Jaroslav Průšek Books

V rozsáhlé historické studii autoři podrobně popisují veřejný a soukromý život čínské společnosti ve městech i na vesnici, administrativní systém, ekonomiku, vědu, řemesla, umění, náboženství, zvyky a obyčeje v 10.-13. stol. Kapitolu o divadle zpracovala Dana Kalvodová. Kniha je cenným přínosem k poznání originální starobylé kultury, která v historii ovlivňovala vývoj poloviny Asie a dnes začíná hrát jednu z dominantních rolí i v celosvětovém měřítku. Velký formát, asi 200 černobílých obrázků a fotografií, barevná příloha, mapy, chronologické tabulky ad. přílohy.

Svazek obsahuje téměř celou žeň Mathesiových "parafrází" čínské poesie (s výjimkou obsáhlého překladu Písně o káře). Básně jsou na rozdíl od předešlého vydání (1950) uspořádány chronologicky od nejstarších výtvorů čínského básnictví někdy z 10. století před naší érou až do doby nejnovější. Rozděleny jsou do 8 period, z nichž nejlépe je dokumentována vrcholná doba čínského básnictví na dynastie Tchangů (618-906). Pro svou věrnost a básnickou dokonalost patří tato sbírka, na níž pracoval B. Mathesius po čtvrt století ke klasickým dílům české poesie. - Spolupráce na překladu a doslov Jaroslav Průšek.

Čínský literát Pchu Sung-ling (1640-1715), zvaný "kronikář podivných příběhů", proslul ve své době (dynastie Ming) jako uznávaný autor básnických sbírek i divadelních her. Nesmrtelnou slávu si však získal obsáhlou sbírkou krátkých příběhů nazvanou Záznamy o podivném ze Studovny klábosení. Naše Zkazky jsou výborem z této sbírky. Původní středověký žánr "zápisků" (pi-ťi) Pchu Sung-ling obohatil o narativní složku a vytvořil fantastickou povídku psanou vytříbeným klasickým jazykem bohatým na literární a historické narážky, které vytvářejí síť odkazů ke známým starším textům a přinášejí do podtextu povídek nepřímé hodnocení, ironický komentář či skrytý druhý smysl. Čtenář zde najde horor, detektivku i snové příběhy o upírech, liškách a jiných nadpřirozených zjeveních. Ty autor často proměňuje v romantické příběhy lásky, kde mezi člověkem a bytostí z jiných sfér vzniká hluboké citové pouto.

Kniha shrnuje studie Jaroslava Průška vzniklé za druhé světové války. Seznamují nás s čínskou filosofií, lidovou slovesností, divadlem, moderní literaturou.

Nové vydání tří nejvýznamnějších beletristických děl zakladatele moderní čínské literatury, povídkových sbírek Vřava a Tápání a sbírky básní v próze Polní tráva, uvádí čtenáře do turbulentní doby čínských dějin a kultury, kdy se rozpadal tradiční starý císařský svět a tu zdráhavě, tu vášnivě nastupoval svět moderní. Lu Sün jako angažovaný, přitom ale pronikavý pozorovatel vykresluje toto „tápání“ i „vřavu“, odrážející se jak na mnohdy ještě starosvětském venkově, tak v rozvíjejícím se městském prostředí. Lu Sünův svět, zabydlený svéráznými figurkami všech možných sociálních vrstev, vytváří bohatou mozaiku příběhů, psychologických črt, malých dramat i emočně vypjatých momentů, které otevírají pomyslné literární dveře do celého čínského dvacátého století.

Více než před 2350 lety vzniklo toto nejstarší vojenské dílo světové literatury - Ping-fa mistra Suna. Dodnes je klasickou knihou na Dálném Východě a mnozí evropští vojevůdci si vysoce vážili její jedinečné moudrosti. Český překlad zaujme nejen ty, kdož studují válečnictví a vojenské umění, ale každého milovníka staré Číny, okouzlí všechny, kteří se ponoří do překvapivé hloubky myšlenek skrytých v úsporných zkratkách starobylého básnického půvabu.

Sbírka dvanácti povídek s nejrozmanitějšími náměty (milostnými, strašidelnými, dobrodružnými, náboženskými, historickými i kriminálními). Jejich hrdiny jsou převážně příslušníci nižších vrstev čínských velkoměst, řemeslníci, příručí, soukromí učitelé, majitelé krámků a jiní. Čtenáři poskytnou zvláštní zážitek už vypravěčským uměním středověkých čínských vypravěčů a otevřou před ním zajímavý pohled na kus života a společenské poměry Číny před téměř osmi stoletími. Příběhy tohoto typu přednášeli pouliční vypravěči ve velkých městech na tržištích, v čajovnách, v okolí chrámů... 3. vydání....

Smyslem této knihy je dobro a zdokonalováni člověka. Konfucius (551–479 př. Kr.) hlásal nové zásady spoločenského řádu, ktorý zajistil na dva tisíce let neprerušené trvání jednoho z najkulturnějších a největších národů světa. A celý daleký východ vzdával památce Konfuciově největší pocty, neboť jeho náuka obracela se k otázce pro lidstvo nejdůležitejší, totiž k tomu, jaká má být poměr člověka k člověku a jak má být lidská společnost organisována bez násilí a bez útlaku. To, čemu se nejvíc podivujeme na čínské společnosti, je vřelá lidskost a tato národní vlastnost je z valné části zásluhou učení Konfuciova. Překladatelé „Hovorů Konfuciových“ – čeští orientalisté prof. V. Lesný a Dr. J. Průšek – snažili se zachytit v českém převodu jak kouzlo myšlenky, tak kouzlo slova, jimiž myšlenky jsou vyjádřeny a učinit tak čtenáře takřka účastníkem hovorů vedených daleko na Východě před 2400 lety – hovorů, jejichž zásady jsou dnes stejně platné jako tehdy.

Aktualizované vydání Hovorů Konfuciových (vyd. Jan Laicher r. 1940)

Zpěvy staré Číny je označení pro několik básnických knih Bohumila Mathesia, obsahujících volná přebásnění staré čínské poezie. Tyto texty byly vydány v několika sbírkách a měly velký vliv na českou poesii dvacétého století. Bohumil Mathesius se k čínské poesii dostal poprvé vesbírce Černá věž a zelený džbán (1925). Tato sbírka se stala jádrem pozdější sbírky Zpěvy staré Číny (1939). Tuto sbírku Mathesius později doplnil o další básně, čímž vznikla sbírka Nové zpěvy staré Číny (1940) a později Třetí zpěvy staré Číny (1949). Později vydal Mathesius všechny tři sbírky v jednom svazku - Zpěvy staré Číny ve třech knihách (1950). Tato sbírka byla později několikrát znovu uspořádána, např. Jaroslavem Průškem (1960 pod názvem Zpěvy staré Číny). Několik dalších Mathesiových parafrází čínských textů do sbírek nezařazených (např. výbor Krásná slova o víně, soukromý tisk 1943, Zpěvy nové Číny, překlady moderní čínské poesie, 1948, texty z pozůstalosti). Celkově vyšlo do roku 1988 dvacet osm vydání některé části Mathesiových překladů. Všechny Mathesiovy čínské parafráze vyšly v kritickém vydání pod názvem Zpěvy staré Číny v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1988 v edici Jiřího Fraňka a Oldřicha Krále.

Autor - nejvýznačnější český sinolog, člen Čs. akademie věd a laureát státní ceny - podává ve své práci přehled čínské literatury, která vznikla v osvobozených oblastech za války s Japonskem a později s Kuomintangem - tedy v letech 1942-1950. První hranice je dána Mao Ce-tungovými "Rozhovory o literatuře", udávajícími převrat v orientaci spisovatelů, a v r. 1950 vznikla díla, jež dokreslují předchozí vývoj a naznačují tendence další. V šesti oddílech jsou probrány nejprve obecné podmínky čínského kulturního života, dále pak charakteristické rysy lidových výpravných zpěvů a nové poezie, nové prózy a divadla, rozvíjení realistických tradic staré lidové slovesnosti, a ukázky z nové poezie. Zvláštní pozornost věnuje autor tematice nových děl, u nichž, pokud jde o poezii, uvádí přímo převody v textu (nikoli básnické překlady), a u prozaických děl a dramat uvádí obsah.

Kožený střevíc: o tom, jak kožený střevíc byl jedinou stopou, která usvědčila boha Örh-langa. Příběh ze staré Číny - ze středověkého čínského originálu přeložil a doslovem opatřil Jaroslav Průšek, básnické vložky upravila Jarmila Urbánková, sedmi dřevoryty vyzdobil Stanislav Kolíbal.

O národní výtvarné tradici čínské. Dílo podává poprvé v české literatuře souborné vylíčení dějin čínského výtvarného umění. Sleduje čínskou výtvarnou tradici od dob předhistorických, důkladně pojednává o bronzech a jiných památkách doby Šangů ve druhém tisíciletí předn. l., o sakrálních nádobách a plastice období čouského a chuajského, o sochařství, keramice a malířství doby chanské, o buddhistickém umění a jeho vyvrcholení za dynastie Tchangů. Zvláštní kapitoly jsou věnovány přehledu čínského malířského umění, dále umění keramického a drobného. Větší část svazku zabírají vyobrazení, reprodukující převážně umělecké předměty z čs. sbírek.

Předlohou tohoto díla byl čínský originál neznámého autora na rozhraní 12. a 13. století a vychází z původních sbírek básní, v níž se zachovaly zmínky o Bohyni milosti. Povídka je doplněna o ukázky původních dřevorytů neznámého malíře.

Kožený střevíc: o tom, jak kožený střevíc byl jedinou stopou, která usvědčila boha Örh-langa. Příběh ze staré Číny - ze středověkého čínského originálu přeložil a doslovem opatřil Jaroslav Průšek, básnické vložky upravila Jarmila Urbánková, sedmi dřevoryty vyzdobil Stanislav Kolíbal.

Románový kaleidoskop ze života elitních proudových letců-stíhačů Československé lidové armády.

Parafráze staré čínské poesie. Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. První z celkem tří svazků Mathesiových básnických parafrází staré čínské poesie, nazvaných "Zpěvy staré Číny". Tento svazek byl po velkém úspěchu později doplněn ještě dalšími dvěma ("Nové zpěvy Staré Číny" a "Třetí zpěvy staré Číny").

Kniha, vzniklá důkladným přepracováním a rozšířením autorovy slovenské brožury, pokouší se o shrnutí nejdůležitějších faktů nesmírného revolučního procesu, probíhajícího v Číně. Zjišťování i nejzákladnějších dat, míst, příčin a pohnutek událostí naráží při dočasném nedostatku pramenů na nepřekonatelné obtíže. Tím větší zásluha náleží dílu, jež vnáší světlo do spletitých otázek. Podává histor. perspektivu, postupující od obecných předpokladů k samému jádru dějů. Ukazuje na souvislost s Velkou říjn. revolucí, sleduje vývoj komunist. strany v Číně, příčiny neúspěchu první národ. a demokrat. revoluce, rozvoj sovětských oblastí, rozklad Kuomintangu, vítězství demokrat. armád a končí úvahou o dosahu čínských událostí a prognosou. "Více než miliarda lidí dostala se do pohybu a není na světě síly, která by ji zastavila ... Není pochyby, že jejich osvobození bude znamenat i nový rozvoj tvůrčích sil a že do světové kultury vnikne nový mocný příliv nových sil idejí, námětů a tvarů, celé ono životní bohatství, dřímající v masách dosud utištěného lidu." Připojen chronologický přehled, rejstřík a seznam vyobrazení (dřevorytů).

„Dal jsem této knize jméno Sestra moje Čína. Vypůjčil jsem si ten název z Pasternakovy sbírky básní Sestra má – život. Hodí se mi, vystihuje lépe můj poměr k této zemi než kterýkoli jiný, o nichž jsem přemýšlel. Mám rád tu zemi, je mi blízká jako sestra. Ale jako k sestře jsem k ní kritický, viděl jsem její bídu, znám její nedostatky. Byl jsem jí nadšen, zklamán a roztrpčen, ale nikdy jsem nemohl být lhostejný. Nemůžeme být lhostejní k tomu, co je nám blízké.“