Ovdovění a osiření ve venkovské společnosti: Panství Nový Rychnov (1785–1855)

Ovdovění a osiření jsou fenomény, které zásadně ovlivňovaly životy jednotlivců a podobu rodinných struktur v minulosti. Předčasný rozpad rodiny, jakkoli mohl být pro své aktéry bolestný, byl na konci 18. a v první polovině 19. století naprosto obvyklou životní zkušeností. Nezletilé děti velmi často žily pouze s jedním z rodičů, mnohdy sdílely domácnost s macechou nebo otčímem a někdy i s nevlastními sourozenci. Obraz sirotka byl v evropské mentalitě pevně zakotven jako prototyp hodného chudého, který zasluhuje veškerou péči a podporu. Dítě bez rodiny vždy přitahovalo pozornost a jeho situace vyvolávala emoce. Společenský diskurs pracoval i se stereotypem chudé vdovy, který způsoboval, že ovdovělé ženy vždy požívaly více výhod a budily více zájmu než osamělí vdovci. Vysoký morální status a hodnoty, jež se vdovám a sirotkům přisuzovaly v souladu s pojetím křesťanských ctností, ale kontrastovaly s běžnou životní realitou.