Dva dramatické texty

More about the book

První text měl pojednávat o Slovensku, ale brzy jsem se rozhodl, že chci psát o Visegrádu a jeho roli v Evropě. Slovensko pro mě představuje něco jiného než moje rodné Česko. Zaměřil jsem se na otázky identity a postavení jednotlivých visegrádských zemí, přičemž jsem se snažil reflektovat, jaká je role Slovenska v tomto rámci. Můj pohled na Visegrád je provokativní a politický, přičemž jsem se snažil zachytit dynamiku a výzvy, které tyto země čelí. Text je extrovertní a odráží hrdost na naši kulturu, ale také kritiku našich nedostatků. Druhý text, naopak, je apolitický a introspektivní. V roce 2018 jsme oslavili sto let od vzniku samostatné ČSR, což je příležitost k zamyšlení nad smyslem a významem uplynulého století. Hlavní postavou je člověk, který pozoruje ubíhající vlny za lodí, což symbolizuje melancholii a plynoucí čas. Tento text je památníkem bez jezdce, oslavou sta let bez konkrétního zaměření na naše společné dějiny. Je to záznam atmosféry prázdna po oslavě, vyjadřující reflexi nad uplynulým časem a jeho významem.