami psanými od konce třicátých let do konce padesátých let, se nachází přibližně uprostřed chronologicky koncipovaných třináctidílných Spisů. Odpovídá vzniku próz v období mezi romány Moskva-hranice (1937) a Život s hvězdou (1949), stejně jako mezi reportážemi Češi stavějí v zemi pětiletek (1937) a poválečnými črtami z Polska a Švýcarska (1946–1947). Genezí a publikací povídek se vytváří beletristický pandán k Weilově publicistice zařazené ve Spisech do svazku Stati a reportáže 1938–1959. Zda byl Weilův zájem o kratší prozaický žánr ovlivněn zúžením životního a publikačního prostoru během protektorátu a politicko-společenských poměrů padesátých let, nebo zda povídky sloužily jako „přechodný“ žánr, zůstává spekulací.

Obhajobou disertační práce Gogol a anglický román 18. století ukončil Jiří Weil (1900–1959) v roce 1928 studium slovanské filologie a srovnávacích dějin literatury na FF UK. Vedoucím práce byl Václav Tille, oponentem F. X. Šalda. Weil ve své disertaci – v souladu s proklamovaným komparatistickým zaměřením – usouvztažňuje vývoj anglického romanopisectví 18. století s vývojem díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V interpretačních postupech, ve způsobu práce s konkrétními texty a ve vysoké míře citlivosti k jemným textovým nuancím se poodkrývají schopnosti, které Weil uplatnil později ve svých reportážích, v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce a i v poválečných románech. Podrobným a poctivým uvažováním o Gogolově díle si Weil připravil půdu pro vlastní uměleckou tvorbu. Zpřístupnění textu Weilovy disertace tak umožňuje z nové perspektivy vnímat i Weilovo beletristické dílo. Zároveň některé poznatky a úvahy, jež se staly součástí disertace, Weil uplatnil ještě před jejím sepsáním v přehledových studiích o ruské literatuře, jež byly zveřejňovány v periodikách a jež jsou součástí svazků Spisů 1, 3 a 8. Edice je doplněna vydavatelským aparátem a rejstříky.

Obhajobou disertační práce Gogol a anglický román 18. století ukončil Jiří Weil (1900–1959) v roce 1928 studium slovanské filologie a srovnávacích dějin literatury na FF UK. Vedoucím práce byl Václav Tille, oponentem F. X. Šalda. Weil ve své disertaci – v souladu s proklamovaným komparatistickým zaměřením – usouvztažňuje vývoj anglického romanopisectví 18. století s vývojem díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V interpretačních postupech, ve způsobu práce s konkrétními texty a ve vysoké míře citlivosti k jemným textovým nuancím se poodkrývají schopnosti, které Weil uplatnil později ve svých reportážích, v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce a i v poválečných románech. Podrobným a poctivým uvažováním o Gogolově díle si Weil připravil půdu pro vlastní uměleckou tvorbu. Zpřístupnění textu Weilovy disertace tak umožňuje z nové perspektivy vnímat i Weilovo beletristické dílo. Zároveň některé poznatky a úvahy, jež se staly součástí disertace, Weil uplatnil ještě před jejím sepsáním v přehledových studiích o ruské literatuře, jež byly zveřejňovány v periodikách a jež jsou součástí svazků Spisů 1, 3 a 8. Edice je doplněna vydavatelským aparátem a rejstříky.

Výbor z Weilových povídek, z nichž převažují ty, které autor sám zařadil do sbírek Barvy (1946), Mír (1949) a Vězeň chillonský (1957). Weil jako komunista a žid dokonale pochopil podstatu fašismu a sám na sobě pocítil jeho krutost. Proto je také hlavním a převažujícím námětem těchto próz „hodina zkoušky, již člověku připravil fašismus“. Umí jej postihnout, ať už se teprve v člověku a společnosti rodí, nebo je už v plném rozkvětu, a postavit se na obranu lidství, kýmkoli a jakkoli ponižovaného. Výbor uspořádal, doslov a bibliografickou poznámku napsal Jiří Opelík.

V letech protektorátu byl Jiří Weil personou non grata, vystoupil pod pseudonymem nebo šifrou jen ojediněle, k soustavné publicistice se mohl vrátit až po konci druhé světové války a do roku 1948 pravidelně přispíval zejména do týdeníku Kulturní politika a měsíčníku Literární noviny (jejžspoluredigoval). Po kampani proti jeho románu Život s hvězdou (1949) a po vyloučení ze Svazu československých spisovatelů (1951) publikoval sporadicky stati, které souvisely s jeho prací ve Státním židovském muzeu v Praze, kde našel zaměstnanecký a zřejmě i lidský azyl. Oproti prvnímu a druhému svazku publicistiky, jejichž stati tematizovaly takřka výhradně literaturu a kulturu Sovětského svazu, se autorův zájem rozšířil na písemnictví domácí a na překlady z dalších literatur. Reflexe sovětského písemnictví ovšem neustala ani po přerušení spolupráce s komunistickými tiskovinami (Rudé právo, Tvorba) a autor své pojetí revoluční literatury v zásadě neměnil. Uspořádal, k vydání připravil, ediční poznámku a komentáře napsal Michael Špirit.

Další svazek Weilovy publicistiky obsahuje texty, které vznikly v letech 1933-1937. Zahrnuje tedy i období, které Weil strávil v Sovětském svazu (1933-35), odkud referoval o sovětské literatuře a kultuře.

Málem zapomenutý román Makanna – Otec divů, židovského spisovatele Jiřího Weila, vypravuje dramatický příběh Hekima, falešného proroka, který je nejdřív mocí zrazen, aby proti ni povstal a přisvojil si ji. Na pozadí historických událostí sedmého století popisuje autor slavný vzestup cynika toužícího po moci. Doslov s titulem "Román o lžiproroku" napsal Pavel Eisner. Druhé vydání.

Jiří Weil, autor tak výjimečných knih, jako jsou Moskva-hranice a Život s hvězdou, se koncem 30. let vypravil do Alsaska, aby pátral po díle českého barokního sochaře Josefa Brože. Ocitl se v malebném, čistém a zámožném městečku francouzsko-německého pohraničí, zamořeném nenávistí, která brzy vedla ke světové válce. Nadcházející hrůza, ilustrovaná všedními lidskými situacemi, Weila reportéra sbližuje s novinářskou tvorbou Mileny Jesenské. Alena Wagnerová, novinářka a spisovatelka, zná Alsasko důvěrně a odedávna se také zajímá o jednotlivé lidské osudy v kontextu vražedných dějin. Po letech se vrátila k Weilově výpravě i k osudům barokního českého umělce v cizině.