Dějiny nové moderny

Autorský kolektiv pod vedením profesora Papouška připravil výpravnou syntetizující publikaci vykládající vývoj české literatury od roku 1905 do roku 1923 a měnící svým způsobem pohled na některé zažité přístupy k výkladu dějin české literatury. Výklad je velmi původně pojat jako mapa, na níž jsou jako „plochy času“ chápány jednotlivé roky. Původnost publikace zdůrazňuje zvolené období osmnácti let, které dává přednost vědomí vnitřní dynamiky vývoje literatury a umění před tradiční periodizací podle jevů vnějších, například politických. Do jednoho výkladového celku se tak dostávají události, které v tradičním pojetí výkladu dějin literatury představují předěly (první světová válka, vznik Československa). Vedle metodologické originality je třeba ocenit celkovou odbornou úroveň a vysokou vnitřní stylovou a výkladovou jednotu publikace (která jako by ani nebyla dílem osmičlenného kolektivu), dále citlivou a názornou práci s obrazovým materiálem a v neposlední řadě volbu jasného a přístupného výkladu. Tyto kvality dávají naději, že publikace bude vlivným textem i v širší veřejnosti a patrně vstoupí i do diskuse o pojetí školního výkladu dějin české literatury.