Monika Zgustová Books

Named a Notable Translated Book of the Year by World Literature Today A poignant and unexpectedly inspirational account of women’s suffering and resilience in Stalin’s forced labor camps, diligently transcribed in the kitchens and living rooms of nine survivors. The pain inflicted by the gulags has cast a long and dark shadow over Soviet-era history. Zgustová’s collection of interviews with former female prisoners not only chronicles the hardships of the camps, but also serves as testament to the power of beauty in face of adversity. Where one would expect to find stories of hopelessness and despair, Zgustová has unearthed tales of the love, art, and friendship that persisted in times of tragedy. Across the Soviet Union, prisoners are said to have composed and memorized thousands of verses. Galya Sanova, born in a Siberian gulag, remembers reading from a hand-stitched copy of Little Red Riding Hood. Irina Emelyanova passed poems to the male prisoner she had grown to love. In this way, the arts lent an air of humanity to the women’s brutal realities. These stories, collected in the vein of Svetlana Alexievich’s Nobel Prize-winning oral histories, turn one of the darkest periods of the Soviet era into a song of human perseverance, in a way that reads as an intimate family history.

Originally published in Spanish, this book explores themes of identity and existentialism through a gripping narrative. It delves into the complexities of human relationships and the struggles of navigating personal demons. The story is set against a backdrop that enhances its emotional depth, inviting readers to reflect on their own experiences and choices. With rich character development and a thought-provoking plot, it offers a unique perspective on the challenges of modern life.

Aus Zitaten, Gesprächen und Ortsimpressionen zeichnet Monika Zgustová das von Gegensätzen durchzogene Lebensbild dieses Autors, erzählt von seiner Kindheit in den letzten Tagen der österreichisch-ungarischen Monarchie, von zwei Weltkriegen und dem Prager Frühling bis zu den Ereignissen 1989. Hrabals erste literarische Entwürfe auf der Rückseite von Rechnungsformularen, der Höhepunkt seiner Popularität als Schriftsteller, der Kampf mit dem Publikationsverbot sind Stationen dieses Lebenswegs ebenso wie sein Jurastudium, die Arbeit als Bahnhofsvorstand und Kulissenschieber und die Vorliebe für Kneipen und Katzen.

KOBIETY, KTÓRE OKRADZIONO Z ŻYCIA Jelena jest pielęgniarką i codziennie patrzy na umierających w osamotnieniu więźniów. Nie chce ulec kierownikowi lazaretu, więc za karę trafia do kopalni. Od teraz towarzyszy jej ciemność i ból. Przez 10 lat. Janina z Wołynia pracuje przy wycince drzew. Ciągle jest głodna i zmarznięta. Po uwolnieniu razem z rodzicami i rodzeństwem tuła się po górach i pustyniach. Do domu nie wraca nigdy. Walentynę zabrano od córki i uwięziono. Przenoszono z obozu do obozu. Pewnego dnia mróz i wyczerpanie stają się już nie do zniesienia – Walentyna próbuje się otruć. Cudem zostaje odratowana – tylko po to, by dalej cierpieć. Całe życie było przed nimi. Niesłusznie skazane i wyrwane ze swoich światów, trafiły do piekła z lodu. Na końcu świata, gdzie szczęście nie istniało, walczyły o przetrwanie.

In den Jahren 1920/21 zog der aus Odessa stammende jüdische Schriftsteller Isaak Babel mit der berüchtigten Kavallerie der Roten Armee in den Polnisch-Sowjetischen Krieg, um als Korrespondent von den Ereignissen zu berichten. Sein Erzählzyklus »Die Reiterarmee«, der 1926 auf Grundlage seines Tagebuchs erschien, machte ihn mit seiner schonungslosen Darstellung in den Augen einiger Militärkommandanten und Schriftsteller zum Feind der neuen Sowjetmacht; 1940 wurde Babel hingerichtet. Mit der Verbindung von äußerster Formstrenge und expressionistischen Bildern schuf Isaak Babel eine neue literarische Ausdrucksform. Anlässlich des 100. Geburtstags Babels legte Peter Urban eine neue Übersetzung vor, die erstmals den vollständigen, unzensierten Text übertrug. Das Buch enthält neben den Erzählungen im Anhang journalistische Arbeiten Isaak Babels aus dem »Roten Kavalleristen«, Skizzen und Entwürfe, Bemerkungen zum Stil Babels, ein historisches Stichwort zu General Budjënny u. a. sowie eine editorische Notiz und Anmerkungen. »Das Hauptwerk des wohl größten russischen Schriftstellers unseres Jahrhunderts, den Erzählungsband ›Die Reiterarmee‹ von Isaak Babel, haben wir endlich in einer unzensierten Ausgabe und in einer hervorragenden Übersetzung erhalten. Das Buch ist immer noch aufregend. Immer noch? Manche dieser poetischen Geschichten aus den zwanziger Jahren verstehen wir heute besser als früher.« Marcel Reich-Ranicki

Un crític dart coneix, a Petersburg, una misteriosa pintora nord-americana dorigen rus, Patricia Pavloff. Seduit per lencís de lartista, el jove crític decideix escriure un llibre sobre la seva obra i li segueix els passos fins a Sitges, on ella viu. La dona li mostra, a la vegada, les dues facetes de la seva personalitat: tan aviat és amistosa, entremaliada i gairebé frívola com esdevé, tot duna, freda, distant i altiva. Una altra dona, Radhika, que viu amb Patricia, fa créixer la tensió del noi: la seva bellesa voluptuosa latrau tant com lallunyen les seves opinions polítiques. Vadim, el crític rus, no sap quina de les dues dones desitja més i comença a tenir dubtes sobre les raons del seu viatge. Menta fresca amb llimona és una novel·la damors, derotisme i de passió que fascina per latmosfera sensual, per les pinzellades vives i els contorns fugissers i per la descripció de la relació entre un home que ve de lEst i dues dones occidentals, on cap dels tres no pot escapar dallò que la Història nha fet.

La jove russa Vàlia i el marine nord-americà Bill mantenen una relació amorosa que el 1945, amb la fi de la guerra, s'estronca sobtadament. Bill desapareix sense donar cap explicació i, més endavant, Vàlia és acusada d'espionatge per les autoritats soviètiques. Separada de la mare i de la filla de dos anys, Vàlia busca forces en l'amistat amb altres preses i en la pràctica del teatre per suportar tants anys al gulag. Quan finalment recupera la llibertat, toparà amb una filla que amb prou feines coneix, i amb Bill, ara un científic reconegut als Estats Units. La nit de Vàlia és la història dramàtica i esperançada d'un gran amor enfrontat a les adversitats de la Història. Monika Zgustova va conèixer l'autèntica Vàlia, fa pocs anys, en un pis als afores de Moscou.

Románový životopis Bohumila Hrabala (1914 1997) vznikl ještě za jeho života; čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění, a tak nás provází jeho dětstvím a mládím, meziválečným obdobím v Nymburce, druhou světovou válkou, prvními roky po komunistickém převratu ve slévárnách na Kladně a ve Sběrných surovinách v Praze. Zároveň dává nahlédnout do prvních Hrabalových básnických pokusů, do jeho nitra v době slávy v šedesátých letech i v pozdějším období depresí. Vzpomínkami Hrabalovými, jeho přátel i jeho odpůrců, ale především vlastním vyprávěním autorka vykreslila pozoruhodný portrét spisovatele, který zavrhuje jakékoli kázání či moralizování a jehož dílo se stalo jedinečným poselstvím nejen pro českého čtenáře. Kniha vychází při příležitosti 90. výročí Hrabalova narození a je doplněna unikátními, většinou dosud nepublikovanými fotografiemi.... celý text

Milena Jesenská byla nadaná překladatelka, novinářka, feministka a humanistka. A také blízká přítelkyně Franze Kafky. Román líčí její nevšední život ve čtyřech kapitolách: Cizinka, Překladatelka, Novinářka a Trestankyně. Milena byla součástí intelektuální elity, která se scházela ve vídeňských kavárnách, spolu s Musilem, Krausem, Werfelem a Brochem, i členkou odboje, když nacistická vojska napadla Československo. Bouřila se proti tradičnímu řádu, který jí chtěl vnutit nejdříve otec a posléze manžel, proti druhotné roli přisuzované ženám v redakcích novin i v prostředí práce. V poslední kapitole, ve které ji sledujeme v ženském koncentračním táboře v Ravensbrücku, se Milena seznamuje s Margarete Buberovou-Neumannovou, německou novinářkou, s níž ji bude pojit důvěrné pouto. Na základě písemností, článků a dopisů, které se od Mileny dochovaly, a svědectví těch, kdo ji znali, rekonstruuje Monika Zgustová život této statečné a mimořádné osobnosti. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Novela Zimní zahrada exponuje intimní život hrdinky mezi dvěma muži na pozadí "velkých dějin". Příběh se odehrává v rozpětí několika desetiletí - do invaze, za normalizace, po převratu. Vypravěčka Eva má silné umělecké cítění a prožívá napětí mezi svým vnitřním světem a proměnami doby, jež jí znemožnila studia a uplatnění. Ze dvou nápadníků je jí bližší malíř a hudebník Karel, ale jejich vztah nedojde naplnění, zatímco druhý, bezcharakterní kariérista Milan, si ji paradoxně k sobě připoutá

Tři příběhy, strhující osudy výjimečných žen z uplynulého století tvoří tuto knihu o velikosti lásky a vášně, o kráse a tragice života. Příběhy Vévodkyně z Alby, Boženy Němcové a Niny Berberové.

Tichá žena je autorčin první velký román v tom nejlepším slova smyslu, v soudobé literatuře až nezvykle široce rozkročený, v němž sledujeme dramatické osudy aristokratické hrdinky téměř celým uplynulým stoletím. Nejenom rozpětí v historickém čase, plném nadějí i lidských tragedií, ale také rozpětí v prostoru světa je určující pro toto dílo. Tíživé téma emigrace nás uvádí do jeho téměř nejkrajnějších částí: od Sibiře po Nový svět. Sibiř, otcovo vyhnanství v lágru, Amerika, místo, kde se jeho syn snaží založit nový nebo jiný život, když sem po ruské invazi odešel za možností pracovat. Hrdinka románu prožívá šťastná léta jenom ve svém mládí. Její setkání s ruským malířem, který uprchl do Československa, je pak až symbolické. Od té chvíle se vedle emigranta jako by tichá žena stala také vyhnancem. Existenciální rozměr románu nás staví před věčnou a věčně tísnivou otázku po smyslu a směřování života. ... celý text

Prolog novely se odehrává v současném Rusku, ale už po několika stránkách se přesuneme do horkého Španělska. Novela fascinuje svou exotickou i erotickou atmosférou, scénami mučivého čekání a očekávání, leckdy zklamaného, napínavým líčením vztahů mezi jedním mužem z Východu a dvěma tajemnými ženami.

Monika Zgustová v díle na pomezí románu a literatury faktu Oblečené k tanci na sněhu zachycuje autentická svědectví devíti „silných, vnímavých a statečných“ žen, které se dostaly do spárů jednoho z nejděsivějších totalitních režimů lidských dějin, a přece se nezlomily a dokázaly se vrátit do alespoň zčásti normálního života. Zgustové hrdinky líčí nejen své děsivé zkušenosti s prostředím stalinských lágrů, ale také strázně onoho „návratu do civilu“, jenž byl nejednou stejně nesnadný jako pobyt v místech s běžným lidským životem skoro neslučitelných. Všechny se shodnou na tom, že přežily zejména díky skutečnosti, že se upnuly na literaturu a poezii a nalezly krásu i ve zcela odlidštěných podmínkách a že jim pobyt v táborech pomohl si uvědomit, jaké hodnoty jsou skutečně důležité. Drásavému tématu navzdory je kniha oslavou života a vyznívá pozitivně v tom smyslu, že i takto drastickou zkušenost je možné přežít.

Příběh Jany, narozené v Praze, která kvůli pronásledování komunistickým režimem opouští s manželem a dvěma dětmi svou zemi a začíná nový život ve Spojených státech. Monika Zgustová v novém bilančním románu literárně skvěle přetavuje těžká témata rodiny a emigrace na pozadí dějin dvacátého století. Ohlíží se jemným, nostalgickým jazykem, krystalicky čistým. Jako by vypravěčka se čtenářem zvolna upíjela čaj provoněný jasmínem, vedla ho zákrutami svého života a sdílela údiv nad světem. Sáhla do osobních dramat, popsala onu tragédii, kterou lidem škodolibě nachystala příroda a jmenuje se rodina. Příroda sváže vlákna citlivého srdce a napojí ho na lidi, kteří si jdou bytostně na nervy. Usadí lidi s rozdílným citem a smýšlením v rodinných hnízdech, kde se mísí intimní blízkost a nepřekonatelný odpor. Především vzorec vztahů matek a dcer je zrcadlo. Stojí si v cestě, vzduchem jiskří konkurenční boj; bojují o přízeň patriarchy rodinného krbu. Osud, který s námahou sotva unesou, ale unést musejí.

Před třiceti lety rodina musela uprchnout před totalitou a „normalizací“. Od té doby je vztah jejích členů poznamenán vším, co exil navždy zlomil. V průběhu let si všichni znovu vybudovali své životy, i když na různých kontinentech, s vědomím, že nejsou odnikud. Vzdálenost, málo času, který spolu sdílejí, a rozdílná realita, v níž žijí, jejich pouta oslabily. Když dcera letí přes oceán, aby se možná naposledy setkala se svou matkou, přezkoumává životy obou a hledá pochopení. A po příletu ji čeká ještě nejedno překvapení, které ukáže, že konec života může být tím nejintenzivnějším, nejhlubším a nejkrásnějším okamžikem, jaký lze prožít.

Mé jméno je Světlana Allilujevová. Narodila jsem se 28. února 1926. Můj otec zemřel roku 1953. Jmenoval se Josif Stalin. Jediná dcera sovětského diktátora měla až neuvěřitelný osud. V šestnácti se zamilovala do židovského lékaře, kterého její otec poslal do gulagu. Roku 1963 se vášnivě zamilovala do indického komunisty, a když si po jeho smrti prosadila, že s jeho popelem odjede do Indie, požádala na ambasádě USA o politický azyl. V Americe zbohatla na své slavné knize Dvacet dopisů příteli, o všechno ji ale obrala náboženská sekta. Musela se skrývat nejen v USA, ale i v Eropě. Zemřela roku 2011 ve Wisconsinu. Biografický román Moniky Zgustové je originální, napínavý a plný zvratů.