Tajemný Šaolin

Občas se budil v noci hrůzou, když ho probral křik umírajících lidí dole na bojišti, těch, kdo chtěli bránit svoji vlast. V takových chvílích cítil strašný smutek. Vstal z lůžka a postavil se k malému okénku svojí cely, kterým vyhlížel do bezútěšné temnoty. A plakal přitom často, on, bývalý mistr Šaolinu, protože se nemohl smířit se svojí bezmocností, on, Lin Čo, který kdysi slavnostně odpřisáhl, že už nikdy nevezme do ruky zbraň.