Kateřina Lachmanová Books

Kiedy należy przebaczać? Dlaczego trzeba prosić o przebaczenie? Książka porusza trudne tematy duchowego zniewolenia, które nie omijają żadnego człowieka. Jakże często nie potrafimy powiedzieć 'przebaczam'. Jest to niemal równie trudne, jak uznanie własnej winy i proszenie o przebaczenie. Książka mówi o różnych przyczynach takiego stanu, związanych z nim trudnościach i próbach ich pokonania. Człowiek powinien dążyć do głębokiego pojednania we wszystkich relacjach: z sobą, z Bogiem i innymi.

Soubor čtyřiceti krátkých zamyšlení nad tím, jaký význam má milosrdenství v duchovním životě.

Kniha o dôsledkoch neodpustenia a samospravodlivosti v živote jednotlivca, Cirkvi i národa. Existujú dva typy duchovnej neslobody, s ktorou mal a má osobnú skúsenosť každý obyvateľ planéty Zem. Ide o "väzenie neodpustenia" a "väzenie samospravodlivosti". Sú to dve úplne opačné situácie. V prvom prípade niekto človeku ublížil a nevie povedať "odpúšťam", v druhom prípade sa on sám previnil a nedokáže poprosiť o odpustenie. O možných príčinách takého stavu, o ťažkostiach, ktoré z toho plynú, a o ceste z nich je táto kniha. Prvé vydanie.

Bůh je Bohem pokoje. Vzpomeňme si na zkušenost proroka Eliáše: Bůh nebyl ani ve vichru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale „v tichém a jemném vánku“ (srov. 1 Král 19,12). Často se zneklidňujeme a chceme všechno vyřešit sami, ačkoli by bylo účinnější zůstat pokojně před Božím pohledem a nechat jej jednat, s moudrostí a mocí nekonečně větší, než je ta naše. „Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: ‚V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství‘“ (Iz 30,15). Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové.

With over a million copies sold, this classic work is essential reading for all who ask, “Where has my struggle led me?” A chance encounter with a reproduction of Rembrandt’s The Return of the Prodigal Son catapulted Henri Nouwen on an unforgettable spiritual adventure. Here he shares the deeply personal and resonant meditation that led him to discover the place within where God has chosen to dwell. As Nouwen reflects on Rembrandt’s painting in light of his own life journey, he evokes a powerful drama of the classic parable in a rich, captivating way that is sure to reverberate in the hearts of readers. Nouwen probes the several movements of the parable: the younger son’s return, the father’s restoration of sonship, the elder son’s resentfulness, and the father’s compassion. The themes of homecoming, affirmation, and reconciliation will be newly discovered by all who have known loneliness, dejection, jealousy, or anger. The challenge to love as God loves, and to be loved as God’s beloved, will be seen as the ultimate revelation of the parable known to Christians throughout time, and is here represented with a vigor and power fresh for our times.

„Jsou lidé, které si Bůh oddělí a vezme stranou. Ale jsou druzí, které nechá uprostřed zástupů, které ‘nestáhne ze světa’. Jde o lidi, kteří vykonávají běžnou práci, mají normální rodinu nebo žijí ve světě běžným životem svobodného člověka. Jde o lidi, kteří mají běžné nemoci a běžné smutky. Mají normální dům a normální oblečení. Jsou to lidé, které potkáte na jakékoli ulici. Tito lidé milují branku, která se otvírá na ulici, zrovna tak jako jejich světu neviditelní bratři milují bránu, která se za nimi definitivně zavřela. My druzí, lidé ulice, jsme hluboce přesvědčeni, že tato ulice a tento svět, kam nás Bůh postavil, jsou pro nás místem našeho posvěcování. Pevně věříme, že nám k tomu nic podstatného nechybí. Neboť jestliže by chybělo, Bůh by nám to již dal!“ (citát z díla) Na základě citátů Madeleine Delbrêlové autorka osvětluje některé aspekty tzv. laické sprituality, která je důležitou součástí života dnešních křesťanů.

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem. Přímluvná modlitba je rovněž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. Naší víry, protože přímluvou vyjadřujeme, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. A je projevem lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme vynechat dobro, které pramení z Boha a jeho moci.

Podtitul: Zrkadlo pre klasických i notoricky preťažených leňochov Témou knihy je lenivosť v klasickom a tradičnom chápaní, ale aj lenivosť v širšom slova zmysle. Rehoľníci by povedali acedia alebo vnútorný rozklad, ktorý sa raz prejaví nedbalosťou a nečinnosťou, druhý raz naopak - horúčkovitou aktivitou či svojvoľným rozptyľovaním pozornosti a vnútornej energie. Knižka je preto určená nielen tým, ktorí robia málo alebo nič, ale aj tým, ktorí robia priveľa alebo sú poháňaní všetkým možným, len nie Duchom. Vydanie prvé z českého originálu Dvojí tvář lenosti preložila Mária Majerníková