Plzeňské mýtnice

Kniha se zabývá stavbami spojenými s výběrem poplatků na komunikacích. Vymezuje tématiku související s výběrem cla a mýta v minulosti. Dále se soustřeďuje speciálně na Plzeň. Rozebírá její zvláštní postavení, kdy od 15. století měla mimořádná privilegia v souvislosti se clem a mýtem a tvořila vlastně samostatné celní území. Po celním sjednocení v 18. století zůstává v městské pravomoci výběr soukromého mýta. Na státních silnicích se vybíralo tzv. erární mýto, používané k údržbě státních silnic. K jeho výběru sloužily v obvodu města mýtní domky. Ty svou polohou reagují na růst města koncem 19. století. Mýto na státních silnicích bylo zrušeno v roce 1903. Mýto na silničních mostech mimo města bylo rovněž zrušeno, ale v obvodu Plzně se vybíralo v režii města dále až do roku 1932. Poplatek se vybíral také na přívozech, z nichž nejdůležitější vedl přes řeku Radbuzu pod železničními mosty. Jedna kapitola se zabývá zvláštním poplatkem – dlažebným, sloužícím k hrazení výdajů za dláždění ulic. Plzeň ho vybírala v letech 1898-1943. I s ním byly spojeny drobné stavby pro výběrčí. Publikaci uzavírá skupina tzv. vážních domků, které sloužily k vážení zboží a vozidel. Na dobových fotografiích, plánech, v archiváliích a novinových zprávách před námi defiluje rozsáhlá agenda, která byla mezi obyvateli silně nepopulární. To je možná důvod, proč se po mýtnicích zachovalo tak málo stop a proč nejsou dosud podrobně zpracovány. Publikace představuje specifický historický průvodce po Plzni. Dohromady se jedná o více než 40 doložených míst, kde stály celnice či silniční mýtnice (12), mostní mýtnice (8), přívozy (6), domky pro výběr dlažebného (14) či váhy (5). Otevírá se nám pohled na proměny města v minulých dvou stoletích.