Šéf

Když jsem poprvé potkala Chase Parkera, udělala jsem špatný dojem. Schovávala jsem se na toaletě v restauraci a zoufale prosila kamarádku, aby mě zachránila z příšerného rande. Chase mě slyšel a začal mi dávat nevyžádané vztahové rady, přičemž mě nazval pěknou mrchou. Odpověděla jsem mu, ačkoli jsem musela uznat, že je pohledný. Když kolem nás prošel, ušklíbnul se a já ho nemohla přestat sledovat. Zjistila jsem, že mě několikrát přistihl při pohledu na něj. Když se s partnerkou objevil u našeho stolu, myslela jsem, že mě přišel napráskat, ale místo toho předstíral, že se známe, a začal vyprávět fiktivní historky z našeho smyšleného dětství. Nudné rande se rázem proměnilo v bizarně zábavné. Po rozloučení jsem na něj nemohla přestat myslet, i když jsem věděla, že se už nikdy nepotkáme. Jaká byla pravděpodobnost, že se dva cizinci znovu setkají ve městě s osmi miliony obyvateli? O měsíc později se však stal mým novým šéfem.