Levice v postrevoluční době

V posledních pěti letech se opakovaná vystoupení tzv. antiglobalizačního hnutí snaží zpochybnit současné uspořádání světové ekonomiky a mezinárodních institucí. Předkládaná kniha chápe toto hnutí jako poslední výhonek procesu politizace, který od počátku charakterizuje moderní společnost. Tento proces odstartovali otcové liberalismu v 17. století, když zpochybnili božský nárok panovníků na trůn. Státní moc se tak na úsvitu modernity politizovala – její uspořádání se stalo změnitelným. Touto politizací jedné specifické sféry – státu – však liberalismus depolitizoval ostatní sociální sféry. Jak upozornil Marx a jeho následovníci, liberálové především popřeli politický charakter kapitálu. Marxismus proto nahradil liberální politizaci státu politizací ekonomiky, kterou považoval za hlavní zdroj panství a sociálního útlaku. Takové chápání však ztratilo svou přesvědčivost nejpozději na počátku 20. století. Pokračovatelé liberalismu a marxismu proto během minulého století politizovali i ty sféry sociálního života, které byly liberální i ortodoxně marxistickou teorií považovány za „nepolitické“. Feministky politizovaly vztah mužů k ženám, když začaly poukazovat na mocenskou povahu rodinných a erotických vztahů. Podobně politizovalo studentské hnutí vztah učitelů ke studentům a antipsychiatrické hnutí vztah lékařů k pacientům. Ekologické hnutí zase zpochybnilo údajnou přirozenost vykořisťovatelského postoje moderního člověka k přírodě. V současné době pak zmíněné hnutí proti ekonomické globalizaci otevřelo diskusi o uspořádání mezinárodních ekonomických vztahů, z nichž profituje jen menšina světové populace. Tato kniha podává přehled teoretických konceptů, které v průběhu 20. století reflektovaly načrtnutý proces politizace a ukazuje, že analogicky k liberální politizaci státu vytváří politizace dalších sociálních sfér podmínky pro jejich podřízení pluralitnímu vyjednávání, jehož se začínají zúčastňovat i doposud vyloučení a umlčovaní. Podobně jako mohou být rozhodnutí výkonné moci státu legitimními jen tehdy, jsou-li podložena rozumným konsensem ovládaných, snaží se nová sociální hnutí o to, aby i rozhodnutí v jiných sférách byla podložena dobrovolným souhlasem těch, kterých se týkají.