Zarostlé cesty

Touto knihou povídek se čtenářům představuje opět jeden z nových autorů, jeden z těch, kteří píší o zkušenostech vlastního života, o trpké pravdě života v první republice. Petráňovy povídky jsou pravdivým dokladem, pokusem o umělecké zpracování prožitých zkušeností z doby hladu,nezaměstnanosti a stávek. Líčí ty, kdo mu byli nejbližší, jejichž život nejlépe znal - udřené horníky (důl Fučík, Rudiay, Patria aj.), jejich ženy, které musely věčně počítat s každým haléřem a často samy hladovět, aby mohly dát dětem alespoň suchý chléb nebo brambory k obědu, a děti - otrhané, bosé, podvyživené děti, pro které bylo nenaplnitelným přáním koupit si dřeváky za pár haléřů a které neměly ani na školní sešity. Byl to trpký život, živoření lidí, kteří se museli živit vším možným, protože nikdo nepotřeboval jejich ruce, kterými chtěli poctivě pracovat, a do nichž policie střílela, když protestovali proti nezaměstnanosti a snižování mezd. Dnes je dobré si tuto dobu připomenout. Je dobře si ji připomínat stále a stále, abychom si uvědomili, oč šťastnější jsme dnes, abychom si dneška dovedli vážit a ochránit to, co jsme vybojovali.