Lužanská mše

Druhá část životopisného románu o Josefu Hlávkovi zahrnuje období let 1861-1869. Hlávkova vídeňská stavební kancelář prosperuje a z chudého studenta se stává vyhledávaný a uznávaný architekt. Prožívá rovněž šťastné chvíle, když na počátku roku 1862 uzavře sňatek se svou příbuznou Marií Čermákovou. Velký úspěch má jeho projekt bukovinské rezidence, rozšířený o synodní budovu s kněžským seminářem i o kostel arménské církve, vyznamenaný druhou cenou na Světové výstavě v Paříži. Svými stavbami a především budovou Dvorní opery se výrazně podílí na rozvoji rakouské metropole. Je jmenován členem vídeňské stavební komise i Akademie výtvarných umění a je mu udělen císařský oficírský řád a titul stavebního rady. Pro Prahu vypracuje projekt budovy Zemské porodnice a je mu svěřeno i vedení stavby. Pro ovdovělou matku kupuje od továrníka Ringhoffera zámek Lužany u rodných Přeštic. Jeho mimořádné pracovní vypětí se začíná projevovat zhoršením zdravotního stavu.