Zbabělci

Tak toto byl skutečně rozmarný týden. Román velice připomíná formu deníku, kde je vše zapsáno do nejmenšího detailu provádění revoluce, a bouření nad vlasteneckými autoritami nazývanými v názvu románu, že oni si myslí že revoluce je vše, a krásu jako jazz a holky považují za bláznovství. Zajímavostí je že slovo zbabělec v románu nezazní ani jednou. Čtenář si tu symboliku musí najít sám, a tak se pozná srdcař světa. S hlavní postavou jsem velice soucítil, jsem mladý student, miluji hudbu (ne sice jazz, ale tak různě to míchám, hudba je slast světa) a koukám po mladých dívkách, ale díky bohu nežiji v platonické lásce jako Danny, kord ještě aby moje milenka žila s takovým, s odpuštěním, debilem jako byl Zdeněk, který vůbec o ni nestojí, přesto s ním spí. To bych si s ním vyřídil osobně a paní Ireně vše osvětlil a moc nad tím nefilosofoval, i když filosofování miluji. Ale co když ta láska láskou nebyla, ale byla to prachobyčejná touha po souloži, protože to říkal i Lucii, a Ireně byl nevěrný, zřejmě měl Danny ještě nedokončenou pubertu, hlavně vlastnost měnit rychle svou náladu a zamilovanost...