Zápas na rožmberské hrázi

Dub stál nad Rožmberským rybníkem a v záři dohasínajícího slunce se jeho listy rudě leskly. Jejich barva tónovala hladinu do nachova. Vlny roznášely spadlé listí se záznamy jeho myšlenek dál ke břehu a do všech koutů rybníka. Celý vodní i příbřežní život byl ve stálém spojení. Všechna vodní zvířata znala znaky myšlenek dubu a dub zase poznal podle krystalizace vody informace z rožmberského okolí, mluvu vodních i pobřežních zvířat a signály hrozícího nebezpečí, co vysílala země i vzduch už z kilometrové dálky. Ačkoliv se podobal jiným dubům na hrázi, lišil se od nich svým původem. Kdysi dávno si přivezl mladý tovaryš ze země krále Artuše z Walesu velký žalud na památku svých učňovských let ve Velké Británii a zasadil ho u Rožmberského rybníka, aby doubku připomínal alespoň částečně moře, které tato země neměla. Za to tu stálo mnoho jiných dubů, s nimiž teď plnil nekončící úkol zpevňovat hráz, aby odolala i v letech, kdy přicházela velká voda. Dub vyrostl do krásy, zdraví a mohutnosti a spojil zkušenosti své mateřské země s poznatky jeho nynější vlasti tak šťastně, že si k němu chodila pro radu zvěř z celého kraje, stejně jako obyvatelé vodní plochy pod hrází. Užovka ‚Pružná spirála‘, které všichni přátelé říkali „Spiri-Pru“ a která je nejvzdělanější a nejinformovanější užovkou rybníka ho pokřtila na Artušův dub, ačkoliv jen sám Bůh ví, jak se Pružná spirála o bájném keltském králi dozvěděla. Ale ona měla své tajné cesty k informacím, což nějak souviselo s vodou, která vše přináší, vše uchovává, všechno od počátku světa ví a mnohé mění.