Předčasný pohřeb

Horror, latinské slovo pro „hrůzu“ a „strach“, se stalo označením pro hrůzostrašné příběhy v literatuře a filmu. Edgar Allan Poe je často považován za praotce literárního horroru, avšak toto označení není zcela přesné. Hrůzostrašné prvky se objevují v nejstarších textech, legendách a pohádkách, kde slouží jako zaklínadlo proti smrti. Před Poeem existoval gotický román, charakteristický pro anglickou literaturu 18. a 19. století. Poe však neaplikuje pouze preromantickou fantastiku, ale spíše realizuje filosofickou polohu, která osciluje mezi racionálně-realistickým východiskem a grotesknem jako zobrazením absurdního bytí. Jeho zájem se soustředí na horror, který je intelektuálně gestický, známý jako horror vacui – strach před prázdnem. Poeův horror je gestem nihilismu, spřízněným s nihilismem markýze de Sade nebo hraběte de Lautréamonta, a má málo společného s tajuplnem černých románů. Společné je však lidské a vysvětluje sílu Poeových metafor smrti, soustředěných v souboru Předčasný pohřeb. Povídky zahrnují: Pád do Maelströmu, Rukopis nalezený v láhvi, Podlouhlá bedna, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo, Sud vína amontilladského, Berenice, Zánik domu Usherů, Skokan, Maska Červené smrti, Příběh z Rozeklaných hor, Rozhovor Eirose s Charmionem.