Vlna a sníh

Autor patří k největším soudobým antifašistickým spisovatelům Portugalska a Vlna a sníh je zatím předposledním z jeho sedmi románů. Vylíčil v něm, jak v letech mezi dvěma svět. válkami portugalští horalé, které již nemohl uživit nepatrný výnos ovčích stád, hledali zaměstnání v textilních továrnách. Název románu naznačuje protismyslnost poměrů, za kterých tkalci pracovali: továrníci v letech poválečné krise vyváželi nadbytek nejlepší vlny, zatím co dělníci byli placeni tak, že si nemohli koupit ani nejnutnější zimní oděv a ti nejzuboženější hynuli cestou do práce v mrazu a sněhu. Na životě rodiny mladého dělníka pak ukázal autor nesnesitelnou bídu proletariátu v Salazarově Portugalsku: ubohé bydlení v nečistých barácích, honbu za protekcí ze strachu před propouštěním, postavení dělníků ve stáří a v nemoci, kdy jsou nuceni buď žebrat nebo doslovně hynout ve starobincích. Přestože román dějově vyústí chmurně - pohřbem nejuvědomělejšího soudruha a hlav. organisátora stávek – hrdina románu si uvědomuje, že pocit solidarity, která jej s ostatními soudruhy spojuje, jim všem dává novou energii a novou naději.