Křesťanská hlubinná meditace

„Je třeba mít na paměti, že nikdy beze zbytku nepochopíme, co to je křesťanská modlitba, protože pro nás, ostatně jako sám život, zůstane tajemstvím.“ Tato autorova slova však rozhodně neznamenají, že bychom se měli nechat od modlitby odradit. Naopak, chápejme je jako pobídku k tomu, abychom do tajemství modlitby stále více pronikali, aby se naše modlitba stávala opravdovější, vřelejší a my při ní skutečně „zajeli na hlubinu“. Malým příspěvkem k našemu modlitebnímu úsilí chce být i předkládaná kniha. Wilfrid Stinissen v ní formuluje řadu užitečných rad, které nám při tom mohou být nápomocny, a dává rovněž „návod“ na dvacet konkrétních meditací: na meditaci o kříži, meditaci na nedělní ráno, meditaci zaměřenou na vzývání Ježíšova jména apod. Připomíná, že máme účast na Božím životě a že v hlubinách své přirozenosti jsme světlem, neboť v samém středu naší bytosti přebývá Kristus. Při meditaci jde tudíž o to, abychom ve svém nitru vyhledávali setkání s ním, nechali se naplňovat jeho láskou a tu potom šířili dál. A jestliže věčný život znamená stále hlouběji se nořit do bezedné hlubiny Boží krásy a lásky, pak předchutí onoho blaženého noření se do Boha může někdy být v jistém smyslu také meditace. Proč se o ni tedy více nesnažit?