Hranice smíchu: Komika a vážnost ve středověké Evropě

Gestem evropského středověku nebyly jen slzy, ale také smích. Podobně jako slzy i smích nesl mnoho významů. Dovedl spojovat i rozdělovat, vyjadřovat porozumění i opovržení, mohl ponížit, zničit i povznést. Židé ke smíchu přistupovali jinak než křesťané, řeholníci jinak než králové, nezralí muži jinak než zkušené ženy. Medievistika vnímala středověk po dlouhou dobu jako epochu vážnosti, později přiznávala schopnost smíchu spíše národům a lidu než institucím a elitám. Autorky a autoři knihy Hranice smíchu se snaží překračovat některé hranice a dichotomie, jež byly určující pro starší bádání. Ukazují vážné polohy středověké směšnosti, ale i radostnou povahu vážného ve středověké literatuře a umění. Svět prolínání komiky a vážnosti zde v textech, divadle i obrazech sahá od Islandu po Šlapanice u Brna a od svatých Augustina a Benedikta až po moralisty a žertéře 16. století.