Dostál Vladimír Book order (chronological)

Výbor sedmi statí (O otrokářské formaci, Polybios a S-ma Čchien, Středověk v historiografii, O literárním "prostředníku", O epoše renesance, Tři básníci, O smyslu dějin) z obsáhlejšího sborníku článků, recenzí a esejůvýznamného sovětského orientalisty dokumentuje velkou šíři jeho vědeckých zájmů a znalostí. Konrad byl nejen vynikajícím lingvistou a historikem, ale i znalcem orientální filosofie a kultury vůbec.

Výbor z povídkové tvorby významného ruského realistického spisovatele obsahuje pět próz: Písčina, Bomby, Na Presně, Smuteční pochod a Galina. Povídka Písčina z r. 1908 zobrazuje drama tří lidí vzájemně se zraňujících v marné touze po osobním štěstí. Črta Na Presně z r. 1905 a povídky Bomby a Smuteční pochod z r. 1906 zachycují revoluční dění v Rusku v r. 1905. Povídka Galina z r. 1916 odhaluje na příběhu mladé učitelky, která přichází s mnoha předsudky a ideály do zapadlé vesnice a poznává nesmírnou bídu a ubohost vesnického života, neužitečnost narodnických iluzí o neporušené mravní čistotě ruského venkova a o vznešeném poslání hlasatelů kultury a osvěty mezi lidem.

Nové zhodnocení básníkova díla se obrací proti měšťáckým literárním historikům, kteří posuzovali Hálka jako umělce nižšího řádu, jako mělkého venkovského idylika. Dostál množstvím citátů z básnického, prozaického i publicistického díla Hálkova dokazuje jasný pokrokový názorbásníkův, který šel vždy s lidem proti feudálním přežitkům, proti reakční církevní hierarchii, proti buržoasnímu zbožnění zisku, proti snobskému poměru maloburžoasie ke kultuře, proti nadvládě peněz nad láskou, proti zotročování přirozených lidských citů bohatstvím, proti pýše a lakotě bohatých sedláků, proti kompromisům peněžní aristokracie s vídeňskou vládou. Hálek hledal vždy oporu v přírodě, v těsném přimknutí k lidu, hlavně venkovskému. Stal se, nesen vírou v prostého pracujícího člověka, mluvčím jeho nespokojenosti s kompromisní a sobecky třídní politikou buržoasie.

Sedlák Lojka byl vždy velice pohostinný člověk. V jeho statku našli přístřeší všichni potulní hudebníci, kalounkářova rodina i kdokoliv další, kdo šel zrovna po světě okolo Lojkovy chalupy. Jen ke svému otci – výměnkáři se Lojka choval tvrdě a lhostejně, jako všichni sedláci ve vesnici. Ale své chování si těžce odpykal, když statek odevzdal svému staršímu synovi Josefovi. Mazaně si sice vymínil, že ještě šest let bude bydlet ve statku a povede hospodářství, ale hned první den po svatbě mu Josef ukázal, že právě on je teď pravým pánem na statku, a nejdříve vyhnal všechny hudebníky. Staří Lojkovi zůstali na statku jen rok. Lojka se raději vzdal hospodaření a odstěhoval se na výminek. Ale i odtamtud ho chtěl syn Josef brzy vypudit i se ženou Baruškou do místností, kde dříve zůstávali potulní hudebníci. To už výměnkáři přetekla trpělivost a ze statku utekl k hrobaři Bartošovi. Bartoš byl v celé vesnici známý pro svou sílu a přímou a čestnou povahu. Právě u Bartoše zůstával více než doma mladší Lojkův syn Franěk, který vyrůstal společně s hrobařovou schovankou Stázou...