Nessun dorma ... a jiné příběhy

Třináct povídek ze současnosti (přesněji z let 1996–2004) vypráví o ženách a dívkách, jejichž dlouhodobé všední problémy v nečekaném okamžiku nezvratně a osudově kulminují. Do běžného života hrdinek různého, převážně však středního věku zasahují okolnosti, které je definitivně zbavují posledního zbytku iluzí o světě i o sobě samých. A pokud některé z nich nějaká iluze ještě zbude, přijde o ni nepochybně ihned po závěrečné větě. Určitou výjimku představuje pouze titulní novelka Nessun dorma, jejíž „pohádkově“ vysvobozující konec lze nicméně zároveň chápat i jako vyústění hororové. Příběhy s konkrétním sociálním ukotvením a přesnými dobovými detaily jsou nezřídka protkány fantaskními motivy a symboly. Žánrově oscilují mezi realistickou psychologickou povídkou, groteskou a antiutopií. Knížka není určena konzumentkám dámského oddechového čtiva, pro které coby varování citujeme dávné vyjádření Michaela Bronce, vydavatele sborníku fantasy literatury, zamítajícího povídku Léto v Pyropoli: „…nesmírně zajímavá, ale natolik šílená, že bych si s ní netroufl sborník otevřít“ (Drakobijci IV, nakl. Straky na vrbě, Praha 2002. Doslov, s. 443). K tomuto názoru autorka suše podotýká, že Léto v Pyropoli nezobrazuje nic jiného než její každodenní existenci. Obdobně jako ostatních dvanáct příběhů nezobrazuje nic jiného než každodenní existenci řady dalších žen (a mužů).