Přirozená linie ženského těla

Psychologické prózy Jindry Tiché si od devadesátých let získaly početnou čtenářskou obec. Přirozená linie ženského těla patří k tomu nejlepšímu, co tato česko-novozélandská autorka v beletrii vytvořila. Na osudech žen tří generací sleduje proměny života u nás, jak se odrážejí ve společenských souvislostech i v intimním mikrosvětě jednotlivců. Citlivě zachycuje atmosféru první světové války, konce Rakousko-Uherska, první republiky, nacistické okupace a postkomunistické společnosti. Čtenáři se setkají s autorčinou babičkou Annou, jednou z mála tehdejších podnikatelek, která v Bratislavě vybudovala úspěšný módní salon inspirovaný proslulými návrháři a módními domy v Paříži, Římě a Vídni. Část románu se odehrává v soudobých Čechách, kde jsou problémy stáří a nemoci popsány s nevšedním realismem. Autorka kritizuje lhostejnost a krutost, s níž se zachází s umírajícími v léčebnách dlouhodobě nemocných. Zdroj filozofických a politických ideálů, které v dnešních Čechách převažují, nachází u myslitelů devatenáctého století. Zaznamenává také postřehy o soužití Čechů a Slováků v různých fázích dvacátého století. Jindra Tichá tak ve své desáté knize opět přináší nadhled a hluboké vnitřní zaujetí, které čtenáře strhne od první stránky.