Šabat

Kniha sepsaná po druhé světové válce jako připomínka minulých časů, odává věrné svědectví o průběhu šabatu v tradiční židovské komunitě na jihu Polska. Nejde o etnografickou studii či o výčet náboženských předpisů, ale o původně pojaté líčení, jehož autor před námi se spontánností lidového malíře zachycuje plynulý proud průběhu zmí ěného svátku, proud sestávající jak z náboženských úkonů, tak z drobných činů či gest, jejichž náboženský rozměr není vždy zjevný, ale které tvoří nezbytný protějšek zmín ěných úkonů. Svět mužů na straně jedné a žen a dětí na straně druhé, o šabatu tak rozdílné, se setkávají, aby smysl šabatu došel naplnění. Erlichův styl se výrazně liší od stylu klasiků jidiš literatury (ať už máme na mysli generaci "velkých zakladatelů" či autory, jako byli D. Bergelson, Der Nister a další) i od stylu současné literatury hebrejské. Ale právě jeho zdánlivě tak prosté obrazy zanechávají ve čtenáři trvalý dojem, mnohem hubší, než jakým dokáže zapůsobit odborná studie či pero romanopisce, často poplatné stereotypu či dobové módě. Erlichovo origiální svědectví nám dává procítit tradiční šabat v jeho četných dimenzích.