Hlas hory

Kawabatova vrcholná románová próza z první poloviny padesátých let. Čtenáře v první chvíli až zaskočí svou každodenností: jako v televizním seriálu tu sledujeme napohled banální epizody z poválečného života rodiny tokijského obchodníka Šinga Ogaty, trýzněného rozpadem manželství své dcery, nezodpovědným milostným poměrem syna i vlastním stále silněji se připomínajícím stářím. Teprve pozornější pohled na zdánlivě nesourodé kapitoly románu odhalí jeho promyšlenou stavbu a organickou strukturu, v níž se obraz rozkladu tradičního japonského systému rodinných vztahů a ničivých důsledků válečného traumatu rozvíjí v širší téma hledání souzvuku člověka s přírodou a smyslu zrození a smrti. Šingova starostmi a pochybami provázená pouť na "práh smrti" se tak v Kawabatově pojetí postupně proměňuje v cestu za vnitřím klidem a vyrovnáním s koloběhem života, v lyrické drama pozoruhodné svou myšlenkovou vytříbeností a ponorem do hlubšího řádu bytí, jenž se skrývá pod povrchem banalit všedního života.