Hřebeček

Druhý zloděj, který se rozhodl minout kmeny a dát se stranou kolem lesíku, dostihl cesty, kterou ujížděl Řehoř a štval svého koně do stále prudšího běhu. Zloděj dorazil k Maryšce, vysadil vzpouzející se dívku na sedlo před sebe a nedbaje jejího volání o pomoc, ujížděl s ní… Řehoř dohonil prchajícího ničemu. Sotva však přilehl s Hřebečkem k boku jeho koně, chopil zloděj prudkým pohybem ruky Hřebečka za uzdu a chechtaje se zlomyslně mumlal: „Tak přece jsem chytil mládenečka na ženskou návnadu. Ženskou si nech, ale kůň je můj!“ Sotva to však vyslovil, stál už Řehoř vzpřímen na sedle a vytrhl Maryšku z ruky ničemovy. Skoro v témž okamžiku se vzepjal Hřebeček mohutným skokem, vyrval uzdu z ruky zlodějovy, několika novými skoky se octl před spílajícím a překvapeným ničemou a jako vítr se hnal s místa nebezpečí… Rádi byste se, holky a kluci, dověděli, jak to s naším hrdinou dopadne? Začtěte se do knížky, a rázem se ocitnete na statku uprostřed Hané, kde se začíná rodit přátelství malého kluka a hříběte. Z kluka vyroste mládenec a z hříběte překrásný chytrý černý hřebeček. Závist a chamtivost lidí je sice rozdělí, ale oni se hledají a najdou, prchají před nepřáteli, skrývají se, projdou službou u sedláka i cirkusovou manéží, najdou útočiště v hájovně uprostřed tmavého lesa, život jim změní setkání s krásnou, ale lehkovážnou kněžnou, sklízejí slávu i porážky, musí tvrdě platit za chyby, až nakonec… ale víc vám už neprozradíme, všechno se dočtete.